Archiv článků: únor 2012

29. 02.

Startujeme spirálu smrti

Lubomír Zaorálek Přečteno 3815 krát Přidat komentář

Premiér Nečas připomínal kněžnu Libuši, když mluvil o svém vidění desítek miliard korun ušetřených v boji s korupcí. Ministr financí Kalousek na dotaz, zda je vidí také, v televizi nejdříve odpověděl „ehm…“ a pak připustil, že nevidí nic. A tohle nic, které ve skutečnosti ušetříme na boji s korupcí, je bohužel hluboká pravda. Proč? Protože novela zákona o veřejných zakázkách je pro boj s korupcí nedostatečná. Společnosti s anonymními akciemi se budou dále dostávat k veřejným zakázkám.

Pokud by kterákoliv vláda chtěla předstoupit před občany a sdělit jim, že o 5% sníží jejich reálné příjmy, aby ušetřila, tak by musela nejdřív předvést, že ty úspory provedla tam, kde krvácejí společné veřejné peníze.

Podívejte, jak draho nás přijde takový ministr školství Josef Dobeš. Svou neschopností prošustruje desítky miliard z evropských kohezních fondů. Kolik nás stojí ten personální rozvrat, který vyvolal na ministerstvu školství? A zachránit evropské peníze? To by se museli z vlády vyhodit nejméně tři další ministři. Cesta k úsporám vede přes zákon o státní službě, centrální nákupní místo, elektronické aukce, tak jak je dělá primátor Kajnar v Ostravě, řízení pracovního výkonu, jak je to dnes běžné ve špičkových firmách. Cestu k efektivní státní správě nedokázala tato vláda ani nastoupit. Všemi deseti jsem pro snížení provozních nákladů ministerstev.

S čím ale přichází ministr Kalousek pro příští rok, to je bezradnost a výsměch. Světe, div se, Česká republika bude startovat protipopulační politiku! Zrušíme porodné, zřejmě se nás tu rodí příliš mnoho, dětí by tu mělo být méně. Je sice otázka, kdo bude zítra vydělávat na daně, ale pan Kalousek se zřejmě rozhodl se vším skoncovat. Startujeme spirálu smrti.

Takhle to dál nejde. Vláda by si měla nejdřív nalít čistého vína. Strategie pravicových vlád založená na škrtech a destrukci příjmových daní selhala. Snížení daní nepřineslo ve srovnání s okolními ekonomikami ani kousínek růstu. Strategie, která měla rozběhnout ekonomiku snížením daní pro ty nejbohatší, pouze přenesla váhu krize na střední třídu a chudší vrstvy. Znovu se prokázala základní poučka, že výdajový multiplikátor je efektivnější než daňový. Peníze, které utratí veřejný sektor, jsou využity jako celek, zatímco daňová rezerva končí v úsporách, v rezervách a v zahraničí. Stále se nám vrací, jak Topolánek v roce 2007 podsekl svým daňovým balíčkem příjmy a těch asi 80 miliard nám stále chybí. Daňová kvóta se nesmyslně snížila z 36 na 33%, a to je v úhrnu pěkná sumička. Někde je v ekonomice posledních let zásadní chyba. Naši sousedé, ze styku s nimiž ekonomicky žijeme, si vedou podstatně lépe. Podívejte, jak rostlo Německo v minulém roce! Jak i uprostřed krize roste Polsko nebo Slovensko. Proč se my potácíme v recesi?

Vláda by měla přijít s pozitivním programem, opravdovou hospodářskou strategií, jak tuto situaci změnit. Nicméně jak s tím vláda může přijít, když v ní není nikdo, kdo by takovou hospodářskou strategii připravil? Nikdo, kdo by se v téhle potácející se ekonomice rozhodl udělat pořádek.

Začátkem jakékoliv solidní koncepce by dnes musela být skutečná podpora vysokému školství, vědě a výzkumu. Už dávno jsme si měli všimnout, jak skvěle mají v řadě západních zemí propojené školství s výzkumem. O těchto věcech ale představitelé vlády pouze mlátí prázdnou slámu. Premiér Nečas klidně prohlásí, že vysoké školství má jeho plnou podporu, jenže vysoké školy ví, že v tomto roce musí ušetřit jednu a půl miliardy a v roce příštím dokonce čtyři. Partnerem pro jednání s vládou je jim dnes už famózní postava z béčkového hororu - Josef Dobeš. Výsledkem je právě probíhající Týden neklidu a studenti v ulicích.

Takže místo hospodářské strategie, jak z krize, předkládá ministerstvo financí program, jak ty peníze vytlučeme z důchodců a rodin s dětmi.

Když už nemůže vláda přijít s ničím pozitivním, tak kdyby alespoň neškodila. Kdyby alespoň respektovala základní pravidlo, že v recesi nesmí podrývat kupní sílu obyvatelstva – nesmí podlamovat poptávku. Program vlády je utahovat opasky, až k úplnému udušení ekonomiky. Přitom nejde samozřejmě o nějakou abstraktní ekonomiku, jde o lidi, kteří v ní žijí. Jestliže při plánovaném zvyšování DPH u potravin dojde ke zvýšení celkové inflace zhruba o 10% v nejbližších třech letech a zároveň se sníží reálné důchody o pět procent, tak to především ty starší důchodce s nižšími důchody postihne ničivě. Dělat politiku, kdy náklady hodím na ty nejslabší, je nemorální. Zároveň je to, co navrhuje vláda, zase útok na střední třídu. A na té, jak říkal už Aristoteles, závisí demokratické poměry. Špatná ekonomická politika pravicových vlád, Topolánkových i Nečasových, vede k rozpouštění demokratických principů, mizení pocitu spravedlnosti a elementární soudržnosti. To je také cesta do pekel.

Proto navrhujeme hlasovat o nedůvěře této vládě.

21. 02.

Na Pražském hradě středověk trvá

Lubomír Zaorálek Přečteno 3912 krát Přidat komentář

Gracia, milost boží, jeden z nejvýznamnějších pojmů křesťanského středověku. V této epoše jakoby člověk spočíval v boží dlani. Na bohu záležel veškerý jeho osud a křesťan se odevzdával do boží milosti, protože věděl, že bez ní nemůže dosáhnout žádného úspěchu, štěstí, nemůže dojít žádného klidu. Bez božího přispění se nemohlo zdařit žádné dílo. A to, na koho se snesla taková milost, dělo se podle úradku, který byl nevyzpytatelný. Král, který byl panovníkem z boží milosti, pak mohl v odlesku oné boží slávy postupovat podobně – a mohl milost udělit provinilému zločinci, aniž by to musel komukoliv vysvětlit či objasnit.

Dnes ale žijeme v parlamentní demokracii a její podmínkou je, že jakékoli zacházení s demokraticky volenými funkcemi nebo veřejnými finančními prostředky musí být naprosto transparentní. Ani držitel nejvyššího státního úřadu jako je prezident nemůže být vyňat z povinnosti hájit a vysvětlovat své kroky, činit je srozumitelnými. Prezidentská kancelář se mýlí, pokud si myslí, že právo udělovat milosti má z boží vůle a je tak absolutní, že se z něj nemusí nikomu zpovídat. Není jak obhájit mlčení prezidenta, kdy se vrší podezření a pochyby o tom, jak jsou milosti udělovány. V demokratické společnosti je neslýchané, aby veškerá diskuse končila sdělením, že milost byla udělena z humanitárního důvodu – a konec, víc se nedovíme.

Podivné je, na jaké typy trestních činů se opakovaně snáší prezidentova milost – korupce, hospodářská kriminalita. Duch dávného výroku Václava Klause: „Neznám špinavé peníze“ se vznáší nad Hradem. Možná se tam na chodbách každou chvíli ozývá: „Hájku, Weigle, jestli tam máte nějakou pěknou korupci, tak mi ji sem přihrajte k podpisu!“ Prezident tím zřetelně říká, co si o těchto dnes vážně diskutovaných tématech on osobně myslí. A do toho vstupuje těžké podezření, že tato hradní benevolence není zadarmo.

Na společnost má devastující účinek, pokud vzniká pocit, že v této zemi se opravdu dá všechno koupit. Velké emoce už vyvolaly případy Zdeňka Kratochvíla (vážná duševní choroba prý znemožňovala účast na soudním procesu, nikoli však řízení velké firmy), Radky Kadlecové (máme svědectví psychiatra o údajném koupení milosti), a nyní Anny Benešové (nepochopitelné zrušení pouze podmíněného trestu prý kvůli péči o nemocného manžela). Neprůhlednost, podezření na korupci – a Hrad mlčí.

Byla velká chyba, že se v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta neprosadilo také omezení jeho pravomocí. Sociální demokracie se marně snažila prosadit, aby hlava státu udílela milosti jen se souhlasem vlády nebo jejího zástupce. Zvlášť skandální nám připadala pravomoc hlavy státu autoritativně zastavit probíhající trestní řízení – tzn. zastavit šetření ve chvíli, kdy nikdo nemůže vědět, jaký bude výsledek. Jedině že by měli na Hradě někoho s nadpřirozenými schopnostmi, kdo vidí do lidské duše.

Domnívám se, že stávající ústavní úprava je nedostatečná a umožňuje zneužívání, které dnes bohužel neumíme vyloučit. ČSSD je připravena o úpravě pravomocí prezidenta znovu jednat. Vyzývat současného prezidenta, aby jeho úřad odpověděl na dotazy a poskytl bližší informace o způsobu, jak jsou udělovány milosti, se mi zdá zbytečné. Vypadá to, že Václavu Klausovi učaroval text písně, podle níž „středověk neskončil, středověk trvá“, a vůbec mu nevadí, že bude v roce 2013 funkci opouštět s černými, nevyvrácenými podezřeními.

Přál bych si, aby kandidáti v blížící se přímé volbě prezidenta včas sdělili, jak hodlají s kompetencemi svěřenými hlavě státu, zacházet. Věřím, že veřejnost by dala přednost tomu, kdo by jakoukoli netransparentnost do budoucna vyloučil.

Více »

09. 02.

Kníže mlčící a klimbající

Lubomír Zaorálek Přečteno 3286 krát Přidat komentář

Nepěkně nedávno mluvil premiér o svém ministru K.Schwarzenbergovi, když říkal, že je „ve své práci líný a na summitech jen poklimbává“. Vrátil mu tak výhrady vůči jeho chování na posledním evropském summitu, kde ČR odmítla českou účast na fiskální dohodě EU. Ze své cesty do Izraele Schwarzenberg temně zahučel na premiéra, že poškodil zájmy ČR.

No a to je asi tak všechno. Vzpoura končí dříve než začala. Pan ministr si na dálku řekl to,co potřeboval. Nerad by byl v Evropě vnímaný jako někdo, kdo beze slova souhlasí s odkláněním ČR z evropské stopy. Zbytek je mlčení. Dnešní parlamentní debatu o fiskální dohodě strávil ministr se zavřenýma očima v hlubokém usebrání. Možná se jen jeho tělesná schránka zúčastnila jednání, ale duch byl bůhví kde. Marně jsem se dožadoval jeho vystoupení a stanoviska.

K čemu je evropský státní tajemník na ministerstvu zahraničí Jiří Schneider? Existují nějaké podklady, které připravuje ministerstvo zahraničí pro cesty na evropské rady? Krátce se dokonce na ministerském webu zaskvěla ministerská analýza fiskální smlouvy. Bohužel vycházela jinak, příznivěji než podobná analýza Úřadu vlády. Proto asi musela tak rychle zmizet. Marně jsem se ptal ministra zahraničí, jaké je jeho stanovisko k fiskální dohodě EU. Vše si nechává p.ministr pro sebe. Celý Černínský palác nyní skrývá tajemství, co si o tom všem myslí.

Je smutné být ministrem a šéfem velkého baráku, na jehož vůli vůbec nezáleží. Asi by bylo dobré si na to zvyknout. Máme vládu, která zní více hlasy, ale zase to tolik neznamená. Nikdo tu kvůli své pravdě krev cedit nehodlá. Ve vládní koalici stále platí: Trochu jsme se sice porafali,ale teď jde hlavně o to pokračovat dále. Je třeba se udržet za každou cenu a dodělat nějaké ty společné kšefty. Tak nějak na tom s touhle vládou jsme.

07. 02.

Je Petr Nečas druhým Františkem Krieglem?

Lubomír Zaorálek Přečteno 2654 krát Přidat komentář


Vzpomínáte si, co se odehrálo v Moskvě v roce 1968: pouze Františka Kriegla nedokázali přinutit ani Rusové, ani Ludvík Svoboda, aby se připojil k podpisu, který znamenal faktickou kapitulaci před okupací země. Zřejmě tohle měl na mysli Petr Nečas, když v sobotním rozhovoru pro MF Dnes řekl, že při jednání Evropské rady se mu vybavilo úsloví z hlubokého socialismu: Soudruhu, podepiš, ostatní soudruzi už také podepsali.

Takhle to nějak Petr Nečas myslel? Je přesvědčen, že sehrává heroickou roli? Pak by pro pořádek mělo být řečeno, že v Bruselu se tentokrát nic nepodepisovalo. Nikdo ho k takto razantnímu závěrečnému stanovisku nenutil. Na rozhodnutí má Česká republika čas. Zvlášť pokud byl na summitu z toho, co bylo předkládáno, tak dezorientovaný, jak ve svém vyprávění tvrdí, tak tím spíš nebyl důvod říkat žádné kategorické stanovisko.

První důvody, které premiér uváděl jako příčiny odmítnutí, byly opravdu neudržitelné. Zřejmě proto, aby se dodatečně ospravedlnil, začal chrlit stanoviska a rozhovory na téma, co je vlastně důvodem jeho záporného postoje. Nyní ovšem bez ladu a skladu vrší vnitřně rozporné argumenty. Nelze zároveň prohlašovat, že smlouva je významným krokem k dalšímu omezování naší suverenity, a zároveň říkat, že je nedůležitá a žádný významnější obsah nemá.

Polský premiér Tusk se nechal slyšet: „Nechci, aby „sedmnáctka“ podnikala něco, u čeho my nejsme“. A byl docela úspěšný – zítra u všech významných rozhodováních států eurozóny Polsko bude. Dvacet pět států se rozhodlo, že se prohloubí jednotný trh unie, a žádný z nich nechce v tomto rozhodování zůstat stranou. Výjimkou je Velká Británie. Třeba také proto, že nesouhlasí s daní z finančních transakcí, jež se právě jí významně týká. Už se ale proslýchá, že Británie začíná opatrně zkoumat cestu zpátky.

Co ovšem nikdo netuší je, proč se Česká republika rozhodla stát se čímsi, co bych přirovnal k pozici „nezařazeného poslance“ v českém parlamentu, který, jak známo, má na chod sněmovny nejmenší vliv. A o vliv přece jde v politice státu. Pětadvacet zemí eurozóny vyhodnotilo situaci tak, že je třeba nastoupit do vlaku, který se rozjíždí, aby měly vliv na rychlost a směr jeho jízdy. Petr Nečas má jiný plán, zřejmě nějaký plán „B“, o kterém by nám měl něco prozradit.

Zřejmě vidí situaci úplně jinak než my. Já předpokládám, že Evropská unie se zkonsoliduje, obnoví se ekonomický růst a členské státy budou usilovat o investice. Proto dnes všechny stojí o to být u rozhodování, které se bude týkat například konkurenceschopnosti, pracovní doby v Evropě či toho, jaké firmy si budou na vnitřním trhu odepisovat investice z daňového základu (mateřské nebo i dceřinné a jak?). Proto říká premiér Tusk: „Nic z toho nesmí být zítra rozhodnuto bez nás nebo v náš neprospěch“.

Už dnes máme příklady, kdy jednání ve Volkswagenu o budoucnosti automobilky dopadly ve prospěch Bratislavy, protože Slovensko má euro. Každý si chce vytvořit co nejlepší podmínky pro zítřek, kdy se obnoví růst v Evropě a bude se investovat do infrastruktury. Česká republika pod vedením Petra Nečase zřejmě vyrazila jinou cestou. Česká vláda k rozpočtovému rámci EU na roky 2014-20 požaduje snížení rozpočtu až na hranici 0,8% národního důchodu. Opustili jsme dokonce země Visegrádu a vydali jsme se na cestu čistých plátců. Zřejmě o peníze z kohezních fondů nestojíme. Zřejmě těch 650 miliard, o kterých jsme mohli uvažovat v letech 2014-20, seženeme jinde.

Určitě to bude v Nečasově plánu „B“. Možná to bude součástí té koncepce české politiky v Evropě, která se někde kutí na Úřadu vlády a kterou ještě nikdo neviděl. Nejvyšší čas, aby nám Petr Nečas po svém hrdinském skutku v Bruselu o tom konečně něco řekl. V této chvíli mu nerozumíme stejně, jako jeho partneři v Evropské radě.

02. 02.

Nečas: „Volím rozpad eurozóny“

Lubomír Zaorálek Přečteno 3383 krát Přidat komentář


EU dnes hledá cestu, jak vybřednout z krize. Existuje naléhavá potřeba zformulovat program a vylepšit fungování Unie. ČR by měla být schopna se zorientovat v této debatě, uvědomit si zájem Evropy, zájem svůj a pak v Evropě svou pozici hájit. Ukazuje se, že současná vláda toho není schopna. Místo jednotného postoje zaznívá z vlády tříšť názorů, protikladná stanoviska a klimaxem po posledním evropském summitu je nedůstojná přestřelka.

Pro tuzemského i zahraničního pozorovatele věru nevábný pohled. Ministr zahraničí řekne, že se s ním premiér před summitem jako obvykle nebavil a že svým odmítnutím dohody poškodil zájmy ČR.Premiér ho s těmito výroky pošle na tancovačku do Čimelic a zároveň řekne, že ministr je stejně lenoch a na bruselských schůzích všechen čas stejně promlčí.

Tímto veřejným shazováním a osočováním se snižuje autorita vlády i celé České republiky.

Po tom, co si Česko vytvořilo bizarně dva státní tajemníky pro Evropu, pokračuje dvojkolejnost české zahraniční politiky. Máme dva názory na finanční dohodu EU, máme dva právní názory na způsob její ratifikace, máme dvojí instrukce pro zastupitelské úřady. Zesměšňujeme se, docílili jsme pouze toho, že náš názor dnes v Evropě prakticky nikoho nezajímá.

Nakonec můžeme jen doufat, že článek premiéra Nečase uveřejněný dnes v Lidových novinách jako jeho názor na fiskální dohodu EU, nebude mít v Evropě tolik čtenářů. Kdyby do něj nahlédli, zjistili by, že premiér obviňuje „mnohé evropské státníky“, že se inspirují severokorejskou politikou a ideologií ču-čche, protože se údajně snaží izolovat Evropu od zbytku světa. U takového čtení by zřejmě dlouho nevydrželi.

Srovnávat současné kroky Evropy se severokorejským kasárenským socialismem – tak může mluvit jenom někdo, kdo evropským projektem pohrdá a hledá způsob, jak se s ním rozejít.

A v tom je možná podstata věci. Premiér Nečas své překvapivé odmítnutí finanční dohody EU na posledním summitu zdůvodňoval zprvu velmi nejistě a vachrlatě – prý nebudeme na summitech eurozóny rovnocennými partnery, prý nemáme u nás v Česku jasno v ratifikaci a nakonec - prezident Klaus je proti a stejně to nepodepíše. Prostě důvody tak podivné, že se nad nimi jen kroutilo hlavou. Tak teď ve zmíněném textu přišel se zásadnějším zdůvodněním. Tahle smlouva je prý překročením Rubiconu směrem k fiskální federaci. Petr Nečas rozpoznal v tomto kroku zásadní křižovatku. Eurozóna podle něj dnes nemá na vybranou: buď se rozpadne, nebo se posune směrem k federálnímu ekonomickému útvaru. A jako William Faulkner kdysi napsal „mezi nicotou a žalem volím žal“, tak Petr Nečas nám sděluje: „mezi fiskální federací a rozpadem volím rozpad“!

Co na to Karel Schwarzenberg? Jeho poslední zvolání znělo: „Zůstanu ve vládě, pokud budu moci její kroky kritizovat“! Být panem ministrem na ministerstvu, jehož politika se nerealizuje, je ovšem smutný úděl.


01. 02.

Věc sebeúcty

Lubomír Zaorálek Přečteno 2723 krát Přidat komentář

Můžeme debatovat o tom, co bývalý prezident Václav Havel zamýšlel, co chtěl nebo co říkal, že bude prosazovat, i o tom, že se to třeba vždy úplně nesplnilo. Můžeme mluvit o tom, jak je to s formou ocenění osobnosti bývalého prezidenta zákonem, o které si ostatně myslím, že je poněkud zvláštní.

Vem to nešť. Mám totiž svůj osobní důvod, proč si myslím, že si postava Václava Havla zaslouží uznání a proč je správné podpořit zákon o zásluhách Václava Havla, které nechci žádným způsobem zpochybnit.

Připadá mi, že je to poměrně prosté. Jsou některé činy, které se tady odehrály za posledních sto let a které zakládají naši národní sebeúctu, i moji osobní sebeúctu. Dokážu zhruba vyjmenovat, co to je, proč jsem stále hrdý na to, že žiji v této zemi.

Například Tomáš G. Masaryk. Byl to právě on, komu ležel na srdci osud českého národa a kdo se v jisté chvíli rozhodl zareagovat tvořivě na situaci, která vznikla, a začít prosazovat myšlenku samostatného státu. Pro mne, přiznávám, dalším důvodem k hrdosti bylo vystoupení Gabčíka a Kubiše. Když v této zemi vládl protektor, jenž řekl, že tento národ musí být zlikvidován a vyhlazen, a dokonce připravil program vyhlazení českého národa, tak na to ten národ prostě v osobách Gabčíka a Kubiše odpověděl tím, že ho zastřelil. To také zakládá moji sebeúctu. Zaplať Pánbůh za takovéto rozhodnutí. Pro mě byly důvodem k hrdosti i události roku 1968, protože jsme si řekli, že nechceme žít tak, jak nám tady někdo naordinoval, a chceme to změnit. Musely přijet tanky, aby nás zastavily.

A stejné je to podle mě s Václavem Havlem. I on zakládá mou sebeúctu. On napsal dopis Husákovi v době, kdy život tady byl naprosto nedůstojný a museli jsme se stydět před venkem i před sebou, že tady takto žijeme. Havel se tomu prostě postavil se všemi riziky. Kdysi jsem stál v Ostravě u Dolu Jeremenko – a na ten hrozně zvláštní zážitek nikdy nezapomenu. Stál jsem tam na autobusové zastávce v pět ráno, kolem byli samí horníci, asi třicet lidí, bylo tam úplné ticho, jako vždycky takhle brzy. A v tom ranním tichu jeden horník pronesl: „A protože je celý národ posraný, tak musí být Havel zavřený.“

Nikdo na to neřekl ani slovo. A já si uvědomil, že národní hrdost a uznání těch statečných není jenom věcí nějakých elit. V té chvíli zazněl názor lidí. Došlo mi, že Václav Havel nás zachraňuje ve chvíli, kdy se za sebe stydíme. Proto si zaslouží uznání - a klidně i ten zákon.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy