Lubomír Zaorálek

27. 06.

Potřebuje koalice součinnost s opozicí?

Lubomír Zaorálek Přečteno 5368 krát

Vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny PČR, bod Návrh na volbu předsedy PS, 24.6.2010

Dámy a pánové, rozhodl jsem se přijmout nominaci klubu sociální demokracie ne proto, že bych si myslel, že opoziční strana má nějaký automatický nárok na vedení Sněmovny, nebo opozice že má takový nárok. To samozřejmě není žádná notorieta.

Dokonce jsem nominaci nepřijal ani proto, že bych si myslel, že je samozřejmé, že vedení Sněmovny by mělo patřit nejsilnější politické straně po volbách. Ani to není žádné právo a žádný nárok.

Dokonce se tady ani nebudu dovolávat toho, že někteří představitelé ustavující se vládní koalice možná nedlouho po volbách se vyjádřili, že by to místo sociální demokracii nabídli. Dokonce ani toho zřejmě nemá smysl se příliš dovolávat, protože ani z toho tolik neplyne.

Ten důvod, proč jsem tu nominaci přijal, je jiný. Ten je především ten, že naprosto sdílím postoj klubu sociální demokracie, že stojíme o důstojné místo ve spravování a kontrole Sněmovny. A to není jenom proto, že bychom tady chtěli získat co nejvíce funkcí, ale proto, že máme za sebou 1,1 mil. hlasů a máme tady za úkol čtyři roky hájit zájmy voličů, kteří nám hlasy dali. My musíme udělat všechno pro to, aby názor, který reprezentujeme ve Sněmovně, dostatečně významně zněl. To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl kandidaturu přijmout.

Není to úplně jednoduchá situace, protože si uvědomuji, že teď jdeme do volby předsedy Sněmovny, kdy na té volbě vlastně celého vedení Sněmovny dohoda mezi zvolenými parlamentními stranami vlastně neexistuje. Myslím si, že to samozřejmě není dobrá věc, protože pokud si vzpomínám a proč stojí za to mluvit o důstojnosti opozice, to je třeba to, a to bych si tady dovolil připomenout, že pokud mi paměť sahá, to bylo v roce 1996, kdy opozice poprvé v této zemi vlastně získala post předsedy Sněmovny - můžete říci, že to byla samozřejmě jiná situace - ale od roku 1998 vlastně vedení Sněmovny bylo vždy ustaveno tak, že v něm koalice a opozice měly vždy křesla půl na půl. To samo o sobě samozřejmě nezaručovalo důstojnou Sněmovnu, ale je to prostě určitá tradice, která tady byla.

To současné, co je tady navrhováno a co - opakuji - není dohodou učiněnou mezi parlamentními stranami, dohodou koalice s opozicí, ale co je spíše návrhem, který nám předkládají strany vznikající vládní koalice, tak to je poměr, ve kterém má koalice prostě drtivou převahu.

Já z toho nechci činit nějaké dalekosáhlé závěry. Jenom říkám, že to je jeden z důvodů, proč jako sociální demokraté říkáme, že chceme usilovat o tu důstojnou polohu, protože vy si myslíte, že to je možná jenom takový boj sociálních demokratů.

Dovolte mi, abych ještě vaši trpělivost trochu natáhl a sdělil vám, proč si myslím, že to není jenom záležitost sociální demokracie. To, jak se ustavuje, přátelé, Sněmovna, to často rozhoduje o tom, jaká atmosféra ve Sněmovně čtyři roky potom je. Já také nejsem spokojen s tím, jak nízká byla prestiž Sněmovny v posledním období. Nejsem spokojen s tím, že poslanec v této zemi není vážené zaměstnání respektované veřejností. A já také, a říkám vám, že se to týká sociální demokracie a jejího klubu, my také bychom chtěli se tu situaci pokusit změnit.

Teď jde o to, abychom těmi prvními kroky si situaci nezkomplikovali, protože už v roce 2002 to bylo nedlouho na tom ustavování Sněmovny, kdy se začalo mluvit o nulové toleranci. V tom minulém období to byla situace zvlášť špatná. Možná si vzpomenete, že v roce 2006 se vláda nakonec ustavovala pomocí přeběhlíků. Ve Sněmovně se zákony schvalovaly způsobem, jenom připomenu daňový balíček, který předkládal tehdejší premiér Mirek Topolánek ve druhém čtení způsobem, že se významné zákony ani neprojednávaly ve výborech, a nakonec celá Sněmovna končila v atmosféře obstrukcí, protože se ukázalo, jak dva kluby jsou vlastně schopny Sněmovnu paralyzovat a nebyla tady ani elementární shoda na způsobu, jak by Sněmovna měla postupovat.

My jsme zažili toto určité fiasko nedostatku shody, základní shody mezi opozicí a koalicí. Já bych si přál, aby se do podobné situace nedostala tato Sněmovna. Je tady celá řada nových poslanců. Možná není úplně zřejmé, že role opozice není pouze naprosto pasivní. Tady je přece celá řada věcí, které si širší konsensus vyžadují a budou vyžadovat.

Přátelé, tady se mluví o ústavních zákonech, na které je potřeba 120 poslanců, a nejenom Sněmovna, když máte ústavní zákon, tak potřebujete ústavní většinu také v Senátu. A to nevíme, jak dopadnou na podzim volby. Takže vytváření širšího souhlasu na návrhy, které tady zaznívají na téma přímá volba prezidenta, klouzavý mandát, konstruktivní veto a celá řada dalších, tady je přece nutné budovat širší shodu. Dokonce ani 118 hlasů není dost na to, aby takové zákony byly přijaty. Já doufám, že nechcete používat nějakého přetahování poslanců a opět přeběhlíků. To je nedůstojné a takhle se ústavní zákony rozhodně nikde v civilizované společnosti přijímat nemohou.

Pak možná ještě něco, co mi připadá ještě zásadnější. Tato země nutně potřebuje koncepční změny, koncepční reformy v oblasti veřejných financí, penzijního systému, zdravotnictví, školství, potřebuje konsensus k zahraniční politice, dlouhodobý konsensus, který se tady prozatím vytvořit nepodařilo. Víte, nemá velký smysl dělat reformy na čtyři roky. Reformy, o kterých jsem mluvil, budou mít smysl pouze tehdy, pokud budou trvalé a dlouhodobé. Pokud vy do toho zahrnete opozici, tak to možná bude znamenat kompromisy, které nejsou vždy příjemné, ale zároveň, co za to dostanete jako cenu, bude ta trvalost a stabilita reforem.

Vy jste tedy třeba začali mluvit o školném. Mluvíte o odloženém školném, ale odložené školné znamená, že to, jestli to bude, nebo nebude fungovat - a důsledky toho dopadnou na vládu příští, ta bude řešit situace, které budou kolem školného vznikat. V Británii systém odloženého školného vedl k problémům a řešila je až příští vláda. Vy tady činíte rozhodnutí, která rozhodně dopadnou na ty, kteří přijdou po roce 2014, a nemůžete tušit, jaké budou jejich důsledky. Proto jsem přesvědčen, že součinnost s opozicí je něco, co má zásadní smysl. Já si myslím, že představitelé koalice by si to měli ujasnit. Potřebují tuto součinnost s opozicí - ano, či ne?

Důvod mé kandidatury není, že chci teď navzdory koalici proniknout na předsednický post. Ten důvod je ten, že chci tu otázku položit, a proto jsem se rozhodl tu kandidaturu přijmout.

09. 06.

Normální je zadlužit se?

Lubomír Zaorálek Přečteno 8150 krát

Naše nová vládní koalice proti zadlužení se shodla na první zásadní věci svého programu: zadlužíme celou mladou generaci. Až dosud jsem si myslel, že normální v životě je nežít na dluh, že lidé by se neměli zadlužovat snad s jedinou výjimkou půjček na bydlení. Nová vládní koalice přichází s novým pohledem na svět. Mladý člověk zítra půjde na školu, po 4-5 letech z ní vyjde a bude mít dáreček ke startu do života v podobě dluhu 100 000,- Kč (tj. 10 000,- Kč školné za semestr, 20 000,- Kč za rok.)

Jen si to představte, tisíce mladých dlužníků, kteří ještě dříve, než seženou práci, budou zadluženi. Tisíce mladých, kteří se rozhodnou jít studovat, tak učiní, aniž by dokázali odhadnout, jaké budou po škole jejich možnosti tento dluh splácet.

Připomínám, že světová hospodářská krize začala nezodpovědným půjčováním peněz lidem, kteří neměli na splácení. Tady někdo chce z mladých lidí vytvářet dlužníky ještě dříve, než vstoupí do života. Jak se může zadlužovat někdo, kdo nevydělává? Komu prospěje, že v této zemi bude armáda mladých dlužníků? Jde se vstříc zájmům bankovního sektoru? Líbí se mi, když vidím, novou poslankyni za Věci veřejné paní Kočí, která snad právě ještě zdarma dostudovává, jak pléduje za zavedení školného.

Nová vláda by neměla činit kroky, kterými se chystá zadlužovat budoucí generace. Neměla by posilovat konformitu mladých tím, že jejich život bude už při startu usměrňován splátkovými kalendáři bank.

Archiv článků: červen 2010

Potřebuje koalice součinnost s opozicí?

Normální je zadlužit se?

Blogeři abecedně