Dokud budou existovat v české fotbalové lize anonymní akcie, budou problémy typu Slavia pokračovat, řekl šéf licenční komise ČMFS. Dalo by se dodat: Dokud budou v České republice dále existovat akcie na doručitele v listinné podobě, budou pokračovat problémy jako Opencard, RPG Byty pana Bakaly, které patří nevíme komu, Bene Factum, které záhadně financuje poslance Babáka, a řada dalších.

Guatemalská vláda zrušila anonymní akcie vloni. Takže už zbývají jen tichomořské Marshallovy ostrovy (60 tisíc obyvatel), Nauru (7 tisíc) a Česká republika. V ČR tyto akcie využívá celkem dvanáct tisíc firem, které tvoří více než polovinu všech akciových společností.

Proč je tažení proti těmto akciím stále bez úspěchu? Podle exministra Tomáše Ježka samotná existence anonymních akcií způsobuje dvě ohromné díry v zákonech: „První je do zákona o střetu zájmů. Tam není možné dokázat, že zakázku získal ten ministr, hejtman, starosta nebo úředník, který rozhodoval, kdo ji dostane. A pak je to samozřejmě obrovská díra v zákoně o praní špinavých peněz. Listinnými akciemi na doručitele se dají převádět obrovské miliardové částky, absolutně bez možnosti to registrovat.“

Ovšem názory pana Ježka dnes vládu zřejmě nezajímají. Její experti mluví úplně jinak. Nedávno jsme mohli číst v Lidových novinách rozhovor s profesorem Janem Dědičem, členem týmu, který pro vládu chystá nový systém obchodního práva. Je také členem Legislativní rady vlády ČR a je zjevné, že má anonymní akcie opravdu rád. Dokonce sděluje, že v nové úpravě obchodního práva hodlají zavádět tzv. podílní listy ve společnostech s ručením omezeným, převoditelné cenné papíry. Tedy že po anonymních akciovkách by se mohly zavést i anonymní s.r.o. Pan profesor dokonce říká: „Mně to tažení proti listinným akciím na majitele připadá naivní. Když se pořád říká, jak jsou akcie na majitele nástrojem korupce, proč se tedy nezruší peníze? Ty jsou také anonymní a na držitele.“

S vládou vybavenou podobnými odborníky nás nic dobrého na poli boje s korupcí nečeká. Jak je vidět z přístupu vládních stran živeného podobnými „odbornými“ názory, nejsme schopni se dopracovat ani základního protikorupčního postoje, který bych formuloval takto:

„Pokud chce někdo podnikat na území České republiky, musí mít transparentní vlastnickou strukturu, aby bylo jasné, jaká fyzická osoba na konci řetězce společností opravdu firmu vlastní.“

Pro ČR, Nauru a Marshallovy ostrovy toto ale zřejmě bude ještě příliš vysoká laťka.

Dalším úderem boji s korupcí je dnešní informace, že ministr spravedlnosti neodvolá vrchního státního zástupce Rampulu, a to přestože nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na jeho odvolání stále trvá. Pan Rampula se svým zástupcem panem Grygárkem na pražském Vrchním státním zastupitelství jsou dlouhodobě spolehlivou pákou pro brždění jakýchkoli výbušných politických kauz. Pod jeho křídly se schovává odbor závažné hospodářské kriminality, který by měl řešit ty nejdůležitější korupční případy, ale který je zatím především spolehlivě zametá. Díky jeho bdělosti nedošlo k jediné obžalobě a šíří se všeobecný pocit, že řeči o velké korupci jsou u nás jen pomluvy. Rampula byl také ten bdělý muž, kdo doporučil odvolání žalobce Adama Bašného, poté co veřejně kritizoval postup Renaty Vesecké v kauze Čunek.

Nejvyšší státní zástupce Zeman bude nejspíš marně opakovat svých třicet jedna důvodů pro odvolání, které zaslal ministru spravedlnosti Pospíšilovi. Tahle vláda boj s korupcí již dávno vzdala.

O chudáka Slavii, která na netransparentnost a korupčnost našich poměrů doplatila, usiluje nová firma, která je ale opět netransparentní a opět spojená s listinnými akciemi na doručitele.

Nebojí se nečinná vláda, že po fanoušcích Slavie mohou zítra do ulic vyrazit i další nespokojenci?