Archiv článků: srpen 2010

27. 08.

„Domy duchů“ z českých velvyslanectví?

Lubomír Zaorálek Přečteno 3820 krát Přidat komentář

Tak konečně máme reakci pana Schwarzenberga na kritiku vládního rozhodnutí uzavřít pět ambasád. Pan ministr říká, že „MZV k rušení přistoupilo po dlouhém a pečlivém zvažování“. Pokud říkám, že zrušením ambasád ministerstvo nic neušetří, tak mi pan ministr radí, abych jejich provoz v příštích letech nesl sám. To jsme se mnoho nedozvěděli. Nicméně já panu ministrovi skutečné odpovědi neodpustím. To, co se odehrálo, je hrozivě nekompetentní rozhodnutí. Vypadá to, že ten, kdo mu tohle poradil, jej snad chtěl úmyslně poškodit, podobně jako se to stalo nedávno údajně ministru dopravy Bártovi. Tady přece vůbec nejde jen o nějakých pět zrušených ambasád. Dopady rozhodnutí, které vláda schválila, jsou daleko širší.

Připomínám fakta. Velvyslanectví v Keni pokrývalo také zastoupení pro Tanzánii, Ugandu,Rwandu,Somálsko,Burundi,Komory,Eritreu, Seychely plus stálou misi ČR při organizacích OSN (UNEP, UNHABITAT). Jestli něco pro nás v Africe bylo klíčové, tak to byla přece Keňa. Přes přístav Mombasa jde přes osmdesát procent zboží do zemí regionu.Keňa je ekonomickou branou do východní Afriky. Keňa je lídrem společného trhu zemí východní Afriky. Je v ní příznivé ekonomické klima, stabilní politické prostředí. Keňa je jedním ze čtyř sídelních míst OSN na světě. Je to země, která má nejvýznamnější roli v rozvojové spolupráci s EU. Je to jedna z turisticky nejnavštěvovanějších zemí Afriky. Ročně do této oblasti putuje až deset tisíc turistů z ČR. Od roku 2007 vzrostl vývoz do z ČR do Keni o 360%, dovoz z Keni o 160%.

Ale nejde jen o Keňu. Odchodem z Konga zavíráme poslední ambasádu ve frankofonní části Afriky. Jde vlastně o konec české přítomnosti v subsaharské Africe.

Tím, že se zavírá ambasáda v Kostarice a Venezuele, tak vlastně odepisujeme celý Karibik. Také tyto ambasády pokrývaly řadu dalších zemí. Neumím si představit, kdo převezme konzulární zastoupení v celém regionu. Bude se to dělat z Mexika, Brazílie nebo Washingtonu? Nebo budeme radit lidem, ať už turistům, podnikatelům, humanitárním aktivistům, studentům, ať už do těchto oblastí nejezdí?

To vše se děje kvůli tomu, že MZV chce ve své kapitole ušetřit 160 miliónů Kč. Jsem si bohužel jist, že plánovanými kroky ministerstvo žádné prostředky neušetří. Vezměme např. zastupitelský úřad v Keni. Ušetřené prostředky na provoz úřadu jsou zhruba 5,5 miliónu Kč. Účetní hodnota celkového majetku v Keni činí 101 miliónu Kč. Účetní hodnota je hranice, pod kterou se při prodeji jít nesmí. Výsledek bude, že budovu jako v podobných teritoriích s největší pravděpodobností neprodáme. Budovy se dobře prodávají ve Washingtonu nebo Lucemburku, nesrovnatelně hůře se to daří v rozvojových zemích. Ministerstvo zahraničí dnes obhospodařuje „domy duchů“. Takový dům, budovu zrušeného velvyslanectví máme v Tanzánii, Dár-es – Salámu, kterou neúspěšně prodáváme od roku 1993. Stejně tak se nedaří prodat budovu v Montevideu a v Alexandrii. Opravdu nejlepší strategie je ohlásit, že někde končíme a pak začít rozprodávat nemovitosti, když se pak všeobecně ví, že se jich potřebujeme zbavit.

Takže pan ministr se sice rozhodl šetřit za každou cenu, ale prostředky, které chce získat, jsou prozatím pouhý pomysl. Navíc, i kdyby se mu podařilo nějakou budovu prodat, tak ušetří maximálně ony provozní prostředky, protože tržby z eventuálního prodeje budov musí odvést ministerstvu financí.

Pan ministr říká, že budeme budovat tzv. visegrádské domy, to znamená, že budeme budovat společná zastoupení zemí Visegrádu, což znamená, že budeme užívat společné objekty se Slováky, Poláky a Maďary. Je to iluze pana ministra. Slováci říkají, že se chystají na předsednictví v EU, mají plné ruce práce a nebudou mít čas na podobné experimenty. Navíc takový systém by mohl fungovat, pokud bychom se ve svých zastoupeních navzájem nepřekrývali. Obtížně se hledá zastupitelský úřad ČR , který žádná jiná země Visegradu nemá a který bychom mohli ostatním recipročně nabídnout. Vlastně jeden takový mě napadá. Je to Saná v Jemenu. Ale tento úřad, rozhodla vláda, právě zavíráme.

Rozhodnutí vlády o zrušení zastupitelských úřadů je diletantské a čistě destruktivní. Pokud se někdo hojí nadějí, že se snad tím něco ušetří, tak se mýlí. Provozní úspory budou naprosto zanedbatelné v porovnání s tím, co to bude znamenat jak politicky, tak z hlediska poškození ekonomických vztahů s příslušnými regiony.

25. 08.

Karel Schwarzenberg: Já nic, já muzikant

Lubomír Zaorálek Přečteno 5000 krát Přidat komentář


Tak budeme rušit naše velvyslanectví v Kongu, Venezuele, Keni,Jemenu, Kostarice, zřejmě i generální konzulát v Bombaji. Rozhodnutí padlo nečekaně, příslušný bod nebyl ani uveden v avizovaném programu vlády. Ministr zahraničí dokonce ani nebyl projednávání přítomen a na dotaz ČTK řekl, že o zařazení bodu do programu schůze sice ví, ale že o konečném rozhodnutí vlády ještě nebyl informován. I to je způsob, jak význam rozhodnutí marginalizovat a celou věc co nejvíc upozadit. Přitom není vyloučeno, že rušení ambasád nebude pokračovat.

Připomíná mi to způsob, kterým Karel Schwarzenberg před časem nechal ve vládě rozhodnout o diplomatickém uznání Kosova. Tehdy na jednání zahraničního výboru Parlamentu slíbil poslancům, že pokud podá do vlády návrh na uznání Kosova, určitě ho předtím s nimi projedná. Pak zřejmě na poslance „zapomněl“ a návrh předložil na výjezdním jednání vlády v Teplicích, kdy příslušný bod stejně do poslední chvíle v nahlášeném programu vlády chyběl. Stylem pana ministra zřejmě je, že když je něco opravdu důležité, tak je třeba to udělat rychle a tak nějak „mimochodem“, aby komentářů bylo co nejméně.

Návrh na rušení ambasád nedávno předložil první náměstek ministra Schwarzenberga zahraničnímu výboru Sněmovny. Naprosto neuspěl, ale to zřejmě nevadí. Ve vládě našel větší pochopení. Program rušení ambasád je programem škrtů v rozpočtu a škrty jsou hlavní filosofií této vlády. Ať to stojí, co to stojí. Hlavně když se krátkodobě vykáže úspora.

Ministr Schwarzenberg nepředložil žádnou koncepci zahraniční politiky, žádný koncepční materiál, kterými by úspory ministerstva zdůvodnil. Ministr nepublikoval ani žádný text či článek v novinách, ve kterém by naznačil, o co bude usilovat, co budou jeho priority. V programovém prohlášení vlády je zahraniční politika pojednána velmi mlhavě a frázovitě. Říká se v ní například, že její prioritou bude sledování stavu lidských práv ve světě. Pak bych se mohl ptát, proč rušíme svá zastoupení právě v těchto zemích. Ale je těžké se pokoušet o koncepční kritiku tam, kde jakákoli koncepce naprosto chybí. Je třeba ale říci, že rušení velvyslanectví je mimořádně závažný krok se zásadním dopadem na vztah k příslušným teritoriím. Je zlé, pokud k nim dochází bez jasných argumentů, celkové představy a dokonce v nepřítomnosti samotného ministra.

10. 08.

Nečas vyhlašuje válku střední třídě

Lubomír Zaorálek Přečteno 5321 krát Přidat komentář

Předseda vlády Petr Nečas představil programové prohlášení vlády a mne na něj napadlo hned několik otázek. Pamatuji si ho totiž ještě před lety jako politika, který mluvil o tom, že by si představoval Občanskou demokratickou stranu jako stranu jakéhosi lidového kapitalismu, která by nebyla pravicí elitářskou, ale pravicí, která by daleko více vycházela z lidí, mezi kterými - doufám - se stále ještě pohybuje.
Proč tedy nyní, v čase globální finanční a hospodářské krize předkládá programové prohlášení vlády, které nesplňuje to základní: společnost sjednocovat?
Pokoušejí se o to vlády řady jiných zemí v Evropě, nicméně v České republice je předkládáno prohlášení, o kterém jsem přesvědčen, že naopak českou společnost rozděluje. A korunu všemu nasadil ministr Kalousek, který navrhuje řešit financování povodní zvýšením daně z příjmu fyzických osob o 100 Kč měsíčně. Ať žije rovná daň! To je opět ukázkový příklad opatření, které jednoznačně míří proti nízkopříjmovým a středně příjmovým skupinám. Takových je v programovém prohlášení vlády celá sada - zvýšení snížené sazby DPH, zvýšení poplatků ve zdravotnictví, padesátiprocentní zdanění státního příspěvku u stavebního spoření nebo snížení stropu pojistného.
Hodlá snad vláda vyhlásit třídní boj většině společnosti? Míní válčit s nízkopříjmovými a středněpříjmovými skupinami?
Nerozumím tomu. Když se podíváte do sousedního Německa, tak tam vláda přichází s programem řešení deficitu tak, že třetinu ponesou firmy - to je to, co česká vláda odmítá - formou podnikových daní, třetinu občané, třetinu státní administrativa. Zato Petr Nečas u nás přichází s jednostranným programovým prohlášením a povýšeně říká: Budeme mluvit s opozicí, budeme jí trpělivě vysvětlovat, proč jsou změny nutné.
Takto si vláda představuje formování programu zdola? To má být ten dialog, po kterém v parlamentu voláme?
Petr Nečas hovoří o vizi společnosti svobodné, prosperující, vzdělané, kulturní, konkurenceschopné a nezadlužené. Dobrá. Jeden podstatný prvek však chybí. Stačí si přečíst Roberta Reicha píšícího o příčinách světové hospodářské krize.
Reich připomíná, že v roce 1928, před vypuknutím velké krize, byla situace v USA taková, že jedno procento těch nejbohatších si rozdělovalo téměř 24 % veškerých příjmů. V průběhu dalších let se samozřejmě situace dramaticky změnila, v sedmdesátých letech si to jedno procento nejbohatších rozdělovalo asi sedm až osm procent příjmů společnosti. V roce 2008, jak uvádí Reich, ač je to k nevíře - v roce 2008 je to opět tak, že ono jedno procento společnosti si znovu rozděluje téměř 24 procent příjmů!
Robert Reich říká, že problémem tedy není jenom obchodní nerovnováha a že je chybou, pokud se svádí příčina krize jenom na to, že Číňané, Japonci a Němci od nás nekupovali stejně rychle zboží, jako si Spojené státy kupovaly od nich. Skutečnou fundamentální příčinou krize je podle Reicha nespravedlnost, která nás ruinuje. Příčina je prý v tom, že právě proto, že příjmy jsou rozděleny takto nerovnoměrně, tak ti, kteří je akumulují pak hledají, kam je investovat. Hledají se komodity, které slibují vysoké zhodnocení nebo další velké investice. A tak nám vznikají ony slavné bubliny.
Pravou příčinou současné hospodářské krize nejsou tedy pouze obchodní nerovnováhy, ale sociální nerovnost a nespravedlnost v rozdělování. V programovém prohlášení a ve vystoupení premiéra ve Sněmovně nebyla ani minimální reflexe této evropské a světové debaty. Nám se předkládá pouze zjednodušené tvrzení, že příčinou našich problémů pravděpodobně jsou pouze dluhy, které jsou důsledkem lehkomyslnosti lidí i státu. A že našim jediným úkolem je nějakými restrikcemi a škrty tuto situaci napravit. Útok na veřejné služby je pak součást oné strategie, protože přece polykají tolik peněz. A za rohem čekají privátní instituce, které jejich roli rády převezmou. Vláda slepě věří trhu, který jediný je zdrojem efektivity a sociální disciplíny.
Bojím se, že tento lék, který předkládá vláda v programovém prohlášení, vůbec nemusí vést k tomu, že se z krize dostaneme. Naopak hrozí podvázáním ekonomického růstu a nevratnou destrukcí veřejných služeb.
Vládní filozofie mi naopak nápadně připomíná filozofii, která nás do krize dostala. Politika nízkých nákladů práce a nízkých daní se praktikovala v řadě dalších zemí. A výsledky vůbec nejsou slavné. Představa, že nás zachrání pouze snižování nákladů práce a že zvyšování příjmů státní pokladny nepotřebujeme, je velmi naivní a zjednodušená.
Vláda si problém, který má řešit, velmi ulehčuje.V programovém prohlášení dokonce najdeme věci, které jsou ve vnitřním rozporu. Uvedu jeden konkrétní případ.
V samotném závěru textu vláda proklamuje, že s ohledem na možnosti státního rozpočtu soustředí dostupné finanční prostředky do těch programů a podpor bydlení, jejichž přínos je fiskálně pozitivní. V jiné části textu se pak říká, že státní podpora stavebního spoření bude omezena na polovinu u všech stávajících i nově uzavřených smluv. U nových smluv pak bude omezeno použití finančních prostředků výhradně na účely bydlení.
V těchto větách vidím zásadní rozpor a navrhovaná opatření pokládám za neakceptovatelná. Mám samozřejmě pochybnosti o právní čistotě tohoto kroku, dochází-li k použití retroaktivity. Kromě toho – jde o typický případ opatření s krátkodobým efektem, které ve nebo střednědobém výhledu bude mít fiskální dopady jednoznačně negativní.
Našel jsem si citaci náměstka ministra pro místní rozvoj Kalouse ze dne 30. června 2010. Uvádí zde toto: „V rámci programu Panel v období několika let byla uvolněna podpora v souhrnné výši 11 mld. Kč, a tím se aktivovaly privátní zdroje ve výši 50 mld. Kč. A tak z přímých daní navíc stát inkasoval 9,5 mld. Kč.“
Problematika stavebního spoření, které ve světě podporují i pravicové vlády, je z obdobného soudku.
Miroslav Kalousek byl ministrem financí již 15. září 2008. A tehdy pro deník Právo uvedl: „Nikdy jsem neřekl, nikdy jsem neuvažoval rozhodně nikdy nenavrhnu zrušení stavebního spoření.“ Ministr tehdy připustil, že se bude zabývat maximálně efektivitou tohoto nástroje, ale likvidovat jej rozhodně nehodlá.
Tenkrát jsem se mu nedivil. Rozuměl jsem tomu, že stavební spoření má vlastně obrovský pozitivní dopad na ekonomiku. Jen připomenu, že stavební spořitelny poskytly za 16 let své činnosti úvěry v celkovém objemu 472,5 mld. Kč. Pokud v životním pojištění je dnes nakumulováno 169 mld. Kč, v penzijním připojištění 201 mld. Kč, tak ve stavebním spoření je to 415 mld. Kč. Jsou to prostě prostředky, které byly z 34 % použity na bydlení, z 18 % na vybavení domácností ze 16 % na studium z 20 % na jiné spotřebitelské účely nebo na zdravotní péči.
Rudolf Zajac, dnešní Kalouskův poradce, může potvrdit, že na Slovensku byl v roce 1997 podobný proces omezení účelovosti, jak o tom mluví pan ministr, zaveden a vláda jej o dva roky později vrátila do původních hodnot, protože znamenal faktickou likvidaci tohoto systému.
Zkrátka představa, že podobnými opatřeními se ušetří, může být platná pouze ve velmi krátkodobém horizontu.
Hovoří se o dluhu, který je třeba snížit, abychom nežili na úkor příštích generací. Obávám se však, že cílem plánovaných reforem není ony dluhy splatit, spíš se přesunou z veřejných rozpočtů na účty domácností a lidé budou nuceni se zadlužovat na školném, na zdravotní péči, na bydlení, možná i na zaplacení těch nejzákladnějších potřeb.
Robert Reich říká, že když se rozejdou velké příjmy malé skupiny nejbohatších a nízké příjmy většiny, tak výsledkem je zadlužování značné části obyvatelstva. Určitým důsledkem snižujících se průměrných příjmů pak byla i ona nemovitostní bublina, která vznikla v americké ekonomice.
Bojím se, abychom jednoho dne nezjistili, že vládá přilévá olej do ohně, zvyšuje vnitřní dluh a pomáhá nárůstu krizových jevů.
Nemá smysl, aby nám pan premiér „trpělivě vysvětloval“, proč jsou změny podle představ vládní koalice nutné. Debata o nich by měla být v parlamentu vážná a měli bychom si při ní skutečně naslouchat. Každopádně jsem přesvědčen, že skutečně „rozpočtově zodpovědná“ vláda se neorientuje jenom na škrtání a nevyhýbá se daleko sofistikovanější metodě hledání úspor.

Vystoupení pronesené v Poslanecké sněmovně v rozpravě k Programovému prohlášení vlády (10.8.2010)

06. 08.

Schwarzenberg ničí dědictví Masarykovy republiky

Lubomír Zaorálek Přečteno 6488 krát Přidat komentář

Ohlášené rušení dvaceti pěti zastupitelských úřadů České republiky, s kterým přichází nový ministr zahraniční Karel Schwarzenberg, hrozí demontáží dlouhodobě utvářeného nástroje zahraniční politiky. Celá struktura diplomatického zastoupení vznikala jako politická, kulturní, a obchodní reprezentace nového státu. Vznik řady zastupitelských úřadů, které jsou na seznamu ke zrušení, sahá do dvacátých let 20. století a přežily i komunistickou éru Mnohdy ještě dodnes žijeme z dobrého jména, které se už tehdy začalo budovat v nejzazších částech Jižní Ameriky, Asie a Afriky. Zahraniční mise tehdejšího Československa byly zřizovány také jako nástroj obchodní politiky průmyslového a exportně orientovaného státu. Dnes stejně jako včera platí, že úřady by měly vytvářet lepší podmínky pro české podnikatele, rozvíjet služby v zahraničí, posilovat možnosti českého exportu. Nyní, v době hospodářské krize role ekonomické diplomacie ještě roste. Dvojnásob platí, že export průmyslových výrobků dnes táhne a zachraňuje českou ekonomiku. Čekal bych, že se síť českých zastupitelských úřadů stane nástrojem, který se pokusíme maximálně využít. Ministr Schwarzenberg ale jen suše konstatuje: „Bez peněz do hospody nelez, bez peněz neměj velvyslanectví“.

Ministerstvo zahraničí takto možná ušetří asi 150 milionů v letošním roce. Kolik to představuje metrů nově postavené dálnice? Možná 250 metrů. Neztratíme ale za tu krátkodobou úsporu mnohem více v dlouhodobé perspektivě? Navíc v celé řadě zemí takto zhoršíme vzájemné diplomatické vztahy, protože jim dáme poměrně neomaleně najevo, že je pokládáme za nedůležité.

Ministr Schwarzenberg se dnes chystá rušit naše zastoupení v zemích, ve kterých právě probíhá zápas o ekonomický a diplomatický vliv. Uvedu příklad. V poslední době jsme odešli z řady\ míst v Africe, nyní odejdeme z Akkry v Ghaně a nebudeme tak mít žádné zastoupení v západní Africe. Číňané dnes Afriku obsazují, Američané se do ní snaží pronikat, Evropa ji má jakou svou prioritu. My ale vyklízíme pozice, které byly vytvářeny již od časů Tomáše Bati. Sejde z očí, sejde z mysli. Ztratíme kontakty, informace i znalost prostředí. Nebo jiný příklad. Máme dnes výborný rostoucí obchod v Kuala Lumpur v Malajsii. Jde jednoznačně o perspektivní oblast. Stejně jako Singapur, který jsme nedávno opustili. Odejdeme tedy i z Malajsie? Stejně tak se chystáme opustit řadu tradičních zastoupení v Jižní Americe (Chile,Kolumbie,Peru,Venezuela).

Zvláštní bezpečnostní význam měly zastupitelské úřady v Jemenu, Pákistánu a Severní Koreji. Souvisely s naší rolí v NATO, bezpečnostními zájmy a naším podílem na boji s terorismem. Toto vše házíme za hlavu a vyměňujeme za pár neefektivně ušetřených milionů.

Plánované rušení zastupitelských úřadů není podloženo žádnou analýzou, žádnou koncepcí. Rád bych viděl, zda existuje dohoda ministerstva zahraničí s ministerstvem průmyslu a obchodu. Uvážil někdo, jak se tímto masivním uzavíráním sníží zahraničně-politická váha České republiky?

Žádám proto, aby ministr Schwarzenberg předložil své záměry příslušným výborům Poslanecké sněmovny a vyzývám vládu nejen k rozpočtové odpovědnosti, ale i odpovědnosti vůči vnímání České republiky v zahraničí a vůči dlouhodobě vytvářeným vazbám, strukturám a kontaktům, jejichž rušení pro nás bude znamenat trvalou a neodčinitelnou ztrátu.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy