Archiv článků: leden 2013

30. 01.

Prezident i vláda na zákony kašlou

Lubomír Zaorálek Přečteno 2752 krát Přidat komentář

Úřad pro ochranu osobních údajů vyhlásil, že Drábkovo ministerstvo práce a sociálních věcí svými sociálními kartami porušilo zákon. Ze strany ministerstva došlo podle úřadu k neoprávněnému předávání osobních údajů. Takže to, co tady Drábek s Šiškou s sKartami rozjeli, je komplet nezákonné.

Předseda úřadu Igor Němec navrhnul dvě varianty řešení. Buď systém sKaret zastavit, nebo schválit v parlamentu zákon, kterým by se odsouhlasilo předávání potřebných osobních údajů soukromému subjektu.

S onou druhou variantou absolutně nesouhlasím. Výplata dávek je role státu. Není žádný důvod, proč tuto činnost vyčleňovat a předávat nějakému soukromému subjektu. To je výhodné možná pro ten soukromý subjekt, ale rozhodně ne pro stát. Odmítám celou filozofii převádění podobné agendy na soukromé subjekty.

Další nezákonností, která se odehrává před našima očima, je amnestie prezidenta republiky. Nastupující prezident Miloš Zeman dokonce opakovaně řekl, že druhý článek amnestie je zločin. Souhlasím. Důsledky tohoto zločinu vidíme každý den. Dnes čteme o Jiřím Štěpánkovi, který žil několik let pod falešným jménem v Karibiku. Novoroční amnestie dopadla i na něj. I v tomto případu se ukazuje naprostá lživost hradní argumentace. Průtahy v jeho procesu nezpůsobily žádné státní orgány a justice, ale to, že zločinec prostě uprchl a devět let žil v Dominikánské republice. To je ovšem zdržení víc než osm let a lump je amnestovaný.

Amnestie je zločinná tím, že brání tomu, aby po zločinu přišel trest. Úřad prezidenta byl využit způsobem, který podkopává hodnoty právního státu a demokratický řád. Jak říkal Abraham Lincoln, demokracie musí být schopna zabránit chaosu – šíření pocitu, že žádná pravidla neplatí. To se zde přesně stalo. Žádný ústavní činitel v právním státě nemůže svoji pravomoc vykonávat neomezeně. Na každého se musí vztahovat ústavní pořádek a základní principy právního státu. Jestliže prezidentská kancelář spáchá zločin, není možné, aby to zůstalo bez trestu. Proto podporuji senátory, kteří zvažují stíhání prezidenta před Ústavním soudem pro velezradu na návrh Senátu.

Jsem si vědom, že trest za velezradu je poměrně marginální. Ztráta způsobilosti se o prezidentský úřad znovu ucházet a ztráta požitků prezidenta po skončení funkce. To není žádný tvrdý trest. Důležité ale je také něco jiného: stanovit v této zemi jasně meze výkonu pravomocí prezidenta. Řízení před Ústavním soudem by bylo právě proto důležité. Aby bylo jasné, že nežijeme v monarchii a nikdo nemůže být nad ústavou a zákony.

V případě novoroční amnestie prezidenta Václava Klause se ukazuje, že podobná masová abolice, jaká byla u nás spuštěna, připomínající kombajn, jenž rozvrací všechny hodnoty, se dosud nestala nikde na světě. Dokonce i v Peru ve velmi rozbouřené době se tak stalo zákonem. Podobný příklad neznáme ani ze zemí, jako je Rusko. Naše amnestie je porušením mezinárodních principů proti praní špinavých peněz a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Došlo k ní navzdory jasně formulovaným varováním BIS před prorůstáním organizovaného zločinu do státních struktur. BIS výslovně varovala, že cílem těchto skupin je zabránit vyšetřování a stíhání trestných činů. Existují vážné indicie, že o přípravě amnestie se mohli někteří obžalovaní dozvědět s předstihem.

Podezřelý je také celý utajený postup příprav rozhodnutí o amnestii. Přišla jako blesk z čistého nebe a nelze se dobrat toho, kdo byl jejím klíčovým tvůrcem. Jediné, co je zřejmé, že postup příprav byl naprosto nestandardní. Právní a legislativní odbor Kanceláře prezidenta byl požádán o názor až post festum. Obrátil jsem se oficiálně na prezidentskou kancelář s žádostí o poskytnutí těchto informací. Reakce je taková, že kancelář využívá každé příležitosti k napadání těch, kteří se dotazují, a k obstrukci.

Obracím se v této chvíli také na premiéra a na ministra spravedlnosti s podobnými otázkami, ve kterých se jich ptám, kdy byl text premiérovi či ministru spravedlnosti předložen, kdy byl premiérem podepsán, kdo a kdy tuto věc projednával, s kým byla konzultována, jaké osoby a instituce se na této práci podílely.

V žádném případě nelze nechat celou věc usnout. Jestliže byl spáchán zločin, nemůže zůstat bez trestu, ať ho spáchal kdokoliv.

18. 01.

Je Klaus s justiční mafií jedna ruka?

Lubomír Zaorálek Přečteno 3716 krát Přidat komentář

Nejvyšší soud vydal v kauze „justiční mafie“ konečný verdikt, jenž je závazný i pro Vrchní soud a jehož podstatou je, že nyní můžeme říci, že Renata Vesecká, Pavel Němec, Pavel Kučera a spol. tvoří justiční mafii. Máme tedy potvrzeno, že v kauzách Čunek, katarský princ a zřejmě i dalších tato parta podnikala řadu kroků, které ve svých důsledcích vedly k zastavení trestního stíhání. Důvody mohly být rozmanité. V případě Jiřího Čunka platí známá věta soudce Kučery: Když jde o stabilitu vlády, musí jít spravedlnost stranou. Co to bylo v případě jiných kauz, můžeme jen tušit. V každém případě zastavování trestních kauz se mezitím v této zemi stalo nesmírně populární a od těchto prvních krůčků pana Němce a paní Vesecké už dnes umíme zastavit stovky kauz najednou.

Amnestie prezidenta republiky z 1.ledna páchne po podobném soudku. Takové grandiózní dílo - a nikdo se nechce přihlásit k autorství! Tvůrce ale určitě nebude daleko. Nedávno Václav Klaus navrhl do funkce zástupkyně ombudsmana Renatu Veseckou. Vypadá to, že metody Renaty Vesecké našemu prezidentovi vyhovují. Náš prezident je zřejmě s justiční mafií jedna ruka. Princip amnestie je přitom úplně stejný jako princip metody práce justičních mafiánů Renaty Vesecké a Pavla Němce – jde o zastavení trestního stíhání. No nevyužijte to!

Amnestie prezidenta Klause je zatraceně vážná věc. Znamená propuštění desítek, stovek stíhaných z vážných zločinů, dopadá do životů tisíců obětí a poškozených. Není možné, aby prezident tajil, kdo je jejím autorem. Proto jsem na základě zákona č.106/1999 Sb. písemně požádal, aby mi sdělil, kdo amnestii v jeho úřadě vypracoval. Ze zákona má na odpověď lhůtu 15 dní.

Hrad zatím jména tají s poukazem, že by se na dotyčného snesl hněv a mohl být lynčován. Tomu lze sotva rozumět. Výklad hradních pochopů přece je, že amnestie je aktem milosrdenství. Za milosrdenství v této zemi přece nikdo nemůže být lynčován. Chtěl bych Hrad ujistit, že nedáme pokoj, dokud jména prezidentových spolupracovníků nezjistíme.

Odchody Václava Klause nás totiž v této zemi stojí příliš mnoho peněz. Když odcházel z premiérské funkce v roce 1997, zanechal nám tu po éře divoké privatizace a tunelování bank 500 miliard dluhů, se kterými se pak musely vypořádat příští vlády. Jeho další blížící se odchod hrozí podobným dluhem, který také může narůst na stovky miliard. A zase to budeme platit všichni. Je to stejné jako tehdy. Kdo si co nakradl, tak mu to má zůstat. Podobně jako v tombole slavného Formanova filmu Hoří, má panenko!, když se na chvíli v sále zhaslo. Klausova amnestie je také takové zhasnutí. Jde o to, aby se včerejší lupiči nemuseli zítra bát.

Proto potřebujeme vědět, kdo na téhle amnestii pracoval. Kandidátů je pěkná řada. Známí borci justiční mafie jako Renata Vesecká, Pavel Kučera a Pavel Němec či právní poradci prezidenta Karel Muzikář, Milan Kindl. Nejde samozřejmě o takové přicmrndálky jako je Ladislav Jakl nebo Zdeněk Koudelka, ale o hlavní architekty, kteří pracovali i s potřebnými kontakty.

Tak sem s těmi jmény!

17. 01.

Amnestie - puč za bílého dne

Lubomír Zaorálek Přečteno 3231 krát Přidat komentář


Kdyby naše amnestie proběhla podobně jako ta paralelní vyhlášená na Slovensku a týkala se pouze bagatelních trestných činů a zhruba šesti set delikventů – nikdo by ani nehlesl. U nás je ale problémů víc. Článek 1 amnestie umožňuje propouštět recidivisty, kteří páchali násilnou trestnou činnost. Byli puštěni bez jakýchkoli podmínek, bez probačního (ochranného) dohledu. Řada z nich jen pokračuje ve své zločinné kariéře a ohrožuje spoluobčany.

Podobně sporný je článek 3 amnestie, který se týká trestu odnětí svobody až na dva roky nepodmíněně. Jedná se o řadu odsouzených poměrně nedávno za korupci. Marně se někteří v poslední době radovali, že se zvýšil počet lidí, kteří byli odsouzeni za korupci. Sláva nazdar výletu. Co se podařilo vypátrat a odsoudit, je s amnestií zase spánembohem doma.

Tohle vše by ale ještě nebylo tak tragické. Co je daleko nejhorší a co se rovná spáchání zločinu, to je článek 2 amnestie – zastavení trestního stíhání, které trvá déle než 8 let a vztahuje se na trestné činy se sazbou maximálně 10 let. Tady se veřejnosti nejvíc lhalo. Naprosto falešně se z hradu a ministerstva spravedlnosti tvrdilo, že se nejedná o zastavení trestního řízení těch nejzávažnějších hospodářských kriminálních deliktů. To je ta hrozná lež. Každý, kdo se podívá do trestního zákoníku, zjistí, že sazba deset let je maximální sazba u nejzávažnějších majetkových trestných činů. Ať si vezmete cokoli – podvody, úvěrové podvody, podvody v konkursech či výběrových řízeních - ať si vezmete tunelování, tedy zneužívání informací v obchodním styku, všude platí stejná maximální trestná sazba. Pokud jde o škodu tzv. velkého rozsahu (5 mil. a výše), nikdy nemůžete dostat větší trest než deset let. Prostě pokud byste u nás vytunelovali celý stát, podvedli úplně všechny a ukořistili všechno, co lze vytunelovat, tak dostanete maximálně deset let. To je nový trestní zákoník, který prosadila tato vládní koalice. Dříve bylo maximum alespoň dvanáct let, v Americe byste dostali za takové krádeže a podvody doživotí, u nás kdopak by se vlka bál – nikdy nemůžete mít víc než deset.

Proto do Klausovy a Nečasovy amnestie spadají všechny největší hospodářské kriminální kauzy – omilostňují se ty nejtěžší hospodářské zločiny. Sto padesát jich je celkem, osmnáct největších na Vrchním státním zastupitelství. Odhadovaná škoda sto padesát, dvě stě miliard a víc… Proto jsou mezi omilostněnými všechna „slavná“ kriminální jména – Pitr, Chvalovský, Karel Srba, gang soudce Jiřího Berky, největší český kuplířský gang obchodující se sto třiceti ženami, Union Banka, manažeři fondů Trend, Quantum, H-Systém a další. V této zemi se odehrálo mnoho podvodů. U řady z nich už sotva bude šance něco vyšetřit. Ale ani ten zlomek, který se dařilo šetřit a stíhat, nebude dotažen do konce a nebude potrestán.

Pravdu má kdo říká, že tohle je Klausova, Nečasova či ODS tečka za českou privatizací devadesátých let. Počátek řady těchto kauz je skutečně v devadesátých letech. Máme tu vše - investiční fondy a kampeličky. Ty jsou z prvního období, kdy se rozkrádal majetek podniků a státu. Pak tu máme případy z druhé etapy – rozkrádání bank. To jsou kauzy Union Banky, Moravia Banky. Desetitisíce postižených a miliardové škody. Nad tím se má také zavřít voda. Dostávám řadu dopisů od neuvěřitelně rozhořčených občanů, které tyto kauzy postihly a kteří tuší, že amnestií jim zhasla naděje na jakoukoliv náhradu škody.

A jak postupujeme v čase, tak se dostáváme k třetí vlně podvodů, které mají být omilostněny. Protože se bankovní dohled zlepšil, bylo třeba najít nové metody loupeží. Proto nastupují konkurzní podvody a gang soudce Berky.

Málokdo ví, co to přesně obnáší, takový konkurzní podvod. V něčem to připomíná středověké řádění pirátů na moři. Berkův gang, to byla taková pirátská posádka, která ovládla státní instituce a pracovala na objednávku. Někdo musel stát na stožáru, koukat dalekohledem, rozhlížet se a vybírat vhodné oběti. Tyhle novodobé piráty zajímaly fungující nerozkradené podniky, ze kterých bylo možné vytlačit vlastníky, ovládnout je a rozkrást.

Vezměme modelový příklad - ZKL Klášterec nad Ohří. Kdysi fungující firma - taková dobře plovoucí loď - zaměstnávající šest set padesát zaměstnanců. Po přepadení Berkovými piráty dostala pěkně zabrat. Ukradena byla technologie a zásoby. Vydrancovaná troska. Dodnes se úplně nevzpamatovala - funguje stále jen jako poloprovoz s dvě stě padesáti zaměstnanci,.

Jak se takové loupežné přepadení odehrálo? Nejdřív se samozřejmě vytipuje vhodná oběť. Pak se musí najít nějaké pohledávky – stačí nevelké, které ani nemusí být v účetnictví, třeba jenom za několik desítek tisíc Kč. Tyto pohledávky se dále postoupí. Postoupení pohledávek se samozřejmě tají a nakonec nějaký zcela „nezávislý“ subjekt podá návrh na konkurz.

Vše teď musí klapat v přesných časech takřka po minutě. Všichni musí být perfektně domluveni. V rámci jediného dne jsou podány např. tři návrhy na konkurz. Náš podařený soudce Berka je o všem informován a náhodou zamíří v pravý čas na podatelnu, kde je vše podáno tak jak bylo domluveno a soudce v neuvěřitelně krátkém čase prohlásí konkurs. Pravidelně se tak dělo den před víkendem - v pátek odpoledne. V neděli odpoledne pak podnik přepadl soudcem čerstvě jmenovaný správce konkursní podstaty. Dojde ke svolání členů představenstva a ti jsou zbaveni pravomoc řídit podnik. Vyděšené vedení je vyzváno podřídit se bezpodmínečně všem požadavkům. Je to jako když vám piráti míří bambitkami na hlavu. Bambitky jsou nahrazeny vyhrožováním, že pokud se nepodřídí a nevzdají práva na odvolání, dojde k zastavení výroby. Vzhledem k tomu, že podnik je kooperačně propojen s dalšími podniky, pohrozí se, že do konkursu se tak rychle dostanou i další návazné podniky a škody budou gigantické.

Naši gangsteři vyvinuli řadu působivých způsobů demonstrace síly. Například novopečený správce konkursní podstaty před zraky vedení podniku přímo zavolá soudci Berkovi a konzultuje s ním další postup. Pak položí telefon a řekne: „Vidíte, jak to máme zorganizované. Je vám jasné jak by dopadlo vaše odvolání? Zapomeňte na odpor“.

Na tomhle příkladu je vidět co je tak děsivé na konkursních podvodech. Je skutečnost, že zde organizovaný zločin vystupuje v hávu státních institucí. Představitelé státu alias zločinci jsou všichni dobře domluveni. Soudy si tu jdou na ruku s policií, bankovním dohledem…Pro oběť pirátského přepadení to vypadá jako naprosto bezvýchodná situace. Stát, který má garantovat ochranu vlastnictví a pravidel, se sám stává nástrojem zločinného spolčení.

Zdravý podnik se pod tímto útokem ocitá v troskách.

Když jsem mluvil s generálním ředitelem, jaké jsou šance na náhradu způsobené škody, řekl mi, že se obrátili na ministerstvo financí, průmyslu a obchodu a spravedlnosti. Odpověď byla, že jsou připraveni nároku vyhovět, a uznali že je ze zákona oprávněný. Ovšem má to pouze jedinou podmínku – pravomocné odsouzení soudce Jiřího Berky, aby mohla být zrušena jeho rozhodnutí. Chápete?

Teď přichází na scénu naše slavná amnestie. Náš prezident a premiér dokončují dílo zkázy. Stát, který připustil, aby podnik byl státními institucemi těžce poškozen nyní zločincům zajišťuje beztrestnost a dokonce jim vrací majetek a legalizuje výnosy z trestné činnosti. Dokonce to činí proti všem mezinárodním úmluvám, které jsme přijali, např. proti mezinárodní úmluvě o praní špinavých peněz.

Nedivím se, že mi ředitel tohoto oloupeného podniku řekl: „Takovouto sprosťárnu jsem nezažil a ani jsem si ji neuměl představit“. Pro něj je tento stát podvodník, který je spřažen s organizovaným zločinem a je připraven pomoci zločincům, když to potřebují.

Pan ředitel má pravdu.

Stačí nahlédnout do výroční zprávy BIS za rok 2011. V ní se uvádí v části „Organizovaný zločin“, že BIS získala poznatky o cíleném zneužívání insolvenčního (konkursního) řízení, do kterého jsou zapojeni i soudci působící na příslušných úsecích krajských soudů. BIS zaznamenala, že se v rámci některých krajských soudů zformovaly klientelistické skupiny, které manipulují insolvenčním řízením. Ve zprávě se píše o tom, že soudci v těchto skupinách hrají zásadní úlohu, že se jedná o gangy tvořené také insolvenčními správci, právníky, podnikatelskými subjekty i osobami z prostředí organizovaného zločinu. BIS přitom přímo označuje Krajský soud v Ústí n.labem jako místo takto zasažené působením organizovaného zločinu.

Jak na toto vážné varování BIS reaguje premiér, ministr spravedlnosti a prezident? Vždyť jsou zde jasně upozorňováni na to, že tímto selháním a de facto hroucením státních struktur je ohrožována bezpečnost státu a základní předpoklady demokratického právního řádu.Odpověď Klause a Nečase všichni známe. Rozhodli se zajistit těmto mimořádně nebezpečným zločincům beztrestnost a dokonce jim umožnili dále užívat výnosy z trestné činnosti.

Co si o tom myslet jiného, než že nám organizovaný zločin prorostl do nejvyšších pater státu. Prezident i premiér se samozřejmě tváří my nic my muzikanti. Premiér mluví o milosrdenství a zve poněkud zbaběle presidenta, který je z výkonu své funkce neodpovědný, aby se odpovídal parlamentu. Odmítá vzít na vědomí, že za neodpovědného presidenta je odpovědná vláda. Prezident Václav Klaus své názory sice pilně vysvětluje novinářům na Jizerské padesátce, ale v zásadě odmítá odpovědět na jakoukoli klíčovou otázku. Například kdo vlastně tuto amnestii připravil a vypracoval? Na právní odbor Hradu se obrátil se žádostí o znalecký posudek až dva dny potom, co ji 1.ledna vyhlásil. Ředitelka odboru mu oficiálně sdělila, že argumenty uváděné pro abolici odvolávající se na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva jsou nepoužitelné a neplatí. To celé je jen důkaz naprosto nestandardního postupu při přípravě této amnestie. Kdo tedy na ni pracoval, když zodpovědní pracovníci Hradu byli po celou dobu odsunuti stranou?

Existovaly velké pochyby kolem celé řady podivných milostí udělovaných prezidentskou kanceláří V.Klause. Podezření na úplatky nebyly nikdy policií řádně došetřeny. Sdělení, která jsem v této věci obdržel od policejního prezidenta, jsou výsměchem občanům. Ale proč se hmoždit s jednotlivými milostmi, když pomocí amnestie lze propouštět masově a po stovkách zastavovat trestní stíhání.

Případ Berkova gangu je pozoruhodný také tím, že v něm byly prokázány těsné vazby mezi poradci prezidenta republiky a klíčovými představiteli zločinecké skupiny soudce Berky a pana Větrovce. Jejich vzájemné vztahy byly doloženy veřejně publikovanými telefonními odposlechy. Zvláštní pikantností je, že pan Větrovec jednomu z prezidentových poradců často poskytoval auto i s řidičem. To vypadá na hodně velkou vzájemnou důvěru.

Jak jsme ovšem slyšeli prezidenta V.Klause, on ani neví, jak pan Berka vypadá, jestli je tlustý či tenký, malý či vysoký a na žádné naše otázky odpovídat nebude. Prezident se tedy zahalil do mlčení. Tahleta amnestie, která, jak vidíme, vznikala někde mimo oficiální struktury státu, nemá s demokracií nic společného.

O demokracii se říká, že je lepší než totalita je také proto, že případy korupce jsou v ní stíhány a potrestány. Pokud to neplatí, ztrácí se důvody proč jí stranit.

Jak můžeme chtít po lidech platit daně, pokud strpíme, aby se z těchto daní vracelo více než pět miliónů platu podvodnému soudci Berkovi?

Již John Locke před dvěma sty lety napsal, že velký důvod, proč se vytvářejí státy a proč se lidé podrobují vládě, je to, že onen stát a vláda jim zajistí ochranu majetku a vlastnictví.

Podpis Petra Nečase pod amnestií, která upírá poškozeným občanům právo na spravedlivý soud, která háže přes palubu jakoukoli šanci na spravedlivé odškodnění a spravedlnost vůbec, takový podpis podkopává demokratický právní řád a bere poslední zbytky důvěry občanů ve stát. A to se děje v zemi, kde důvěra občanů ke státu je již nyní mimořádně slabá a křehká.

Z tohoto bahniska vede jediná cesta. Věřím, že Ústavní soud nebo Evropský soud pro lidská práva uznají, že touto amnestií byla porušena Listina základních práv a svobod, práva obětí a poškozených na spravedlivý soud. Vláda Petra Nečase by po tomto selhání měla skončit. Pokud existuje podezření na korupci, musí být vyšetřeno, ať se týká kohokoli. Nikdo v této zemi, ani prezident ani premiér, nesmí být nad Ústavou a zákony. Pokud se prokáže propojení kohokoliv na zločin, musí být potrestán.

Budeme hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě. Kromě toho jsem navrhl usnesení, ve kterém stojí:

1.Poslanecká sněmovna vyslovuje zásadní nesouhlas s článkem II. rozhodnutí prezidenta o amnestii ze dne 1.1.2013.
2. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby se urychleně zabývala dopady a důsledky článku II. amnestie na oběti trestních činů, které budou poškozeny zastavením trestního stíhání.

11. 01.

Berka – zločinec, kterého Klaus s Nečasem osvobodili!

Lubomír Zaorálek Přečteno 4798 krát Přidat komentář

Amnestie soudce Jiřího Berky je děsivá věc. V této kauze je něco mimořádného. Nejen proto, že zde byl použit paragraf o zločinném spolčení, ale především že stamilionové konkurzní podvody Berkova gangu představují dalekosáhlé selhání státní správy. Do kauzy byly zataženy instituce státu jako soudy, policie, bankovní sektor - dokonce i představitelé akademické sféry. Státní instituce pracovaly v zájmu zločinu. V této ústecké kauze jsme svědky jakéhosi zborcení a úpadku státu – stát sám se zde účastnil ohromných podvodů, jejichž výsledkem byla likvidace podnikatelů.

Více »

11. 01.

Dienstbier proti Zemanově černé magii

Lubomír Zaorálek Přečteno 12964 krát Přidat komentář

Šel jsem podpořit Jiřího Dienstbiera na včerejší televizní superdebatu, kde se ve dvou hodinách předvedlo devět kandidátů na prezidenta. Při vyzvídání Václava Moravce, jakém v autě kdo hodlá jako prezident jezdit a v jestli bude na vánoce taky pronášet projevy, jsem trpěl jako pes Filipes. Každý kandidát nakonec nemluvil víc než osm minut. Otázky byly většinou o ničem, a přesto mi to něco dalo. Dva celé měsíce mediálně protěžovaní kandidáti, Fischer a Zeman, patřili v debatě k těm nejnezajímavějším. Není to zvláštní? Jakou to podivnou práci odvedly zaplacené agentury a zejména privátní televize v posledních dnech. Vzpomeňme, že včera tak nevýrazná dvojice Fischer- Zeman měla na Primě tři velké duely a stejný mimořádný prostor jí poskytla televize Nova. Kdo a co se za tímhle skrývá?

Třeba tohle. Prázdnotou dunící sud Jan Fischer nebyl možná ničím víc než volavkou kampaně. Umělými prášky vyhoněný favorit, mimořádně slabý diskutér, který pak byl v duelech se Zemanem v soukromých televizích naservírován k téměř rituální porážce. Fischer v posledních dnech vypadal jako kandidát, který si skrytým řízením v zákulisí plánovitě nabíhá na kudlu. Příběh Fischer-Zeman je příběhem podezřelých peněz za oponou.

Dnes se začíná volit a já spoléhám na jediné: lidé nejsou hloupí a učí se. Je to vidět na tom, jak Klausovi už nikdo nespolkne jeho opakované volání: „Sarajevo!“ Naopak, slyším, jak lidé znechucení amnestií říkají: „Á, tak Klaus zas volá: Chtějí mě dostat, Sarajevo! Tak to on chce zase skrýt nějakou lumpárnu a korupci!“

Miloš Zeman, to je takové Klausovo dvojče. Prezidentský kandidát Zeman nám před očima předvádí totálně černě financovanou volební kampaň. Jeho od jara vedená kampaň stojí desítky milionů korun, odhady mluví o sto milionech, ale Zemanova partička bez uzardění uvádí 5-8 milionů. Ne nadarmo uvádí server Demagog.cz, že Zeman si ve všech údajích a výrocích, které vypouští z pusy, vymýšlí suverénně nejvíc ze všech kandidátů. Miroslav Šlouf a jeho lidé si jsou jisti, že jim toto všechno nakonec projde, a úspěch tradičně posvětí jakékoliv prostředky. Nakonec skoro jediný větší zdroj peněz, který oficiálně uvádějí, jsou příspěvky od exekutorů. Jak uvedly Hospodářské noviny, přiznávají milion od soudního exekutora a předsedou strany SPOZ je člověk, který má podíl ve firmě, jež dělá exekuce pro pražský dopravní podnik. Všimněte si, že Zemanovi vůbec nevadí peníze získané z tak nemravného vysávání lidí. Zeptal bych se Miloše Zemana na případ té vážně nemocné ženy, která z dluhu 60 Kč u pražského dopravního podniku má dnes exekuci na 200 tisíc, je naprosto zoufalá a uvažuje, že prodá své orgány na transplantaci. Jestli je Zeman levicový kandidát, tak velmi zvláštního ražení! Především je to bílý kůň peněz a zájmů, o kterých nemáme vědět vůbec nic.

Proč o tom nesmí vědět? Důvody jsou dva. Buď se jedná o prostředky nelegálně nabyté, anebo se nesmí prozradit, kdo za tuto pomoc má zítra získat protislužbu. Pozoruhodné je, jak Zeman říká, že má různé peníze slíbené a že mu ještě přijdou. Co takhle amnestie? Zemanovým podporovatelem Klausem provedená amnestie se zřejmě zase jen náhodou dotýká řady lidí spojených se Zemanem. Zastavuje se vyšetřování H-systému, ve kterém se prokazatelně angažovalo Zemanovo alter-ego Miroslav Šlouf, zastavena je kauza Český dům v Moskvě, ve které stát utrpěl škodu více než 50 milionů korun – práce dalšího Šloufova komplice, Karla Srby.

Klausova amnestie může souviset s prezidentskou kampaní, víc než si dokážeme představit. Jen Zeman nemůže říct nahlas, odkud se mu penízky nakonec posypou.

Se Zemanem se vracejí démoni. Byl jsem nakonec vděčný Jiřímu Dienstbierovi, že o tom ve včerejším televizním klání nahlas mluvil. Opakoval stále, neústupně a tvrdohlavě, že se s netransparentností v podobných věcech nelze smířit. Stál si na svém, že neuhne a že potřebujeme změnu. Je s tou tvrdohlavostí někdy až protivný. Všiml jsem si, že na mítincích se často ani nesnaží říkat věci, které by chtěli lidé slyšet, nepřikrašluje a říká i to, o čem ví, že se to moc líbit nebude. Má v sobě cosi z neústupnosti svého otce. Ta jeho paličatost je něco, co se dnes v politice nenosí. Možná proto mě Jaroslav Šabata, který loni zemřel, doslova prosil, abych Jiřímu v kampani pomohl. Tak se o to snažím. Nejen kvůli Jiřímu, ale i mým vzácným, již nežijícím přátelům – Jaroslavovi a Jiřího otci.

10. 01.

Amnestie nese rysy práce justiční mafie

Lubomír Zaorálek Přečteno 3314 krát Přidat komentář

Vzpomínáte si? Když odvolával premiér Nečas ministra spravedlnosti Pospíšila, zdůvodňoval to tím, že nedokázal vyřešit problémy vězeňství. Koukal jsem na to jako puk a nevěděl jsem, o čem mluví. Teď, když nám amnestie vyprázdnila věznice, tomu začínám rozumět. A možná ta amnestie není ani tak diletantská, jak dnes tvrdí předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Možná se připravovala déle, než si myslíme. Rychetský dokonce v rozhovoru pro HN tvrdí, že podpis premiéra na amnestii je v ústavě proto, že vláda musí amnestii nejen připravit, ale také posoudit její dopady. „V kultivované zemi je v okamžiku, kdy se vyhlásí amnestie, už dávno připraven seznam lidí, kteří mají být propuštěni.“

A co když takový seznam existuje? Jenom je pro nás, prosté občany, tajný. Známe přece ty experty české justiční mafie, kteří umí nestandardně ovlivňovat soudní kauzy... Tohle vypadá jako jejich parádní kousek.

Soudce pražského městského soudu Kamil Kydalka publikoval v MF Dnes názor, že tahle amnestie byla ušita na míru několika kauzám. Píše: „Někdy mi přijde jako záměr, aby se naše trestní řízení nezrychlilo. (…) Možná by bylo jasněji, kdyby pan prezident prozradil, kdo text jeho amnestie připravil a redigoval.“

Třešinka na dortu je předvánoční návrat obžalovaného exmanažera vytunelovaného fondu Trend Miroslava Vlastníka. Tenhle člověk se nechal na pražském letišti v prosinci zatknout po osmi letech útěku, protože se zřejmě rozhodl, že bramborový salát chce tyto vánoce jíst ve vězení. Určitě vůbec netušil, že 1. ledna se mu brány vězení otevřou… A pak že štěstí není muška jenom zlatá! Kdyby se totiž do země nevrátil, tak by se na něj amnestie nevztahovala. Kéž bych mohl věřit tomu, že za tento šťastný návrat nikdo nikde žádnou odměnu neinkasoval.

Nedělá si z nás někdo dobrý den? Dovídám se, že v kauze Český dům v Moskvě, ve které byla způsobena škoda více než 50 miliónů, už bylo zásluhou amnestie zastaveno trestní řízení. To by mě zajímalo, jestli se státní zástupce vůbec odvolá. Kdosi tady sliboval, že se bude bojovat. Nemylme se ale přátelé, žádný velký boj nebude.

Všechno tohle novoroční dění podkopává důvěru v právní stát. K čemu tady pracovat na zákonech, když je stát přestává vynucovat, když zákony neplatí pro všechny? Tahle naše česká amnestie nemá v civilizovaném světě obdobu. Ani amnestie totiž nesmí podkopávat důvěru v právní stát, jehož základem je, že soudy nezávisle a spravedlivě rozhodují o vině a trestu.

Takhle to ale vypadá, když je prezidentem v zemi člověk , který nezná špinavé peníze. Svými kroky omilostňuje tuneláře a podvodníky, podrývá důvěru k demokracii, pomáhá tomu, aby lidé nakonec řekli: Chceme vládu pevné ruky.

Plnou odpovědnost za tyto události ale nese vláda v čele s premiérem. Český prezident není z výkonu své funkce odpovědný. Podpis prezidenta na amnestii znamená, že plnou odpovědnost za jeho krok nese vláda. Je směšný pokus premiéra Nečase tahat prezidenta na připravované jednání Sněmovny, aby svůj krok před poslanci vysvětloval. Právě proto, že prezident je při výkonu své funkce neodpovědný, tak si na něm nemáme co vzít. Z amnestie se musí zodpovídat vláda. Z toho se nijak nevyzuje ani nevylže.

Český premiér Petr Nečas svým chováním degraduje sám sebe a snaží se utéct od odpovědnosti. Stejně trapně se chovají ministři, když ukazují na prezidenta: To on za to může!

V této zemi nežijeme v žádné absolutistické monarchii. Nikdo není nad ústavou. Poslanecká sněmovna nemůže odhlasovat cokoli. Jako poslanec musím ve všem, o čem rozhoduji a hlasuji, respektovat ústavu a zákony. Stejně vláda nemůže žádným krokem překročit ústavu. A proto také prezident nemůže učinit krok, který je v rozporu s ústavou. V právním a demokratickém státě musí být amnestie přezkoumatelná. První nutný krok je proto ústavní stížnost, která poukazuje na to, že v této zemi byla hrubě pošlapána práva občanů na spravedlivý proces, práva obětí a postižených, což je v příkrém rozporu s principy právního státu a posílá nás to někam do necivilizované džungle.

Možná jsem měl kdysi s Václavem Klausem spoustu sporů. Dnes mě ale osoba prezidenta vůbec nezajímá, ani jeho budoucnost. Zajímá mě jediné: co novoroční krok exekutivy dělá s touto zemí.

08. 01.

Klaus, Jakl, Blažek – největší právní blamáž v historii České republiky

Lubomír Zaorálek Přečteno 5728 krát Přidat komentář



Tak jsem se v neděli na Primě ptal pana Jakla, kde má onen evropský judikát, který by ospravedlňoval zastavení stíhání po šesti či osmi letech. Stejně se ptala i Česká televize a kdekdo další. Nakonec se nám dostalo odkazu na jeden jediný případ „Santos versus Portugalsko“, který se odehrál u Evropského soudního dvora pro lidská práva v roce 1999. Teď s ním hradní chlapci pan Jakl či Koudelka opakovaně šermují v médiích.

Má to jeden malý háček nebo spíš pořádný hák. Nikdo ze jmenovaných zřejmě o této kauze skoro nic neví. Kdyby si dali tu práci a přečetli si, o čem ta kauza je, muselo by je to notně vyděsit. Poskytuje totiž jasný a pádný důkaz proti zvůli a cynismu oné tlusté čáry za minulostí, které říkají amnestie, kterou nám připravili a která nemá být ničím jiným, než tečkou za včerejšími tunely a podvody.

Možná jim překáží francouzština. Nikdo si nedal tu práci, aby si přečetl případ „Santos proti Portugalsku“ - příběh pana Santose, který dostal nekrytý šek a podal trestní oznámení na toho výtečníka. Ten ale se stal nezvěstný a k soudu se nedostavoval. Tady je jádro pudla. Pánové z Hradu a ministerstva spravedlnosti si bohužel o této kauze přečetli pouze odstaveček ve stati profesora Jana Musila „Rychlost trestního řízení“. Pan profesor se v tomto textu bohužel spletl. Ten kdo nechodil k soudu nebyl stěžovatel jak chybně uvedl pan profesor, ale pachatel, který se vyhýbal spravedlnosti stejně jako naši čeští tuneláři.

Pan Santos podal civilní žalobu kvůli odškodnění. Dlouho se nic nedělo. Proto se obrátil na Evropský soud.

Evropský soud pro lidská práva se žalujícího pana Santose zastal. Postavil se na jeho stranu a konstatoval, že podle článku 6 odst. 1 příslušné listiny došlo průtahy k poškození jeho práv. Přisoudil mu odškodnění 800 tis. escudos za nemateriální újmu, kterou tím utrpěl. Evropský soud zároveň vyslovil přesvědčení, že civilní řízení bude v Portugalsku dokončeno a rozhodne o konečném odškodnění.

Co tedy plyne z chování Evropského soudu? Naprostý opak toho, co dovozuje Klaus, Jakl či Blažek. Žádné ukončení řízení kvůli průtahům, aby oběť ostrouhala mrkvičku. Evropský soud chrání právo obětí na náhradu škody. Tento rozsudek se v žádném případě nedá použít jako argument pro zastavení dlouhotrvajících trestních řízení. Klaus, Blažek ani Jakl určitě vůbec neví, že si zde stěžoval ne stíhaný, ale poškozený. Oni zřejmě vůbec netuší, že zde šlo o průtahy při civilním řízení o náhradu škody způsobené poškozenému a naprosto ne o stížnost proti délce trestního stíhání ze strany pachatele.

Je děsivé pomyšlení, že tito naši „vašnostové“ rozhodují o tak vážné věci jako je amnestie s dopadem pro desetitisíce lidí – stíhaných stejně jako obětí – a nedali si ani práci ujasnit si řádně argumentaci - plácají si to v televizi a vlastně ani neví o čem mluví. Anebo to ani pořádně nechtějí vědět, vzali, co bylo nejblíže po ruce, protože tu jde o úplně něco jiného než je nějaká pitomoučká spravedlnost pro okradené.

Vyzývám, aby všichni z Hradu a ministerstva spravedlnosti aspoň přestali lhát. Přestaňte lhát o tom, že po téhle vaší amnestii v případech zastavení trestního stíhání mají oběti všech těch tunelů a podvodů nějakou šanci domoci se odškodnění či náhrady. Občané, kteří bohužel svěřili své peníze podvodným bankám, kampeličkám či různým společnostem, které z nich vytáhli peníze, mají ve svých sporech jako protějšek právě tyto firmy a obchodní společnosti. Pokud zahájí civilně právní spor, tak to bude vůči firmě, která jim dluží prostředky. Pokud se podvodů dopustili manažeři ve vedení těchto společností, tak tyto fyzické osoby nesou odpovědnost jen tehdy, pokud jim bude prokázáno, že spáchali trestné činy. To ale amnestie vylučuje. Amnestie trestní řízení zastavuje a podvodníci jsou prohlášeni za nevinné. Pokud poškozený podá žalobu, ale nemůže doložit, že někdo spáchal trestný čin a způsobil mu škodu, nemá šanci. Proto říkám, PŘESTAŇTE LIDEM LHÁT! Hodili jste všechny tyto poškozené a oběti přes palubu. A ještě jim slibujete těšínská jablíčka.

Korunku tomu všemu nasazuje dnešní prohlášení Karla Schwarzenberga, který říká, že by to alespoň částečně těm poškozeným mohl uhradit stát. To je paráda. Uloupené miliardy zůstanou všem těm podvodníkům Chvalovskému, Berkovi, Pitrovi, Větrovcovi a mnoha dalším a my občané se složíme, abychom těm tisícům okradeným chudákům jejich ztráty trošku zmírnili. K čemu tu pak k sakru máme všechnu tu justici, policii, soudy atd.?

A králem všech těchto kouzelníků je zase pan Kalousek, který prohlásil, že vláda je zodpovědná za způsob provedení a ne za rozsah amnestie. Pěkně jste to vymyslel pane ministře. Jen bych vám doporučil, abyste si přečetl příslušnou učebnici pana R. Suchánka z Právnické fakulty, kde byste se dozvěděl, co musí vědět každý student ke zkoušce, že za obsah stejně jako rozsah amnestii je plně odpovědná vláda. Dokonce i Ústava to říká jasně v článku 63 odst.4.


04. 01.

"Já jsem vinen!"

Lubomír Zaorálek Přečteno 3271 krát Přidat komentář

Ne, tak tohle opravdu Václav Klaus v novoročním projevu neřekl. Nedávno ale tato slova pronesl německý prezident Joachim Gauck. Vystoupil před podnikateli a uvažoval o tom, kdo nese vinu za ekonomickou krizi. Řekl něco, co si u českého prezidenta nikdo nedovede představit. Každý prý musí hledat chyby sám u sebe. A on přispěl tím, že vždy prosazoval pouze svobodu. Dokonce, říká Gauck, po pádu komunismu jsem všude doporučoval oslabování státu a regulace, dnes už vím, že to je jinak: přílišná svoboda, svoboda bez omezení nesmírně škodí. „Kvůli svobodě jsem se stal přítelem hranic,“ říká Gauck. Německý prezident mluví o potřebě respektování všeobecně závazných pravidel jako podmínce svobody. Mluví o tom, že svoboda musí být doprovázena odpovědností. Gauck varuje, že když stát nenastaví pravidla a nekontroluje přísně jejich dodržování, tak pravidla nastaví silná zájmová sdružení, která pak čerpají zisk na úkor ostatních.

Kam se ale hrabe pan Gauck! V Klausovi máme u nás daleko slepějšího hlasatele svobody bez hranic. Náš Klaus nejen že vystupoval vždy proti regulaci a omezování trhu, on odmítal dokonce vidět tunelování bank a vykrádání investičních fondů jako vážný problém. Ani v devadesátých létech s Klausem nepohlo, když střadatelé přicházeli o úspory, když poctiví byli okrádáni. Nikdy jsme neslyšeli a neuslyšíme Klause říct: Já jsem vinen. Václav Klaus má úplně jinou morálku. Jeho morálka připomíná úvahy Raskolnikova ze Zločinu a trestu: Když je někdo dost silný, může porušovat zákony. Prohrávají pouze ti slabí a neužiteční.

Klausova amnestie, to není v jeho příběhu nic nového. Klaus vždy bagatelizoval ekonomickou kriminalitu. Nyní se jeho amnestie snáší jako milosrdný déšť na tuneláře bank, kampeliček, družstevních záložen. Snáší se na ty, co okrádali klienty, dopouštěli se privatizačních a daňových podvodů. Snáší se na podvodné konkursní soudce, dokonce na organizované party podvodníků s exekucemi. Jak blízko se mnozí točili kolem Václava Klause! Příšerný soudce Berka a jeho komplic Větrovec byli věrnými kumpány takových lidí, jako je například dlouholetý poradce prezidenta Klause Milan Kindl. Ten Milan Kindl, který založil slávu plzeňské právnické fakulty, na níž učinil nejvyšším pravidlem výuky práva heslo: „Maximalizuj užitek bez ohledu na právo a zákony.“ Co asi vždy tak fascinovalo Václava Klause na této obskurní postavě?

K čemu jednotlivé milosti, které na konci kdekdo zpochybňuje, řekl si Klaus na sklonku svého prezidentského období. Připozdívá se, navíc některé soudy pracují a mohly by vydat nebezpečné plody. Uděláme jednu pořádnou amnestii a zachráníme tu chobotnici celou! Čert vem všechny poškozené, oběti a skuhrající v těchto miliardových zločinech! To jsou všechno ty ubohé a slabé Lizavety z Dostojevského Zločinu a trestu. Ty jsou určeny k porážkám. Mé poslední prezidentské požehnání patří těm silným! Práskám dveřmi, směji se a odcházím. Váš Václav Klaus.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy