Archiv článků: březen 2008

31. 03.

Žádné „Jdi domů, Ivane“

Lubomír Zaorálek Přečteno 4456 krát Přidat komentář

Nesouhlasím s ruskými oficíry na americké radarové základně v českých Brdech. Nikdy bych si ale nedovolil tento nesouhlas vyjádřit tím starým Krylovým „Jdi domů, Ivane“. Dnes není rok 1968. Žádní cizí vojáci v naší zemi nejsou. Rusko 20. století bylo něčím jiným než Rusko na začátku 21. století.

Nelze jen tak jednoduše mávnout rukou nad možným pokusem o dohodu mezi USA a Ruskem a poslat je všechny jednoduše do pekel. Takové dohody mohou mít svůj významný politický obsah, snížit napětí, posílit procesy, které povedou k odzbrojení. Pro zpochybnění musí být předloženy vážné důvody.

Předem podotýkám, že nepokládám v této chvíli rusko-americkou dohodu o systému protiraketové obrany v Česku a v Polsku za hotovou věc. To, co je naznačováno jako možné podmínky ruské kontroly nad děním v Česku a Polsku působí velmi nepřesvědčivě až fantaskně („Zacementovaný“ radar, který se nemůže kouknout do Ruska, to si sotva lze představit. Stejně nejasné je, jak by se kontrolovalo neaktivování raket v polských silech. Nejfantastičtější pak jsou určitě čeští odborníci na ruských základnách. Češi budou kontrolovat radary a Poláci ruské rakety?). Nevadí, počkejme si.

Jisté je, že Rusové i Američané dnes mají své důvody, proč o podobné dohodě uvažovat. Jaké jsou tyto důvody?

Rusko cítí mimořádnou příležitost potvrdit svou posílenou mezinárodní pozici. Nedávný dopis prezidenta Bushe Putinovi, který vyzval k jednání o vytvoření nového strategického rámce vzájemných vztahů, přišel pro Moskvu v pravou chvíli. Pro Rusko je určitě lépe jednat dnes s Bushem než zanedlouho např. s Obamou.

V roce 2009 vyprší stará odzbrojovací smlouva Start 1 o snížení počtu strategických hlavic. Pokud nevznikne nová, mohou obě země za necelých 22 měsíců začít nekontrolovaně posilovat strategické arzenály.

Podobně Rusko nedávno upozornilo, že se přestává cítit vázáno dohodou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která nebyla řádně ratifikována. Zde je také třeba jednat o nové strategické rovnováze.

Putin přijede do Bukurešti s poměrně silným politickým mandátem. Změna prezidenta v Rusku zřejmě neohrozí kontinuitu ruské zahraniční politiky. Je otázka nakolik to bude platit o prezidentských volbách v USA. To může být další důvod pro Rusko, proč se právě nyní nevyhýbat jednacímu stolu s Američany.

Jaké jsou důvody pro jednání na straně USA?

- Dohodu s Putinem by se odcházející administrativa George Bushe určitě snažila interpretovat jako jeden z pozitivních závěrů své zahraniční politiky.
- Zlomit tvrdý odpor Rusů k protiraketové obraně by znamenalo otevřít prostor pro investice do tohoto systému ve Střední a Východní Evropě. Bylo do něj již investováno 100 miliard dolarů a viděli jsme, kolik zbrojařských firem obklopovalo generála Oberinga při jeho poslední návštěvě v Praze.

Pro americký zbrojní průmysl musí být zneklidňující způsob, jak se dnes přehodnocují otázky bezpečnosti v USA. Opakovaně se mluví o tom, že naprosto selhala preemptivní strategie, regime change policy, aktivistická zahraniční politika, která nevídaně zhoršila pověst Spojených států ve světě a nepřinesla výsledky (bumerangový efekt).

(Připomínám, že v části okupovaného Iráku dnes probíhá občanská válka. V Afghánistánu, který bude velkým tématem schůzky NATO v Bukurešti, jsme svědky situace, kdy každý rok v této zemi je vyprodukováno za 60 miliard dolarů opia. Z toho 15 miliard slouží k financování teroristů.)

V této chvíli nevíme ani zhruba co vše má být součástí nové strategické dohody mezi Ruskem a USA. Určitě by nás to mělo zajímat (Topolánek na Kongresu ODS vyhlašoval, "že hlavní smysl protiraketové obrany USA v ČR je zabránit sklouzávání do geostrategického prostoru Ruska".).

Summit NATO v Bukurešti se má zabývat novou rolí a významem NATO v současném světě. Bylo by zlé, kdyby výsledek této debaty byl méně zřetelný než eventuální následná dohoda mezi Bushem a Putinem v Soči 4.dubna.

Česká republika je členem Evropské unie a NATO. Náš první zájem je, aby tyto instituce fungovaly efektivně a nebyly odsouvány na vedlejší kolej. Bylo by velmi varovné, kdyby se v rusko-americkém ujednání spojily určité tendence odsouvat Evropu na vedlejší kolej.

Dvoustranné dohody mezi USA a ČR a zároveň USA a Polskem o protiraketové obraně jsou bohužel takovým pokusem o marginalizaci NATO i Evropské unie. Stížnost našeho souseda slovenského premiéra Fica „Proč se s námi o tomhle nejedná?“ je naprosto oprávněná. Celé je to pokračování staré politiky, která neuspěla. Před pár dny při slyšení v americkém Kongresu zaznělo z úst Josepha Cirincioneho (Center for American Progress): „Obrana proti balistickým střelám je nejdéle trvajícím podvodem v historii ministerstva obrany USA. Je to obrovské mrhání penězi. Naše schopnost zasáhnout balistickou raketu není o nic větší než byla před 20 lety.“

Navíc protiraketová obrana USA nebyla nikdy koncipována jako pouhá obrana. Každý voják vám dnes řekne, že obranná dnes v armádě není ani plynová maska. Protiraketová obrana USA byla od začátku budována jako pokus učinit nejsilnější stát světa nejméně zranitelným. Důvody byly mnohokrát popsány. Např. Robert Kagan ve Washington Post 2000: „ Takzvané „ničemné státy“ si nesmějí myslet, že jim nehrozí intervence. Svět kolem nás musí být vystaven trvalé nejistotě, abychom mohli vyvíjet potřebný tlak tam, kde to budeme potřebovat.“

Protiraketová obrana je součástí té strategie, která vedla k rozvratu a tragédii současného Iráku a Afghánistánu. Tohle konstatování samozřejmě neznamená výzvu k nečinnosti. Musíme jen najít jinou cestu k bezpečnosti světa.

Potřebujeme novou bezpečnostní strategii v NATO. Urychleně potřebujeme novou bezpečnostní strategii v Evropské unii. Bylo řečeno, že klimatické změny představují bezpečnostní hrozbu. Mluví se o energetické bezpečnosti, závažných problémech spojených s migrací obyvatel. Potřebujeme nově stanovit, které hrozby jsou dnes nejvážnější a na co musíme soustředit svou energii a prostředky. Nemůžeme si dovolit dál budovat systémy, které patří studené válce a minulosti.


23. 03.

Rozvážný Schwarzenberg bez rozvahy.

Lubomír Zaorálek Přečteno 10178 krát Přidat komentář

Rozvaha znamená, že jednáte na základě vlastní zkušenosti a úvahy, nedáte si vnutit postup zvenčí, necháte věci dozrát. V případě Kosova ministr Schwarzenberg takový postup sliboval. Říkal, že nebudeme spěchat.

Více »

20. 03.

2008 - nástup normalizace v modrém

Lubomír Zaorálek Přečteno 3996 krát Přidat komentář

Využil jsem dnes paragrafu 62 Jednacího řádu PS a ukončil jsem jednání Sněmovny. Takovou možnost má řídící schůze ve chvíli, kdy shledává průběh jednání nedůstojným či dokonce trapným. A věru nedalo se na to koukat. Interpelace na premiéra znovu probíhaly za jeho nepřítomnosti. Před týdnem byl v Bruselu, dnes ve Vietnamu. Poslanců sedělo ve Sněmovně jen pořídku. Koho by také přitahovaly interpelace na premiéra bez premiéra. Budiž.

Když jsem pak ale měl zahájit interpelace na ministry, uvědomil jsem si, že i druhá polovina interpelací bude stejně absurdně kafkovská. Podle omluv to vypadalo, že přítomen bude jediný z interpelovaných - ministr dopravy Řebíček. Všichni ostatní byli buď stiženi epidemií, nebo uváděli, že budou v Senátu nebo že mají jiné pracovní zaneprázdnění. Ministr vnitra Langer uváděl, že nebude dílem ze zdravotních důvod a dílem kvůli jednání v Senátu. Čert aby to chápal! Nakonec neplatilo ani jedno, ani druhé, protože se rozhodl, že se raději předvede jako zachránce obětí uvízlých na zasněžené Vysočině.

Bláhově jsem si myslel, že po naprosto nedůstojném průběhu interpelací na ministry před týdnem se něco stane. Zvlášť když jsem všude opakoval, že je zcela nepřijatelné, aby nám ministr bez bližšího upřesnění sděloval, že má jinde neodkladné pracovní povinnosti, a my ho pak načapali jako pana Julínka v kanceláři pár metrů vedle hlavního sálu Sněmovny. Vůbec nevím, co je pro ministra v parlamentní demokracii důležitější než, jak mu ukládá zákon, hájit a vysvětlovat v parlamentu svou politiku, když je k tomu vyzván.

Po týdnu se nestalo vůbec nic. Na interpelacích se sešlo stejné množství omluv. A znovu ty absurdní výmluvy, že ministrům brání v účasti nějaké „jiné pracovní povinnosti“. Ve Sněmovně na sebe koukala hrstka poslanců a dva mohykáni, Řebíček a Nečas. Pak se, pravda, v závěru objevil i ministr Julínek, který zřejmě přiběhl, když mu volali, že je zle. Poslanci koalice si patrně uvědomili, že je to celé příliš velká ostuda a že se s představiteli opozičních klubů, Pavlem Kováčikem a Davidem Rathem, domlouváme, jak na celou situaci reagovat.

Proč o tom psát? Protože interpelace jsou základní funkcí parlamentu. Žijeme v parlamentní demokracii, kde vláda dostává mandát vládnout právě od parlamentu, a ten na její výkon dále dohlíží a kontroluje ji. Vláda se podle naší ústavy zodpovídá Poslanecké sněmovně. Tu povinnost mají ministři a premiér ze zákona. Opozice při takové kontrole sehrává klíčovou úlohu. Je to její právo a nesmí se o ně nechat připravit.

Nelze trpět současný ostudný a nedůstojný průběh interpelací. Nelze tolerovat, že ministři hledají jakékoli důvody, aby se interpelacím vyhnuli. Je charakteristické, že to dělají především ti ministři, jejichž resorty mají největší problémy. Místo toho, aby skládali účty z toho, co dělají, ve Sněmovně, vydala vláda v tomto týdnu pohádkovou rozprávku „Výroční zpráva o činnosti vlády za rok 2007“. Ta zpráva mi připomíná dávné roky socialismu s hesly „Závěry sjezdu splníme a překročíme!“ Taškařice na křídovém papíře stála 300 tisíc. V ní se nedočteme nic o tom, jak v celé zemi stojí opravy panelových bytů, protože ministerstvo pro místní rozvoj nefunguje, nedovíme se nic o tom, jak vláda není schopna čerpat prostředky z evropských fondů a připravuje zemi o miliardy, nedovíme se nic o tom, jak se zhoršuje obraz České republiky v Evropské unii. Tohle má být náhražka za poctivou a tvrdou parlamentní debatu?

Pokud tohle připustíme, tak se tenhle jubilejní osmičkový rok stane nástupem nové normalizace v modrém.

18. 03.

Bush poslal Putinovi dopis. Co o tom víme?

Lubomír Zaorálek Přečteno 4559 krát Přidat komentář

Před několika dny obdržel Putin od prezidenta Bushe dopis. Říká se, že obsahem dopisu byla nabídka vytvořit „nový strategický rámec“ pro vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy. Nabídka prý byla natolik velkorysá, že by mohla umožnit pokrok v řešení takových otázek jako je souhlas Rusů s budováním protiraketové obrany USA, dohoda o kontrole jaderných a strategických zbraní. Prezident Putin tento dopis prohlásil za velmi závažný dokument. Na tento dopis navázala jednání Condoleezy Rice a Roberta Gatese v Moskvě.
Jednání právě skončila neúspěchem. Přesto bychom jim měli věnovat pozornost. Znovu se mezi Američany a Ruskem jednalo o něčem, co se bezprostředně dotýká České republiky. Condoleeza Rice dokonce mluvila o permanentním pobytu ruských pozorovatelů na základně v Česku a Polsku. Polský premiér Tusk uspořádal ve Varšavě k této věci tiskovou konferenci. Český premiér odbyl celou záležitost několika větami.
Jsme svědky exemplárního nezvládnutí strategického rozhodovacího procesu. Součástí takového rozhodování je komunikace s veřejností. Premiér se v této věci stal naprosto nevěrohodný. Každý vidí, že co se mu hodí, zamlčuje. Je na něm vidět, že by si přál, aby se o celé věci mluvilo co nejméně. Nejlépe by snad bylo, kdyby si moskevské schůzky vůbec nikdo nevšiml.
Situace má dva možné výklady. Vzhledem k tomu, že český premiér byl před pár dny ve Washingtonu a mluvil jenom s Bushem půl druhé hodiny, těžko se věří, že je bez informací. Pokud se mělo znovu jednat o ruských pozorovatelích na české základně, měl povinnost o tom informovat. Pokud opravdu žádnou informaci o obsahu americko-ruských jednáních nemá, pak je tahle vláda opravdu jen podložka pod cizíma nohama.
Tato moskevská jednání byla zřejmě posledním pokusem Bushovy administrativy získat lepší pozici pro prosazení protiraketové obrany na summitu NATO v Bukurešti. Je pozoruhodné, že Američané ještě v této chvíli nabízí „nový strategický rámec“ americko-ruských vztahů. Nedivím se, že jednání neuspěla. Rusové přece dobře vědí, že tato americká vláda za pár měsíců končí a možná ani netipují McCaina jako vítěze příštích voleb.

07. 03.

Topolánek upsal radaru svou duši

Lubomír Zaorálek Přečteno 5796 krát Přidat komentář

Krátce po našem premiérovi vyráží do Washingtonu polský předseda vlády Donald Tusk, který říká, že není kam spěchat a jede Američany především vyslechnout. Zároveň deklaruje, že nechce otázku zrušení víz spojovat s umístěním protiraketové základny USA v Polsku. Dává tak jasně najevo, že nehodlá napodobovat český postup, kdy premiér Topolánek za červený koberec v Bílém domě ochotně přijal všechny americké podmínky.
Topolánek sice nešetřil siláckými gesty (kulovnice jako dar Bushovi, vyznamenání pro bratry Mašíny, poklepávání po ramenou), ale jinak zobal Bushovi z ruky. Krok za krokem Topolánek vzdává vše, co původně sliboval. Vzpomeňme, jak při návštěvě Tuska sliboval, že bude koordinovat své kroky s polskou stranou. Tento závazek už dávno neplatí. Dokonce český premiér polskou stranu veřejně kritizuje, že zvolila špatnou strategii.
Nechápu, proč český premiér takto napadá premiéra sousední země, když nepostupuje podle jeho představ. Polská zdrženlivost je projev realismu. Administrativa prezidenta Bushe v Bílém domě do půl roku končí. Vše se v Americe chystá na zásadní změny. Dojde k nim, ať vyhrají republikáni nebo demokraté. Pohyb nastává i v americkém Kongresu. Čím více ale přichází zpráv, že systém protiraketové obrany USA se má v americkém Kongresu přehodnotit, tím více se v Česku finišuje.
Čeští politici vypadají, že upsali radaru svou duši. Alexandr Vondra najednou sděluje, že náš radar může být budován i bez antiraket v Polsku. To rozmetává veškerou argumentaci, kterou jsme doposud ze strany vlády ve prospěch radaru slyšeli. Ještě nedávno prohlašoval premiér Topolánek i náměstek Pojar, že bez antiraket v Polsku radar v Česku nebude. Strašili nás urgentními hrozbami, před kterými se musíme neprodleně chránit. Teď to vypadá, že se máme spokojit s radarem, který zřejmě aspoň zaznamená, co na nás bude padat. Nedivím se, že pan Klvaňa to raději vzdal a vrací se do American Tobacco, protože po tomto posledním obratu ve vládním postoji by bylo riskantní vůbec někde před lidmi na veřejné debatě vystoupit…
Vláda bude muset obhájit také svůj další neúspěch v jednání s USA. Ministryně Parkanová slibovala, že američtí vojáci budou na území České republiky spadat pod české úřady - policii a soudy. To bylo jen zbožné přání. Americká strana neustoupí ze svého požadavku, že američtí vojáci na území České republiky nebudou patřit pod českou jurisdikci. To znamená, že když něco „provedou“ mimo radarovou základnu, budou vyšetřováni a souzeni v USA, nikoliv v České republice.
A pak je tu třetí problém, který čeká českou vládu, která chce prosadit radar za každou cenu – summit NATO v Bukurešti. V této chvíli je problém vůbec dostat otázku protiraketové obrany na agendu dubnového summitu. Summit bude doslova zavalen diskusí o situaci v Afghánistánu, otázkou rozšíření NATO a vůbec budoucím posláním Aliance. Neexistuje politická shoda na tom, že NATO musí budovat protiraketovou obranu proti balistickým střelám dlouhého doletu. Je takováto hrozba skutečně urgentní? Existují studie, které uvádějí, že v budoucnosti budou mnohem atraktivnějším způsobem doručení zbraní hromadného ničení střely s plochou dráhou letu a lidmi neřízená letadla. Další námitkou je, že se příliš zveličuje hrozba ze Severní Koreje a Íránu. Uvádí se, že Írán nebyl doposud velmi úspěšný ve vývoji vlastních balistických střel Shahab 3. Některé státy se netají názorem, že bilaterální charakter jednání mezi USA, Polskem a ČR znamená obcházení NATO a vede k marginalizaci Aliance. Je proto nepravděpodobné, že by státy Aliance souhlasily s prohlášením, že systém navrhovaný pro ČR a Polsko bude zárodkem budoucí společné protiraketové obrany vůči balistickým střelám dlouhého doletu. Určitě nebude přijato žádné usnesení, že podobný systém by byl pod kontrolou a řízením států NATO. To znamená, že nebude splněn požadavek Strany zelených, který je podmínkou jejich souhlasu se zřízením radarové základny v ČR.
Rozhodnutí o protiraketové obraně NATO, o jejím budoucím rozsahu, o tom, jestli by měla pokrývat také balistické střely dlouhého doletu, nemůže být přijato dříve, než bude schválena nová bezpečnostní strategie NATO. Do této debaty se ale musí zapojit nová administrativa USA a výsledek nemůže být dříve než 2010-2011. Summit v Bukurešti může k protiraketové obraně přijmout jen mlhavou formulaci, kterou vezme současnou situaci na vědomí. Víc se od něj čekat nedá.
Nepochybuji ale o tom, že současná česká vláda, která je radarem posedlá, vyloží jakoukoliv zmínku, dokonce i absenci jakékoliv zmínky, ve prospěch budování radaru v Česku.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy