Text Emmanuela Macrona, kterým nedávno oslovil Evropu, začínal docela slibnou větou: „Brexit je symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany vůči velkým otřesům současného světa.“
Dnes jsem se přihlásil do rozpravy v Poslanecké sněmovně, protože vidím takovou docela pozoruhodnou souvislost mezi výrokem pana Klause a výrokem pana poslance Roznera. A tahle souvislost mi připadá docela důležitá.
V poslední národní bezpečnostní strategii USA se praví, že stojíme na prahu nového času: „Míříme do éry trvalého soupeření velkých mocností, na které Západ není připraven.“ Všichni cítíme, že řád světa, jak jsme ho dříve znali, nefunguje, a stěží se lze vrátit zpět. Nová pravidla tu ale ještě nejsou a my žijeme v nejistotě a strachu z bouře, která může přijít.
Donald Trump zřejmě uznává pouze dohody, které uzavřel on sám. Proto dříve, než začal vyjednávat se Severní Koreou, stihl vyhodit do povětří jadernou dohodu, kterou udělalo mezinárodní společenství s Íránem. Prohlásil ji za nejhorší dohodu všech dob. Těžko říci proč.