ČSSD podpoří demonstrace proti penzijní reformě.

Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu připravovaná penzijní reforma je výhodná především pro lidi s vyššími platy. Jaký smysl ale má dělat reformu pro bohaté? Jaký smysl má dělat reformu výhodnou především pro penzijní fondy? Jaký smysl má dělat reformu, která situaci většiny důchodců nakonec neřeší?

Prapůvodním smyslem penzijní reformy bylo stabilizovat první, průběhový pilíř. Analýza MMF říká, že důsledkem reformy bude jeho oslabení a neschopnost zajistit živobytí chudších penzistů. Reforma představuje radikální útok na sociální systém, přitom žádná zásadní debata se k ní nevedla. A to na ni bylo dost času.

Otázka tedy je, proč se dělá reforma právě tímto způsobem a jaký je její skutečný cíl.

Odpověď se dá najít v samotných analýzách vládní skupiny ekonomů NERV. Říká se v nich, že zásadním problémem ČR je struktura výdajů. Čísla ukazují, že český stát je obrovský investor. Na veřejné zakázky se ročně vydává 650 miliard, což nás řadí na špici zemí světa. Větší investice má jen Japonsko. Přitom výsledky nejsou vidět. Příčina je jasná: rozsáhlá korupce.

Navzdory krizi, navzdory všem řečem o škrtech ve státním rozpočtu korupční přirážky k veřejným zakázkám stále rostou. Kde získat zdroje pro toho nenasytného otesánka? Omezují se veřejné peníze, všude, kde jsou slabé odbory, tam se ubírá a šetří. Učitelé si už sami kupují křídy, policisté nemají na benzín, tak honí kriminálníky pěšky. Snížily se platy státním zaměstnancům, a stejně se narazilo na dno. Není kde brát. Proto se musí zvýšit daně. Proto dochází k největšímu zvýšení daní v novodobé historii. Získat se tak má téměř třicet miliard.

„Udržíme daně na současné úrovni,“ stojí v předvolebním programu ODS. „Nechceme zvyšovat daně,“ slibovala před volbami TOP 09. Věci veřejné v programu psaly: „Podporujeme v dlouhodobém horizontu snížení demotivujících přímých daní.“

Teď už si s tím hlavu nedělají. Zvýšit DPH je daleko nejpohodlnější cesta jak se dostat k penězům. Daleko snazší než ta, kterou slibovaly před volbami – že budou bojovat s korupcí a že ji výrazně sníží.

Kdeže loňské sněhy jsou. Kdekterý ministr se sám zapletl. Vezměme takového ministra Jankovského, který má připravit novou transparentní podobu soutěží o veřejné zakázky. Rodinná firma pana Jankovského získala v průběhu půl roku na veřejných zakázkách 230 milionů korun. A podívejte se na záznam interpelace, jak mi na položené otázky pan ministr odpovídal. Především na ty otázky, které se mu nelíbily, neodpověděl vůbec. Raději mluvil o podružnostech, na které se ho nikdo neptal. A kde bylo třeba, tam lhal anebo mlžil. Zvlášť zábavné bylo, jak od všech zmiňovaných částek z nepochopitelných důvodů odčítal DPH a tvrdil, že čísla, která uvádím, jsou nepřesná. Prostě pan ministr je vzorem transparentnosti a veřejné zakázky pod jeho dohledem nás dovedou do Senegalu.

Podobně působivý příklad boje s korupcí skýtá ministr Vondra. Kauza českého předsednictví EU a firmy ProMoPro se úspěšně zametá pod koberec pod heslem „Počkejme, co vyšetří policie.“ Ale to je nesmyslný postup. Jestli se tady šetří, kam zmizely stamiliony, tak to zřejmě nebude jen věc privátní firmy, která peníze inkasovala, ale také politiků, kteří takový postup umožnili. Prostě od komunálu až po vládu to přece funguje tak, že na jedné straně je privátní firma, která touží po veřejných zakázkách, a na druhé straně politici, kteří ji předražení zakázek umožní. Proto všude v civilizovaném světě z takových zjištění vyvozují politici odpovědnost a odcházejí. U nás je to naopak. U nás ministr Vondra přibere do svého týmu dalšího „transparentního politika“, Rudolfa Blažka, proslulého bojovníka za Opencard a obrněné vozy Hummer pro pražskou městskou policii.

Ke klidu nám v boji s korupcí nepřidává ani skutečnost, že v zaměstnaneckém poměru na ministerstvu financí zůstává bývalý náměstek a ministr obrany Martin Barták. Ministr Kalousek mu z nenapodobitelným smyslem pro humor svěřil právě boj s korupcí a teď jej hodlá držet ve funkci tak dlouho, jak to jen půjde. Je to možná proto, aby státu vrátil, co mu dluží.

O ministru Dobešovi už raději ani nemluvit. Mezi jeho četnými kauzami najdeme také veřejnou zakázku bez výběrového řízení za jeden a půl milionu korun na velmi záhadné externí odborné služby.

Ovšem jestli se páni ministři takto stavějí k boji s korupcí, není pak divu, že chtějí udržet vysoké ceny veřejných zakázek. A protože zdroje vysychají, musí se najít někdo, z koho peníze vytáhnou. Nejskvělejší způsob je právě daň z přidané hodnoty. Do té se dají zapojit občané ve velkém. A čím jste bohatší, tím vás to postihne méně.

Na tzv. K9 se vládní koalice rozhodla, že debatu ukončí a zvýšení daně bude mít bez dalších výjimek za definitivní. Nevadí, že nejsou k dispozici žádné ekonomické kalkulace, co takové zvýšení udělá. Možná to rozvrátí zdravotnictví, řada lidí nezaplatí drahé léky. Možná nebude na boj s nezaměstnaností. Možná to pěkně odskáče vzdělání a kultura. Podnikatelé protestují, že zvýšená daň je pro ně likvidační. Nevadí. Dovolíme si experiment. Těch třicet miliard se bude hodit.