Kalouskových 100 miliard aneb nechovejme se jako Řekové.

Falšování dat byl jeden z hříchů, který byl na začátku řeckého pádu. V Česku máme vládu rozpočtové odpovědnosti. Teď se zdá, že se Řekům překvapivě podobáme. Výsledky kontroly utrácení evropských dotací, kterou provedl Evropský účetní dvůr jsou pro českou stranu pohromou. To, co se stalo, je do nebe volající. Ukázalo se, že centrální auditní orgán české republiky systematicky upravoval výsledky kontroly čerpání evropských dotací tak, aby se ve výroční zprávě snížil počet chyb zhruba 20krát. A to je mimořádně vážné. Protože podle tohoto hodnocení se pak posílají peníze. A je úplně něco jiného, jestli je chyb méně než 2% anebo 40%.

Není divu, že v březnu Evropská komise zastavila proplácení faktur. Ve sněmovně jsme byli chlácholeni Petrem Nečasem i Miroslavem Kalouskem, že se nic neděje, že je to jen technický problém, že nemáme podléhat panice ani hysterii. Teď jsme viděli v Bruselu pobledlého Petra Nečase vedle Manuela Barrosa jak žadoní, že nám přece musí Komise platby obnovit, jinak nám hrozí zvýšení deficitu na 6% HDP v tomto roce. To je bratru nějakých 100 miliard deficitu navíc. Miroslav Kalousek mezitím kudy chodí trousí, že nám to EU dělá schválně, protože nemá cash flow a tudíž se jí hodí brzdit nám platby. Houby s octem. To je jen ta stará strategie - mlžit, nepřiznat pravdu a „všichni nám ubližují“. Bohužel dokonale přebíráme řecké manýry. Na ty peníze totiž nemáme nárok, jestliže nejsme ochotni nebo schopni dodržovat pravidla, která mají zabránit jejich neefektivnímu využívání nebo dokonce rozkrádání.

V regionálních operačních programech se utratí zhruba 17 % z celku 750 miliard za celé sedmileté rozpočtové období. Pokud někdo na této úrovni selže jako je podezření u Davida Ratha, ať za to zaplatí. Pokud nám takto vládní strany udělají v řadách vládní opozice pořádek, měli bychom jim být asi vděčni. To ale nestačí. Stovky miliard se rozdělují především na ministerstvech. Jestli kontrolní zpráva Evropského účetního dvora konstatuje v těchto centrálních programech nepředstavitelný nepořádek, musí být za to někdo také odpovědný. Tato vláda šetří miliardy na zdravotně postižených, důchodcích, rodinách s dětmi. Neustále nám ministr Kalousek i premiér Nečas vyprávějí, že v této zemi skončil život nad poměry a že si drtivá většina obyvatel musí ve svých osobních rozpočtech tvrdě škrtat. To, co vláda ale takto „naškrtala“ na lidech, je jen zlomek toho, o co teď přichází v evropských fondech. Tento rok se počítalo, že můžeme získat z Evropských strukturálních fondů zhruba 100 miliard. Vzhledem k tomu, že čerpáme rychlostí asi 3 miliardy za měsíc, stejně bychom to sotva dokázali. Protože se ale čerpání zastavilo a vlastně ani nevíme, kdy bude obnoveno, je jasné, že prostředky určené pro tento rok nejsme schopni vyčerpat. Každý měsíc nečerpání roste ztráta. Protože máme nefunkční systém kontroly, přicházíme o desítky miliard. Celková ztráta bude narůstat a již nyní se dá odhadnout na 100 až 150 miliard. V době krize, kdy v této zemi vážně chybí nové investice, je podobné selhání katastrofou.

Tento problém jen tak nezmizí. Těžce dopadne na příští vládu. Budeme s ním konfrontováni neustále a proto musíme už nyní mluvit o odpovědnosti. Kdo je odpovědný za to, že čerpání prostředků v naší zemi probíhá bez řádné kontroly? Kdo je odpovědný za zfušování českého auditu? Kdo vymyslel způsob falšování?

Kalouskův muž Václav Štraser, který je ředitelem auditního orgánu na ministerstvu financí je navíc sám v podezření z konfliktu zájmů při čerpání evropských peněz. Odpovědnost jistě nesou také náměstci Miroslav Matej a Jan Gregor. Klíčovou politickou odpovědnost za celou situaci ovšem má především ministr financí Miroslav Kalousek. Ministerstvo přímo garantuje úroveň kontroly nad čerpáním evropských peněz. Ministerstvo financí nese odpovědnost za ten kabát z ostudy, který nyní v Evropě nosíme. Málokdo se může pochlubit, že pomohl připravit Českou republiku o takovou sumu, jako se to povedlo současnému ministru Kalouskovi.

Jak Nečas s Kalouskem stavěli Potěmkinovu vesnici

Bylo skličující sledovat bruselskou tiskovou konferenci Petra Nečase s předsedou Evropské komise Barossem. Český premiér vypadal zkroušeně a poněkud trapně, když lehce vyděračsky připomínal před mikrofonem, že pokud Komise neobnoví platby do České republiky, tak může hrozit zvýšení schodku deficitu státního rozpočtu v tomto roce až na 6% HDP. Jakoby chtěl říci: Také vy si zaděláte na problém, když nás potopíte. Ale bylo vidět Barossovy netrpělivé posunky a prohlášení: Nebavme se o číslech, podstatné je, že musíte nejdřív dát svoje věci do pořádku.

Prostě Evropská komise se s námi nebude bavit, dokud nedoložíme, že jsme opravdu vytvořili systém nezávislé kontroly a dodržujeme pravidla čerpání evropských fondů. Je jasné, proč se tato schůzka konala. Petr Nečas zřejmě někdy v minulých dnech zjistil, že auditní zpráva Evropského účetního dvora nedopadla, pro ČR příznivě. Patrně se v ní píše, že čeští auditoři neříkají pravdu. Kroky, které podnikla česká vláda od března, kdy Komise zastavila proplácení faktur České republice, jsou nedostatečné. No, kroky… Zřejmě nějaká Potěmkinova vesnice.

Zlé je, že Nečas, Kalousek, ministři nic nepochopili. Doba je zlá a tenhle malér nepůjde „ošulit“, jak si představovali. A Nečasova argumentace typu - „Tohle nám přece neuděláte, pokud nás necháte padnout na hubu, tak vás to poškodí také“ - má nyní velmi omezenou platnost. Komise se už ocitá i pod tlakem v Evropském parlamentu, že nemá pořádek v čerpání peněz. Všude se musí šetřit. A zacházení s evropskými penězi v Česku už se stalo tématem.

Tahle situace nepadá z nebe. Rozhodnutí Komise, že v červnu neobnoví čerpání a že sem naopak pošle evropské auditory, je projev nedůvěry vůči naší schopnosti a ochotě něco zásadně změnit a dostat čerpání evropských peněz pod kontrolu. V loňském roce nebylo proplaceno 26 miliard. Zpráva ministra Jankovského uvádí, že nyní už nemáme šanci získat přes 32 miliard - kvůli chybám při zadávání veřejných zakázek, obcházení výběrových řízení, nevhodným kritériím apod. Týká se to zejména ministerstev dopravy a průmyslu. Dále zpráva uvádí, že kvůli nutnosti vyčerpat peníze pro daný rok v nejbližších dvou třech letech budeme neschopni plně vyčerpat prostředky na operační programy Výzkum a Konkurenceschopnost (dohromady 103 mld), stejně jako 45 miliard na ministerstvu práce a sociálních věcí v programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

V březnu Evropská komise učinila mimořádně razantní krok: zastavila proplácení faktur České republice ve všech programech. Popravdě řečeno, některé už stojí delší dobu – doprava (142 mld), životní prostředí (122 mld) – a celý rok nic nečerpaly.

Situace je tedy pořádně kritická. Vládě ale nepomáhá, že opakovaně odmítá o těchto věcech zevrubně informovat parlament. Ve Sněmovně odmítla mluvit o důsledcích toho, když čerpání evropských peněz nebude v nejbližších měsících obnoveno. Nečas i Kalousek odbývali opozici s tím, že se jedná jen o technický provozní problém. Snahu zařadit toto téma na jednání Sněmovny označili za propadání hysterii.

Pokládám za chybu, že premiér se pokouší řešit krizi tlakem na Komisi, místo aby hlavní úsilí vyvinul tady doma. Tady je potřeba prosadit zásadní změny. A je nejvyšší čas. Problém je obrovitý proto, že se v této zemi nikdy nepodařilo pochopit, co to vlastně je, čerpat evropské peníze. Jakoby se střetly dva zcela různé světy. Tragédie našeho nepochopení je někde v hlubinách socialismu a představách o zacházení s veřejnými penězi. Nezřídili jsme v předstihu dostatečně efektivní, nezávislé kontrolní orgány a vytvořily se podmínky pro mimořádně prokorupční prostředí. Ministr Kalousek v roce 2010 zahodil kvalitní návrh zákona o finanční kontrole. Novela, která se připravuje nyní, je nedostatečná. Česká představa o fungování kontroly je dobře vidět na ministerstvu financí, kde finančně-analytický útvar spadá pod ministra Kalouska. Zřejmě nikde v Evropě nic podobného nenajdeme. Všechny tyto nedostatky se nyní sčítají. Dostat se z toho můžeme jen zásadním řezem a zásadními změnami.

Nejsem si ale jist, jestli to premiér po této schůzce s předsedou Evropské komise pochopil.

Nekopejme do státu!

Václav Klaus na konferenci v Chicagu nejdřív obdržel dres místního hokejového klubu s číslovkou jedna a pak promluvil o krizi, kterou je zasažen starý kontinent. Evropa se podle něj musí zbavit neproduktivní a paternalistické sociálně tržní ekonomiky. Fuj státům a politikům, kteří stále chtějí něco organizovat a regulovat. Běda těm, kteří se snaží řídit ekonomiku, stimulovat a pobízet růst. Jedině škrtat, škrtat výdaje a nic moc nevymýšlet. Zachrání nás decentralizace,deregulace, prostě spásná síla volného trhu.

Klaus opakuje stále to samé – lékem na všechny bolesti je důvěra v samovolnou regulaci, tržní pravidla, která nakonec mají platit zřejmě pro všechny vztahy ve společnosti. Obávám se, že je to právě Klausův hyperliberalismus, který je zdrojem našich obtíží.

Podivné, že si Klaus nevšiml, že má příklad sociálně tržní ekonomiky právě v našem bezprostředním sousedství – v Německu. Německo je příklad sociálně tržní ekonomiky budované od poválečných padesátých let. Základem byla široká dohoda mezi všemi hlavními politickými proudy. Dodnes toho najdeme hodně podobného nejen v programech všech hlavních německých politických stran – SPD, CDU,FDP. Žádný přírodní volný trh, který by sám od sebe zaručoval stabilní rozvoj společnosti, neexistuje. Podmínkou je , aby tržní pravidla fungovala v kontextu sociálním, politickém, právním, enviromentálním. Trh je něco uměle vytvořeného, co může fungovat jen díky této širší souhře v rámci budovy státu.

Je pozoruhodné, že tento sociálně tržní princip se osvědčil jako nejefektivnější při zvládání světové finanční a hospodářské krize. V Evropě je to nejen Německo, ale také skandinávské země. Kdyby měl pravdu V.Klaus a trh sám by byl takovým géniem, tak by se muselo nejlépe ekonomicky dařit těm státní politikou nejméně organizovaným a regulovaným zemím třetího světa.

Nevím, kde se chce učit V.Klaus, já bych se učil spíše v Německu, Skandinávii, Kanadě, Novém Zélandu apod. Naopak, země, které propadly neoliberálnímu myšlení, jako například Británie Margaret Thatcherové, dnes čelí ohromným ekonomickým potížím, protože výsledkem působení volnotržních sil je prakticky ztráta jakéhokoli výkonného průmyslu a viditelných britských výrobků. V Evropě se dnes říká, že cestou z krize je reindustrializace. V Německu i Británii se opakují prohlášení, že potřebujeme silnou reálnou ekonomiku, moderní průmysl a výrobní služby. Co by tak V.Klaus řekl na to, že se zde požaduje silná průmyslová politika a obnova průmyslu. Vlastně víme, co říká: „Státe - ruce pryč od ekonomiky“

A ještě jeden důvod, proč se nevyplatí kopat do státu. Ekonomická rada vlády (NERV), jež vypracovává studie, které ve vládě nikdo nečte, uvádí ve své studii o konkurenceschopnosti, že hlavní překážkou konkurenceschopnosti v ČR je nefunkční stát: špatné vymáhání práva, neefektivní administrativa a nízká úroveň státní správy.

Ano, celková úroveň budovy státu v ČR není dobrá. Ale Klausova cesta nakopávání státu nevede nikam. Bude-li úpadek státu u nás pokračovat, stane se ČR v Evropě outsiderem.

Obdobné je to s Klausovým napadáním evropské integrace.Kritika současného stavu EU může být v lecčems oprávněná. Nicméně státy evropského západu vědí, že za své současné bohatství a úroveň rozvoje vděčí právě projektu evropské integrace. Proto se ho přes všechny současné problémy nevzdají. Klausův koncept nacionalizace – návrat k národním měnám, rušení Schengenu a obnovování hranic mezi státy, by vedl k vytváření obchodních a celních bariér, rozrušování volného trhu a nakonec k velkým hospodářským ztrátám. Nacionalizace Evropy by také znamenala také velké zchudnutí evropských států včetně ČR.

Nejasnosti okolo prezidentských milostí trvají

V polovině dubna jsem odeslal ministru vnitra Janu Kubicemu, policejnímu prezidentovi Petru Lessymu a nejvyššímu státnímu zásupci Pavlu Zemanovi dopis, který reaguje na odložení vyšetřování možné korupce při udělování prezidentských milostí. Text dopisu zde zveřejňuji. Další reakci poskytnu, až od zmíněných veřejných činitelů obdržím odpovědi.

Více »

Tymošenková, fotbal a politika

Pozornost médií se upírá téměř výhradně k Julii Tymošenkové. Na Ukrajině byli ale za údajné zneužití funkcí odsouzeni další bývalí tři ministři. Potrestáni byli na tři až čtyři roky vězení. Trochu pochybným způsobem se jim u soudu prokazovalo, že ve svých funkcích čerpali nadstandardní výhody (byty a různé služby).

Samotná Julie Tymošenková byla nedávno odeslána z Kyjeva do Charkova. Důvod je jasný: zkomplikovat jí ovlivňování věcí a kontakt s politickými příznivci. Občas se k ní nemůže dostat ani její advokát. Zřejmě došlo k tomu, že její odpor a nespolupráce byly paralyzovány násilím. Dá se tak soudit z toho, že příslušné vězeňské orgány to ani příliš nezpochybňují a poukazují na platný vězeňský řád, který jim podobné zákroky umožňuje.

Julie Tymošenková je skutečně vězněm režimu. Trestní stíhání bylo od začátku vedeno tak, aby se „něco“ našlo, proto se otevřely již dříve uzavřené komnaty. Její odsouzení bylo především politické rozhodnutí. Vlastně je v tom kus osobního příběhu. Existuje upřímná a hluboká nenávist mezi ní a Janukovyčem. Na Ukrajině bohužel nefunguje soudní systém tak, že by do něj nesměly zasahovat orgány politické moci. Janukovyč ji potřeboval dostat za mříže a nyní se hledají další kauzy, aby vězení jen tak neopustila.

Ten první případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. Trest stihl Tymošenkovou v podstatě za to, že smlouva je nevýhodná pro Ukrajinu. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy.

Nyní, když je Tymošenková ve vězení, tak se otevírají další případy. Jedná se o obchody s Ruskem, při kterých nebyly dodrženy smluvní závazky a za kterými figuruje Tymošenková jako manažerka. Dluh, na jehož vytvoření se Tymošenková podílela, byl pak přičten k celoukrajinskému dluhu. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. To, co činila, je ale na Ukrajině bohužel téměř standard. V roce 2005 za Juščenka generální prokurátor vyšetřování zastavil. Dnes je případ na stole znovu.

Nedosti na tom. Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už opravdu nevyjde.

Přesto, že Julie Tymošenková není svatá, je pravdivé tvrzení, že Ukrajina dnes vytváří politické vězně. Není pochyb, že Janukovyč a jeho lidé si procesem s Julií Tymošenkovou vyřizují účty s dlouhodobou politickou hráčkou a protivníkem.

Evropská unie vedla s Ukrajinou jednání o Asociační dohodě, která měla být podepsána v prosinci 2011. Současně však EU odsoudila proces s Tymošenkovou jako tendenční a zpolitizovaný a nakonec jednání o Asociační dohodě zmrazila, závěrečná ratifikace se nekoná.

Události v posledních dnech nabraly na obrátkách. Na ukrajinském Krymu se v květnu chystá summit prezidentů středoevropských zemí. V červnu má Ukrajina spolu s Polskem hostit ME v kopané. Bylo to původně velké vstřícné gesto, které otevíralo možnosti investic a zároveň dávalo příležitost Ukrajině se předvést, získat pozitivní pozornost a nové obchodní možnosti. Nyní se vše vážně komplikuje. Kvůli zacházení s Tymošenkovou se prezidentského summitu nezúčastní hlavy států devíti zemí, nepřijede ani šéf Evropské komise Barroso.

V České republice máme jako vždy postoje nejméně dva. Prezident Klaus se rozhodl po Medvěděvově odsouzení vývoje na Ukrajině nejet také. Ministr zahraničí Schwarzenberg naopak nepovažuje bojkot za nejlepší způsob. „ Já bych se rozhodl jinak,“ říká.

Premiér Nečas nevylučuje ani politický bojkot ME v kopané. Prezident Klaus zase o bojkotu šampionátu nemluví a chystá se sejít s prezidentem Putinem na zápase ČR - Rusko v polské Wroclavi.

Na tom celém je vidět, jak eventuální politický bojkot šampionátu je v této situaci poměrně nejasná záležitost. Je to toliko symbolický „polobojkot“. Vše pojede normálně - ale na území Ukrajiny možná bez účasti některých ministrů a vrcholných politiků. Kancléřka Merkelová říká, že se rozhodne až na poslední chvíli. Politika si dnes s Ukrajinou neví rady. Jediní, kdo mají jasno, jsou fotbalisté a fotbaloví obchodníci. Michel Platini, šéf Evropské fotbalové asociace, a německý fotbalový svaz prohlašují: „Žádnou politikou si fotbalový svátek vzít nedáme“.

Nepochybuji o tom, že na Ukrajině přibývá rysů autoritářského režimu. Je třeba vyvíjet maximální tlak na humánní a spravedlivé zacházení s vězněnou Tymošenkovou. Nelze ratifikovat Asociační dohodu, pokud jsme svědky hrubého ovlivňování justice výkonnou mocí. Co si ale počít s tím, když nám do ukrajinských událostí vtrhl fotbalový šampionát? Sport a politika se daly oddělovat možná v dobách amatérského soutěžení. Dnes jsou ale rozhodnutí o pořádání velkých sportovních akcí také rozhodnutími obchodními a politickými.

Řečnit o bojkotu fotbalového šampionátu na Ukrajině pokládám za neefektivní. Jednalo by se stejně o pouhý politický „polobojkot“, ze kterého by si Janukovyč mnoho nedělal.

Doporučil bych politikům neúčast na zápasech hraných na Ukrajině - v tichosti a bez zbytečných gest.

Více »

Vládní strany lhaly: berou důchodce u huby

Vládní koalice zařadila dnes ráno do programu schůze Sněmovny návrh, kterým se zásadně mění způsob valorizace důchodů v ČR. Zasahuje dva a půl miliónů obyvatel České republiky. Týká se základních parametrů fungování důchodového systému v naší zemi.

Návrh jde proti všem předvolebním slibům všech politických stran, které tvrdily, že stávajících důchodců se důchodová reforma nedotkne. (Jasně to tvrdila ODS, TOP 09 pouze navrhovala jednoroční zmrazení důchodů, ale jinak valorizaci důchodů podle stávajícího schématu).

V této Poslanecké sněmovně jsme byli loni ze strany ministra Drábka ujištěni, že vláda zohlední zvýšení DPH ve valorizací penzí v následujících letech. Kde ovšem jsou včerejší sliby?!

Nyní je jasné, že důchodci mají platit důchodovou reformu dvakrát. Budou ji platit ve zvýšené DPH na potraviny,léky, vodné, stočné, veřejnou dopravu atd. Vyšším DPH se má zacelit díra, která vznikne přesunem dvaceti miliard z průběžného systému do penzijních fondů tzv. druhého pilíře. Podruhé zaplatí důchodci důchodovou reformu tím, že současná vláda s ministrem Drábkem navrhuje zrušit stávající tempo valorizace důchodů.

Guvernér České národní banky Miroslav Singer v ranním vystoupení ve Sněmovně ve své pravidelné zprávě uvedl, že fiskální konsolidace se v loňském a letošním roce podepsala na růstu ekonomiky poklesem o zhruba jedno procento HDP. Prostě rychlejší fiskální konsolidace má významný podíl na celkovém propadu ekonomiky. Není tedy žádoucí údernicky překračovat plán rychlosti fiskální konsolidace, protože za to platíme sníženým růstem ekonomiky.

Zároveň guvernér informoval, že očekává tento rok inflaci až čtyři procenta, příští rok pod tři procenta.

Jestliže v tomto roce očekáváme inflaci čtyři procenta, pak záměr vlády při valorizaci důchodů zohledňovat pouze třetinu vývoje inflace a třetinu vývoje reálných mezd znamená, že fiskální konsolidace se bude dít významně na úkor důchodců. Dojde k reálnému snížení jejich důchodů: budou méně utrácet.

Je vážná chyba pokračovat v politice úspor, která ale není výsledkem zevrubné širší politické debaty. Změna valorizace důchodů, kterou chce dnes vláda v prvém čtení projednávat ve Sněmovně, představuje vážný zásah do života velkého množství občanů. Pro mnohé to bude znamenat další stlačování a snižování jejich životní úrovně. Břemeno úspor přitom není spravedlivě rozloženo mezi chudší a bohatší.

Opakovaně jsme v nejrůznějších debatách navrhovali, aby se v politice úspor počítalo také se zavedením progrese do daní z příjmů fyzických osob, úprava z daně z příjmu právnických osob, majetkové daně a podobně.

Nelze souhlasit se sníženou valorizací důchodů, která povede k poklesu reálných důchodů. Inflace nyní musí být valorizována. Tím spíš, že do budoucna nelze vyloučit inflační šoky (Evropská centrální banka tiskne peníze). Pokud by se tyto nárazy dostavily, pro důchodce by to znamenalo dramatické zhoršení jejich životní úrovně.