Archiv článků: duben 2009

15. 04.

Politika „přechytračit a válcovat“ skončila

Lubomír Zaorálek Přečteno 5750 krát Přidat komentář

Jestliže týdeník Economist píše o nekompetenci českého předsednictví, tak to určitě nesouvisí jen s tím, že česká vláda dostala v parlamentu nedůvěru. Zdroje této nekompetence jsou hluboko. Příliš dlouho nám scházela chuť a ochota se vážně ve světě angažovat. Česká zahraniční politika neuspěla ve volbách do Rady bezpečnosti OSN v roce 2007 především proto, že o to příliš nestála a začala se tím zabývat pozdě. Hlavní problém ODS byla nedostatečná ochota respektovat předchozí kurs české zahraniční politiky a nezájem o to, co zůstalo na jejím pracovním stole.

Stejně vlažný přístup měla proto Topolánkova vláda i k českému předsednictví v EU. Byl to pro ně „dáreček“, o který vůbec nestáli. „To nám někdo musel udělat schválně! My, kteří jsme nestáli o ústavní smlouvu ani o Lisabon, to teď máme dojednávat?“ Není divu, že z téhle nálady vznikl slogan „Evropě to osladíme“. Heslo, které leckdo nechápal, bylo prostou snahou Alexandra Vondry se příliš nevzdálit atmosféře ve vlastní straně.

Nakonec se v ODS prosadila vůči předsednictví jednoduchá defenzivní filosofie: Přežít ten půlrok alespoň bez úhony – bez nějakého velkého maléru. Ale podle toho vypadala i celá příprava. Představitele ODS příliš nezajímalo, co se v Evropské unii děje, jaká jsou hlavní témata, co se bude od českého předsednictví očekávat. Místo toho naopak prosazovali vlastní představy o Evropě a svůj partajní program. Na jedné z veřejných debat s Alexandrem Vondrou, když jsem namítl, že neakceptovali nic z našich připomínek, místopředseda vlády řekl: „Svoje priority si tam dáte, až příště vyhrajete volby“.

Proto byly po celou dobu přípravy neúspěšné všechny pokusy opozice o nalezení nějakého kompromisu. Že po nás chce Evropa dokončit institucionální reformu a zvládnout ratifikaci Lisabonské smlouvy? ODS odmítala přijmout, že bez tohoto bodu nelze mluvit o úspěchu českého předsednictví. Stejný problém byl shodnout se, že prioritou musí být příprava evropské pozice vůči klimatickým změnám ohrožujícím planetu. V oficiálních prioritách české vlády byste je hledali lupou. Dokonce už v době nastupující celosvětové ekonomické a finanční krize Alexandr Vondra neustále předkládal pořád dokola totožný materiál, který byl postaven především na pojmech deregulace, liberalizace a Evropa bez bariér. S touto programovou výbavou jsme se blížili k předsednictví jako Titanic k ledové kře. Celá koncepce Topolánkovy a Vondrovy zahraniční politiky se ukázala v této konfrontaci jako naprosto vadná.

(O ministru Schwarzenbergovi ani nemluvím, protože jeho role v hledání nějaké dohody byla naprosto nulová. Pokud měl na Lisabonskou smlouvy příznivější názor než významná část poslanců a senátorů ODS, tak jim to zapomněl sdělit. Vlastně se nakonec vůbec nesnažil principy vlastní politiky ve sněmovně vysvětlovat a hájit – někdy to vypadalo, že se ho to vůbec netýká. Pamatuji si, jak se jednou ohradil – „Tohle má na starosti doktor Vondra“. Ministr zahraniční, který ve vlastním parlamentu zůstal tak trochu cizincem.)

V té nejméně vhodné době jsme měli vládu, jejíž ideologický koncept byl jakýmsi opožděným reaganismem, což je ekonomická deregulace, zvyšování sociální nerovnosti snižováním daní pouze těm nejbohatším, spoléhání na principy volného trhu a upřednostňování vojenské síly před diplomacií. Dokonce i v tomto posledním bodě si našla Topolánkova vláda svou parketu v prosazování radarové základny USA v České republice. Radarová základna se stala jádrem nové české zahraničně-politické koncepce. Pořádná bláhovost! Jakoby podobné zařízení mohlo nahradit Alianci a evropské spojence. Místo budování důvěry ke spojencům jsme začali vyjednávat pouze dvoustrannou dohodu s USA. Vláda ignorovala, že se jedná o projekt nepřijatelný pro domácí veřejné mínění, ostatní Evropany i pro Rusko, které se začalo cítit ohrožené. Naší zahraniční politikou se stalo přechytračit a převálcovat ty ostatní. Další krok k odcizování se Evropě. Ocitli jsme se mimo hlavní proud dění, žalostně nevybaveni na to, co před nás předsednictví postavilo. Priority předsednictví, které vláda připravila, se staly úplně nepoužitelné.

Když vláda zjišťovala, že mezi jejími představami a realitou jsou zásadní rozdíly, tak z toho udělala závěr: „Tím hůř pro realitu“. Proto máme dochovánu řadu naprosto neuvěřitelných výroků: např. podzimní výrok premiéra Topolánka ve Varšavě na tiskové konferenci, že žádná krize není a že bude v Evropské radě vetovat všechny návrhy. Další ukázkou naší mimoběžnosti byl například začátek našeho předsednictví, kdy ČR oficiálně mluvila o sebeobranném charakteru izraelského útoku v Gaze.

Ale přišel ještě další náraz. Nový americký prezident Barack Obama. Česká vláda stále obtížněji zakrývala své znechucení. Ostatně dostatečně hlasitě ji v tomhle zastoupila česká pravicová média. Tohoto prezidenta byl Topolánkově vládě čert dlužen. Nakonec to premiér nevydržel a poslal v Bruselu celou jeho ekonomickou politiku do pekel.

Samozřejmě jako země předsedající Evropské unii jsme mohli a měli vést s Obamou dialog. Pozice ani zájmy nejsou na obou březích Atlantiku zdaleka totožné. Ale jak ho vést s někým, kdo je tak jiný? Kdo je od našeho českého reaganismu najednou tak daleko, že se nebojí ve volební kampani říci – „My jsme a budeme s chudými, ne s bohatými.“ Obama je mluvčí amerického univerzitního prostředí, které chce tváří v tvář současným krizím o kousek proměnit náš svět. Ne přechytračit a válcovat, ale budovat aliance jinak. Zlepšit obraz Ameriky a vytvářet důvěru. Celá síla Ameriky má být využita jinak než v Bushově éře. A už se to děje – vůči Kubě, zemím Latinské Ameriky a dalším. Vytváří se nová podoba vůdcovství. Změna, kterou si vynucuje i krize, jíž procházíme. Hledáme nástroje, které zmohou víc než vojenská síla.

Na takovou změnu Topolánkova vláda nestačila civilizačně-kulturně. Jak může boj s krizí vést vláda, která svou existenci založila na korupci poslanců? Jak může dohodu se státy světa hledat vláda, která se nedokáže dohodnout ani s vlastní opozicí? Často, když se premiér Topolánek dostal do úzkých, tak zlobně vykřikoval, že „bojuje se zlem“ a proto se nebude o prostředcích, které používá, bavit. To je přesně ten typ politiky, který se vyčerpal. Dnes nevystačíme s chápáním politiky jako boje dobra se zlem. Obamův ministr Robert Gates se nechal nedávno slyšet, že Amerika musí ve světě překonávat křivdy, kterých se na mnohých dopustila. „Nejsme bez viny na vzájemné ztrátě důvěry ve světě.“ Podobně promluvil i Obama v tureckém parlamentu.

Politika „přechytračit a válcovat“ nebude fungovat ani u nás doma. A není to nic, co bychom mohli vyvážet do světa. Také proto tahle vláda skončila.

06. 04.

Obamovi to také osladíme!

Lubomír Zaorálek Přečteno 6951 krát Přidat komentář

Už pár měsíců před návštěvou Baracka Obamy v Česku zaznívala v některých novinových komentářích v Česku varování typu: „pokud chce americký prezident přijet, aby odpískal stavbu radaru, tak ať raději vůbec nejezdí“. Jinde se dokonce psalo o druhém Mnichovu a o tom, že znovu zní zrady zvon.

Obama opravdu přijel a někteří komentátoři mu to alespoň náležitě osladili. Dali průchod své hořkosti a nevolnosti a výsledek jsou titulky typu: „Obamova pohasínající svatozář“, „Naivní Obama?“ nebo neuvěřitelná perla „Obama v Praze ve stínu Kima“.

Velká část komentářů se snažila vyvolat dojem, že Obama je jen pořádný cirkus, show nebo pouhá „Slova, slova, slova“. Prostě nic než ohromná bublina.

Je proto lépe se sám koukat a poslouchat a nenechat se podobnými články oblafnout. Možná je česká pravice konsternovaná a část tisku otrávená ale nenechme si proto vnutit názor, že Obama je jen marketingová loutka. To je lež.

To, co se odehrálo v Praze - co bylo řečeno na Hradčanském náměstí, byla podstatná událost a potvrzení zásadní změny americké zahraniční politiky. Stačí porovnat vystoupení Baracka Obamy s pražským vystoupení George Bushe v roce 2007. Vše je najednou jinak. Úplně jiný jazyk. Žádní nepřátelé demokracie, žádná osa zla. Kolikrát jsme od našich vládních politiků slyšeli, že zásadní změna americké zahraniční politiky není možná. Tak teď ji tu máme. Samozřejmě že to není žádný kotrmelec. Samozřejmě, že Obama byl v Praze opatrný. Jsme na začátku procesu, který lze přirovnat k obracení tankeru v oceánu. Změna, která je v chodu, je zásadní. Obama naznačil rysy nové globální architektury, která by měla umožnit lépe a bezpečněji spravovat současný svět. Všechny vyzývá ke spolupráci na této nové stavbě. Svět se mění a my se musíme také měnit. Proč? Ocitli jsme se ve zcela výjimečné situaci.

Dochází k tektonickým pohybům, všechno se láme a zlomy se navzájem propojují. Něco takového nepotkává jedince v životě dvakrát. Zažíváme krize skoro ve všech oblastech: v ekonomice, v otázkách životního prostředí, bezpečnosti, dokonce i v samém způsobu života naší západní civilizace. Mluví se o tom, že náš současný západní ekonomický systém je socialismus pro bohaté. Pokračovat dále stejným způsobem by bylo zničující. Do toho říká Obama: „změna je možná“ - podívejte se na mě, copak jste věřili, že černoch může být americkým prezidentem? Je to jakoby říkal – svoboda opravdu existuje, proto ještě máme naději.

Stejně vážná je situace v otázkách bezpečnosti. Nemá-li se celý svět jednou stát globálním Somálskem, v němž se vraždí, kupují a prodávají zbraně bez jakékoli kontroly, musíme se vrátit k procesu kontroly zbrojení a odzbrojení. Není jiná cesta než svět bez jaderných zbraní. Protože 90% tohoto arzenálu vlastní Spojené státy a Rusko, musí tento proces zahájit tyto dvě země. Proto je tak důležitá konference na nejvyšší úrovni, která byla dohodnuta mezi Medveděvem a Obamou na červenec tohoto roku.

Možná se někomu může zdát být málo to, co je navrhováno jako začátek procesu úplného nukleárního odzbrojení: 1. snížit počet hlavic a zásob, 2. dosáhnout globálního zákazu jaderných zkoušek 3. ověřitelným způsobem dokončit výrobu štěpných materiálů pro jaderné zbraně. Ale to vůbec není málo. Ještě nedávno Spojené státy smlouvy o odzbrojení jednostranně vypovídaly. Ve skutečnosti je to začátek otáčení kormidla tankeru. Rýsuje se nová podoba zahraniční politiky Spojených států.

Obama řekl jasně, není žádná Nová a Stará Evropa. Potřebujeme jednotnou Evropu. Odmítl terminologii Bushova ministra obrany Donalda Rumsfelda, odmítl politiku štěpení Evropy a vyzval Evropu k partnerství. Po celou dobu svého pobytu dával najevo, že USA mění své chování. Choval se spíš jako moderátor debaty, než jako vůdce. Fareed Zakaria píše, že USA mají být zítra pouze první mezi rovnými. Americké prvenství do budoucna má být dosaženo pomocí dobrých vztahů se spojenci. Je to výzva ke spolupráci, nebo lépe výzva ke společné práci. Teď je na nás, jak s tím naložíme.

03. 04.

Musíme tu vládu držet silou, Kaťuško

Lubomír Zaorálek Přečteno 7428 krát Přidat komentář

Sociální demokracie navrhla uspořádání předčasných voleb v říjnu a dohodu o rychlém sestavení úřednické vlády, do které by nominovaly demokratické strany odborníky. Záleží nám na úspěšném dokončení předsednictví a rychlých opatřeních proti hospodářské krizi.

To, co se ale děje, začíná být groteskní. Předseda komunistů Vojtěch Filip volá, že se chce účastnit jednání, stěžuje si, že k nim není zván, že není brán jako partner a že se jedná ve formátu bez komunistů. To ale vůbec nebrání představitelům vládní koalice spouštět pokřik, že sociální demokraté se spolčují s komunisty a chystají se po dvaceti letech pozvat komunisty k vládnutí. Všimněte si ovšem, že kromě toho je zároveň sociální demokracie obviňována, že si dovolila svrhnout vládu - vrazila jí kudlu do zad, aniž by se chtěla sama chopit moci a měla promyšleno jak dál. Pozoruhodné - zároveň má platit, že jsme nepřipravení a zároveň chystáme státní převrat.

Ať říká tyto nesmysly kdokoli, Kateřina Jacques, Martin Bursík, Jiří Čunek nebo Petr Nečas, důvod je stejný: Děsivá představa, že budou muset opravdu opustit vládní křesla. Tohle ovšem nemohou přiznat. Nelze přiznat, že jim nikdo nevrazil kudlu do zad, protože to zpackali sami, že Martin Bursík místo jedné strany má zelené strany dvě a tu jednu proti sobě. Je neuvěřitelné poslouchat předsedu Jiřího Čunka, když mluví o tom, jak nedůvěra vládě poškodila zájmy Česka, když mluví o fatální destrukci zahraniční politiky a obviňuje opozici, že nemá nachystané řešení. To říká tentýž Čunek, jehož vlastní aféra dala vzniknout justiční mafii. Právě tahle kauza přitom byla jedním ze tří základních důvodů, které vyvolaly poslední hlasování o nedůvěře vládě. A vrcholnou komedii předvádí Petr Nečas, když volá, že „ČSSD si bude muset vybrat, buď bude jednat s demokratickými stranami nebo s komunisty.“ Hlouposti - my vůbec netoužíme po komunistech a žádnou vládu s nimi nehodláme sestavovat. Tyhle výroky mají jen zakrýt, že problém nemá sociální demokracie, ale především sama ODS, která někde poztrácela své poslance, jinak by poměr hlasování o nedůvěře vládě nebyl 101:96 v neprospěch vládní koalice. My jsme pouze opozice, která setrvává od voleb na stejném názoru, ale vládní koalice znechutila svou politikou vlastní poslance.

Otázka zní: Je koalice opravdu schopna a ochotna jednat o předčasných volbách a sestavení úřednické vlády? Nejsem si tím zdaleka jist. To, že nám všechny tři koaliční strany svorně podsouvají stejný nesmysl, že chceme přivést komunisty k moci, vypadá, že si hledají záminku, jak jednání do nekonečna rozbíjet a vládnout za každou cenu co nejdéle s vládou v demisi (Jiří Čunek: „Upřednostňujeme pokračování vlády na stávajícím koaličním půdorysu.“). Zároveň se vždycky hodí otevřít osvědčené antikomunistické volební téma.

Podobné představy, že se bude vládnout dále - demise nedemise - jsou ale naprosto nemožné, jsou totiž jednoznačně protiústavní. Je zřejmé, že by koalice ráda dále vládla, že dokonce oželí i to, že jí ve sněmovně bez nás nic neprojde (dokonce i slavný radar museli ze sněmovny stáhnout), protože zůstává jediné: držet se co nejdéle vládních křesel. Je mi líto, ale tohle prostě nelze. Po prezidentovi nelze chtít, aby ignoroval ústavu. Ústava sice neříká, dokdy musí prezident jmenovat premiéra, ale nemůže s tím otálet. Pokud nevznikne politická dohoda, která bude prezidentovi sdělena, bude muset prezident jednat sám tak, jak mu přikazuje ústava.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy