Archiv článků: listopad 2009

24. 11.

„Vítejte v pekle“ aneb „Peklo jsou ti druzí“

Lubomír Zaorálek Přečteno 4211 krát Přidat komentář

Když jsem poslouchal vystoupení Mirka Topolánka a Alexandra Vondry na kongresu ODS, vzpomněl jsem si na starý vtip, ve kterém říká velitel vojákům: „Nepřítele máme zepředu i zezadu, zleva i zprava, tentokrát nám neunikne.“

Když už někdo není schopen formulovat silná programová témata ekonomická a sociální, tak mu vždy ještě zbývá začít malovat obraz nepřítele. Ten samozřejmě číhá doma, ale kongres ODS ukázal, že ho lze hojně nalézat také všude v zahraničí. „Vítejte v pekle“, vítal Topolánek účastníky kongresu. Ale projevy ukázaly, že „Peklo jsou ti druzí“. Svět kolem nás byl hlavními řečníky líčen střídavě jako někdo, kdo nás opustil a zradil jako americký prezident Obama, anebo kdo se nás chystá uzurpovat jako Rusko, či ovládat a omezovat naši svobodu jako Brusel. Nic z čeho by se dal utvořit nějaký společný základ k rozumné zahraniční politice České republiky.

Někdo by mohl namítnout, že to je jen kongres a ten není třeba brát tak vážně. Ale to dávno není pravda. Při jednáních s Mirkem Topolánkem na sklonku roku 2008, když jsme se snažili dosáhnout dohody na českém předsednictví, to byla právě usnesení kongresu ODS, která znemožnila najít dohodu na ratifikaci Lisabonské smlouvy a odložení tématu budování protiraketové obrany USA v České republice. Už tedy víme, že je třeba brát vážně, co na kongresu ODS k zahraniční politice zazní. Pokud tím, co v zahraniční politice nejvíce utkví, je malování nepřítele, je to hodně špatné. To je asi to poslední, co dnes svět potřebuje.

Dnes se nacházíme v etapě mnohostranné krize, kdy se významné státy světa snaží překonat bariéry a vést rozhovory a hledat dohodu i tam, kde mezi nimi stojí různé politické režimy, různé kulturní a hodnotové vzorce. Jsme v přelomové situaci, protože leckdo tuší, že TAKHLE TO DÁL NEJDE. Ekonomická a finanční krize ukázala na nutnost zásadních změn ve světě, který se nachází v dramatické nerovnováze. Část světa poskytuje levnou pracovní sílu a zálohuje spotřebu té druhé bohatší části světa. Bohatí se tak stávají dlužníky těch chudších. Nedokážeme-li tuto neproporčnost vyřešit, může to mít tragické následky. Podobná nerovnováha existuje v oblasti energetických zdrojů. Zdroje se nacházejí jinde než civilizační centra. Částečnou odpovědí má být například celosvětový boom jaderných elektráren. Ale to zároveň znamená obrovské zvýšení bezpečnostních rizik. Není divu, že americký prezident přichází s myšlenkou nukleárního odzbrojení, kontroly zacházení s jaderným materiálem a zahajuje nové kolo jednání o příslušných smlouvách. Potřebujeme nový mezinárodní pořádek, který by musely respektovat všechny země využívající jadernou energii.

Podobnou globální výzvou je hrozba klimatických změn a jejich dopadů na životní prostředí. Měnící se podnebí přináší nebezpečí další nestability a dokonce možných válečných konfliktů v důsledku nedostatku potravin a nucené migrace v nejvážněji postižených státech světa.

Dnes nepotřebujeme posilovat obrazy nepřátelství ve světě, ale potřebujeme reformovat mezinárodní instituce, které musí hledat odpovědi a řešení, které musí přijít dříve, než bude pozdě. V kinech běžící film „2012“ je možná v lecčems poplatný populárnímu tématu globální apokalypsy, ale nakonec docela názorně ukazuje, jak naléhavě dnes potřebujeme jednat společně, bez ohledu na minulé války, spory, různé kultury a politické názory.

Ani v České republice nevytvoříme žádný smysluplný koncept zahraniční politiky, pokud se nepřestaneme pořád věnovat jen tomu, kdo a co všechno nás v české kotlině ohrožuje, a nezačneme s našimi sousedy, spojenci a dalšími evropskými zeměmi spíše společně něco dělat. Ono TAKHLE TO DÁL NEJDE platí i pro nás. My jsme se sice v roce 2004 stali členy EU, ale nefungujeme plnohodnotně jako Evropané. Naše evropské výbory v Poslanecké sněmovně a Senátu nefungují, tak jak by odpovídalo jejich významu. Kvituji, že na kongresu ODS alespoň ve vystoupení Jana Zahradila zaznělo, že parlamentní diplomacie bude hrát v Evropské unii v budoucnu daleko důležitější roli než doposud. Souhlasím, že se musíme zabývat dopady nové Lisabonské smlouvy na rozhodovací procedury. Souhlasím i s jeho názorem, že nová situace bude klást nároky na českou vládu a že budeme muset sjednocovat doposud roztříštěný meziresortní přístup jednotlivých ministerstev k evropské problematice. Evropské politiky často překračují hranice našich jednotlivých resortů. Nebude lehké u nás zvládnou koordinaci a vytváření jednotného postoje, který bychom pak měli v Evropské unii hájit.

Příští rok bude Evropská unii žít ve znamení uvádění Lisabonské smlouvy do života. Nikde není dopředu rozhodnuto, že se to zdaří a že výsledkem bude opravdu Evropa lépe fungující vůči globálním výzvám. Všichni bychom se měli snažit, abychom tento schválený instrument dokázali využít a naučili se s ním pracovat. Připadá mi úplně absurdní přístup Mirka Topolánka, který se na kongresu ptal: „co jsme ochotni obětovat kvůli našemu členství v EU?“. V podání ODS je Brusel obluda, které musíme něco povinně nacpat do chřtánu a je třeba, aby nás to stálo co nejméně. Není tu žádné vědomí, že jsme na úspěšnosti evropského projektu zásadně závislí. S úpadkem Evropy budeme upadat i my. A žádné dvoustranné spojenectví ani s USA ani s Čínou nás z toho nevytáhne.

Přál bych si, abychom si místo ideologických řečí, které zazněly na kongresu ODS, dokázali tady v Česku sednout bez ohledu na politickou příslušnost a říci si, co musíme udělat, máme-li v příštím roce v EU obstát, začít měnit svoji roli a nakonec i vnímání České republiky v Evropě.

Lisabonská smlouva nedává jednoznačnou odpověď na to, jak bude zítra EU vypadat a fungovat. Je řada věcí, které se budou ještě dotvářet a které jsou otevřené. Mnoho záleží na tom, jaká bude aktivita jednotlivých států a jak se chopí možností, které dnes EU nabízí. Když budou menší státy jako Česká republika pasivní, bude Evropská unie patřit těm větším.

Svůj osud v Evropské unii máme ve svých rukou více, než si uvědomujeme.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy