Český premiér je na evropských summitech soustavně nepřítomen. Nezúčastnil se už summitu EU – Afrika v Lisabonu, dosud v Evropském parlamentu nepředstavil priority České republiky, dokonce se poslední debatě na toto téma v Evropském parlamentu vyhnul a nyní z blíže nevysvětlených soukromých důvodů odřekl svou účast na zakládajícím summitu Unie pro Středomoří v Paříži.
Rád bych od Mirka Topolánka slyšel podrobnější zdůvodnění než odkaz na soukromé důvody. Chybět jako jediný premiér z členských zemí EU na summitu, kterým startuje období společného předsednictví Francie – ČR – Švédsko, je na pováženou. Nikdo nám žádný vážný důvod premiérovy absence nesdělil, doufám, že se mu nechtělo jet jen na ryby.
Možná je českému premiérovi zatěžko vysvětlovat tu záhadnou vsuvku, kterou prosadil do závěrů posledního summitu v Bruselu, kterou bůhví proč sděluje všem členům Evropské unie, co všichni vědí: že Lisabonská smlouva byla u nás poslána k Ústavnímu soudu. Možná se mu nechtělo odpovídat na otázky, co bude s ratifikací v České republice a jestli je schopen plnit závazek, který na sebe vzal premiérským podpisem pod Lisabonskou smlouvu. Ale nic z toho nejsou důvody, aby si mohl dovolit v Paříži absentovat na summitu, který byl věnován posílení vztahů se středomořskými státy.
Není to tak dávno, co český premiér vyhlásil, že jednou z priorit českého předsednictví má být otázka Kypru. Není to tak dávno, co Alexandr Vondra mluvil o tom, že prioritou českého předsednictví by mohlo být posílení vztahů Evropské unie a Izraele; dokonce se zmínil o možnosti uspořádat summit EU – Izrael.
Vyhlašovat takto, co bychom si přáli, můžeme cokoliv. Sotva ale něco dokážeme, pokud nám na klíčových schůzkách chybí premiér. Naše delegace se nutně ocitá v postavení druhořadého hosta. Důkazem budiž rozpuštění plánované schůzky, na níž se měl sejít s francouzským prezidentem Sarkozym, švédským premiérem Reinfeldtem a předsedou Evropské komise Barrosem. Bez Topolánka bylo jednání zrušeno. Jeho obsahem přitom měla být nepochybně koordinace v rámci trojpředsednictví Francie – ČR – Švédsko a debata o společných prioritách.
Pořád se u nás mluví o tom, jak se připravujeme na předsednictví, dokonce si na to vláda pozvala britského konzervativce sira Leona Brittana, aby jí sdělil, jak si v Unii počínat, abychom se zhostili úkolu, jehož zvládnutí bude na léta určovat pověst České republiky v EU. Dnes v jedněch českých novinách Brittan sděluje, že hlavní je se už nyní seznamovat s různými unijními hráči a učit se s nimi hledat společnou řeč. Pokud tato školení nejsou jen legrácky pro veřejnost, tak by mě zajímalo, co si z nich vzal Mirek Topolánek.
Náš premiér mnohokrát opakoval, že mu jde o plnohodnotné předsednictví - aby sám osobně mohl řídit jednání Evropské rady. Pařížský summit šest měsíců před předsednictvím byl skvělou příležitostí učit se proceduře a formě, způsobu, jak podobné akce řídit.
Zároveň to byl také mimořádný summit z hlediska hledání a naplňování obsahu českého předsednictví. Sarkozymu se tento summit povedl. Pokusil se odblokovat Barcelonský proces a zamrzlou politiku EU ve Středomoří. Evropská unie vyšla vstříc svým jižním sousedům. Nabídla jim konkrétní projekty v oblastech ochrany životního prostředí, čištění Středozemního moře, budování dopravní infrastruktury, rozvoje vzdělávání a kulturních styků.
Pokud dnes tak hlasitě mluvíme o energetické bezpečnosti jako o možné prioritě českého předsednictví, tím spíš jsme se měli účastnit projednávání této otázky na nejvyšší úrovni v Paříži.
Nevím, co by se muselo stát, aby český premiér překonal obtíže a na podobný summit odjel. Možná, že bude třeba, aby se příště v místě jednání konal nějaký fotbalový zápas.
Velkému tlaku z Washingtonu byla v posledních dnech vystavena polská vláda. President Kaczynski se stal trojským koněm a ocitl se ve vážném sporu s premiérem Tuskem. Dokonce i česká média sehrála v téhle diplomatické a mediální masáži svůj part. Pro budoucí česko-polské vztahy to určitě není dobrá zpráva.
V Česku se Hloupý Honza líbí. Moc toho neudělá, ale princezna je nakonec jeho. Slouhovská vychytralost a hulvátství se vyplatí. Bohužel naše pohádky v Evropě nikdo moc nečte. Podobnému přístupu se tam proto nerozumí. Bernard Kouchner, francouzský ministr zahraničí, si povzdechne, že Čechy nelze vyměnit za Chorvaty. V Řecku noviny píší, že Topolánek vyvolává zděšení, když krčí rameny, že nedokáže garantovat, jak to v českém parlamentu nakonec s Lisabonskou smlouvou dopadne. Jiný premiér nad Topolánkovým chováním konstatuje, že každý předseda vlády má nárok na svou chvilku šílenství.
To jen v Čechách komentáře spokojeně klábosí, že ta váhavost Mirka Topolánka je vlastně výhoda, protože bůhví, jak to celé dopadne, a bůhví, z čeho bude sláva a z čeho ostuda. Kdo se nadál, že Honza nakonec princeznu utrhne?
To se ale marně chlácholíme. Styl Hloupý Honza v současném světě velkou šanci nemá. Náš Honza se chystá na trůn, máme velet evropskému předsednictví - a stala se velmi nešťastná věc: zrovna v době, kdy máme trůnit, vypukla institucionální krize jako řemen. ODS s Topolánkem stále melou něco o tom, že hlavní je, že budeme mít plnohodnotné předsednictví. Radujeme se z toho, že při těch jednáních bude náš premiér sedět v hlavním křesle před ostatními. Sláva! Díky Irům se Lisabonská smlouva nestihne ratifikovat, a to je dobře, protože její přijetí by přineslo novou funkci předsedy Evropské rady, který by už to vzal za našeho premiéra. Křepčíme tedy nad tím, že budeme mít to úplně největší křeslo vpředu, ale uniká nám, že tu radost s námi nikdo nesdílí, protože panuje všeobecné podezření, že si s celou situací nebudeme vědět rady. Máme přece premiéra, který otevřeně přiznává, že není schopen zvládnout ratifikaci Lisabonské smlouvy ve vlastní zemi, ve vlastním parlamentu, ve vlastní ODS.
Radovat se v takové situaci může pouze Hloupý Honza, kterému se líbí, že hlavně bude sedět vpředu jako číslo jedna, a moc si nezatěžuje hlavu s tím, co bude říkat a co bude vůbec dělat.
Problémem českého předsednictví není nespolupráce sociálně demokratické opozice. Problémem je poměrně silná část poslanců a senátorů ODS v čele s prezidentem Václavem Klausem, se kterými ochotně spolupracují komunisté na velkolepém plánu zatnout evropské integraci konečně tipec. Když už se nepodařilo vstupu do EU zabránit, tak ODS stvořila plán tří „V“ – maximálně Evropskou unii využít, vytěžit co nejvíc z jejích fondů, a pak zní vystoupit. Teď se nabízí ještě něco navíc. Ta unie je tak naivně demokratická, že by se mohla kvůli nám skoro rozsypat. Nemáme sice na to v unii jako její členové něco vytvořit a s něčím pomoci, můžeme ji aspoň pěkně poničit.
ODS se dostala do pasti. Stala se obětí vlastní dvojaké politiky. Není schopna zaujmout k Lisabonské smlouvě EU jednotnou pozici. Na jedné straně premiér a předseda ODS Mirek Topolánek podepsal smlouvu a závazek ji ratifikovat, na druhé členové jeho vlády mluví o nutnosti revize smlouvy (Petr Gandalovič) nebo o současné výhodné situaci, kdy se možná začne vyjednávat znovu a budeme se moci pokusit o lepší pozici (Alexandr Vondra). V tom ale v celé Evropě nemáme jediného spojence. Není nikdo druhý, kdo by tuhle smlouvu zároveň obhajoval i odmítal. Naše taktika je být oblečený i nahý, jít pěšky a zároveň jet na voze. Dívají se na nás jako na blázny.
Škoda, že mnoho lidí asi Lisabonskou smlouvu nečetlo. Ale rád bych některé odvážlivce vyzval: zkuste v tom textu někdy zalistovat. To, co je v něm uloženo, není nějaký blábol potřeštěných evropských byrokratů. Zkuste třeba přečíst aspoň tu úvodní Smlouvu o Evropské unii. Co v ní stojí, nejsou jen fráze. Je v ní celá poválečná zkušenost budování Evropských společenství, je tam pořádný kus humanistické tradice evropské kultury a civilizace. Mluví se tam o důchodcích, dětech, o úctě a toleranci k menšinám, i k těm Sámům, co už tisíce let někde na severu loví tuleně. Podobný dokument sotva mohl vzniknout někde jinde na světě. Základní otázka je: Bude se snad žít Čechům, Moravanům a Slezanům špatně v prostředí vykolíkovaném takovou smlouvy?
Připadá mi, že mnozí z těch, co nad Lisabonskou smlouvou ohrnují nos, ji ani nečetli, ani se nesnaží pochopit, o co tady v Evropě jde. Chovají se jako ten Hloupý Honza, který si myslí, že to celé má v malíku a že to nakonec nějakou tou vyčuraností vyhraje. Vždyť se ani moc nesnažil a už sedí málem na trůně.
Nemáme-li spadnout do ostudy, je nejvyšší čas zvolit jiný styl politiky než Hloupý Honza.