Vážení kolegové, mě procedura nikdy nebavila. Vlastně za ta léta, co tady jsem, tak mne to vždycky otravovalo, pokud jsme se věnovali procedurálním tahanicím. Jednací řád, to pro mě byla vždycky docela nepříjemná věc. A ty tahanice mi připadaly, že jsou něco, co nepomáhá ani Sněmovně, když to sleduje veřejnost. Ale v tomto případě se do té debaty zapojuji proto, protože vlastně to, oč jde, je skutečně zásadní.

Dámy a pánové, je mi jasné, že moje edukativní snahy tady zřejmě nemají valného smyslu. Snažím se spíš proto, že je to moje povinnost. Dovolte mi ale, abych přečetl pasáž z nálezu Ústavního soudu, který se vyjadřoval ke kauzám, ve kterých jste už v minulosti porušili jednací řád, zákony a dokonce ústavu této země:

„Zástupcům parlamentní opozice musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožňováno plnit výše zmíněné pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice." A když se tady mluví o těch funkcích, jedná se také o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou. Výslovně se v nálezu Ústavního soudu mluví o právu na obstrukci. Takže tolik znovu, i když to nechcete slyšet, opakovaný nález Ústavního soudu.

Koalice se nezhlédla jen v zásadním omezení práva poslance formulovat svoje stanoviska a názory. Nejde jenom o práva poslance, jde také o očekávání veřejnosti. Veřejnost má právo očekávat, že zákony prošly řádnou parlamentní procedurou. Celá veřejnost očekává, že zákony jsou přijímány tak, že k nim všechny parlamentní strany mají možnost se ve Sněmovně řádně odpovídajícím způsobem vyjádřit. Pokud se toto nestane, tak to ohrožuje legitimitu těchto zákonů.

Postup, který jste zvolili, nemá žádnou oporu v jednacím řádu. Sloučení bodů, jak jste je provedli, je z jednacího řádu neobhajitelné. Vy jste mohli teoreticky sloučit body, které k sobě tematicky patří. Body, které se týkají zdravotnictví, jste mohli teoreticky sloučit do jednoho balíku. Mohli jste je sloučit, pokud byste získali většinu v hlasování. Mohli jste sloučit body, které se týkají sociální politiky. To znamená jednotlivé celky, které tematicky souvisí, budiž, to jste mohli prohlasovat, to by odpovídalo tomu, co je v jednacím řádu. Vy jste sloučili naprosto disparátní zákony a pak jste to zároveň spojili se zkrácením lhůty, ve které mohou poslanci vystupovat. Tím jste docílili stavu, že se poslanec může vyjadřovat, když to zjednoduším, asi jednu a půl minuty k jednomu zákonu, pokud by chtěl pokrýt ty zákony, které vy jste do rozpravy sloučili. To je jednoznačně omezení, likvidace práva poslance se tady odpovídajícím způsobem vyjádřit.

XXX

Dámy a pánové, vážení kolegové. Chtěl bych poděkovat legislativě, která mi vyhověla v tom, o co jsem ji požádal a obdržel jsem od ní stanovisko k problémům, které jsme tady diskutovali, především k onomu sloučení rozpravy k různým bodům pořadu schůze sněmovny a zároveň k problému zkracování, omezování lhůt, časových lhůt vystupujících jednotlivých poslanců.

Stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny, které jsem obdržel, je natolik zásadní a závažné, že si vám ho dovolím přečíst, protože si myslím, že na tu situaci vrhá poměrně jasné světlo. V úvodu se v něm praví, že právní názor vychází z ustanovení Ústavy, zákona o Jednacím řádu i dosavadní sněmovní praxe apod. A nyní to vlastní stanovisko:
„Podle § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny může Sněmovna v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu schůze Sněmovny. V jednací praxi Sněmovny ke slučování rozprav v odůvodněných případech někdy dochází. Obvyklé je ovšem sloučení rozpravy u bodů, které spolu logicky a obsahově (věcně) souvisejí. Právě tato souvislost je důvodem pro sloučení rozpravy. Nemá smysl, aby byla opakovaně vedena rozprava k obsahově téměř totožné nebo velmi podobné věci. V této souvislosti se nedomníváme, že účelem § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny je případné sloučení rozprav u jakýchkoliv obsahově nesouvisejících návrhů zákonů.

Konkrétně se jedná například o sloučení rozpravy u návrhu zákona a návrhu doprovodného zákona obsahujícího novely souvisejících zákonů, popřípadě návrhu zákona obsahujícího jiné související úpravy. Obecná rozprava byla ve druhém čtení sloučena 30. 8. t.r. například u tří tisků týkajících se změn důchodového spoření (tisky 412 až 414). Ke sloučení rozpravy v prvém čtení došlo například v případě tří návrhů novel loterijního zákona (tisky 47, 138 a 33). Ke slučování rozpravy dochází i u jiných sněmovních tisků, než jsou návrhy zákonů. Byla tak například sloučena rozprava u zpráv o inflaci a hospodaření předkládaných Českou národní bankou. Ke slučování rozpravy obvykle dochází na základě širšího konsenzu opírajícího se o snahu racionalizovat jednání schůze Sněmovny.

Pokud by došlo ke sloučení rozpravy u různých, ne příliš souvisejících tisků, případně navzdory nesouhlasu některých poslaneckých klubů, navíc za předpokladu omezení celkové řečnické doby pouze na dvakrát 10 minut, jednalo by se o postup v procedurální praxi Sněmovny značně nezvyklý. Procedura projednávání příslušných návrhů zákonů by tak byla podle našeho názoru zbytečně vystavována pochybnostem a námitkám, a to včetně možného přezkumu Ústavním soudem.

Důvodem zamýšleného sloučení rozpravy by mohla být snaha o omezení počtu vystoupení poslanců na celkově dvě vystoupení (po 10 min.) ve sloučené rozpravě (§ 59 jednacího řádu Sněmovny). Podle názoru legislativního odboru však tento záměr naplnit nelze. Podle § 59 odst. 2 jednacího řádu Sněmovny se může Sněmovna bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Podle názoru legislativního odboru není možné považovat sloučenou rozpravu k více bodům pořadu za „totožnou věc“ ve smyslu citovaného ustanovení jednacího řádu Sněmovny. Jinými slovy – i pokud by došlo ke sloučení rozpravy, bylo by podle našeho názoru nutné umožnit poslancům dvě vystoupení po 10 minutách ke každé věci, tj. ke každému tisku, resp. bodu schůze. K případnému sloučení rozpravy by mohlo aktuálně event. dojít podle našeho názoru pouze u těch návrhů zákonů vrácených nebo zamítnutých Senátem, kde se jedná o logickou a obsahovou souvislost (např. u zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a u souvisejícího „změnového“ zákona, nebo u zákona o důchodovém spoření, zákona o doplňkovém penzijním spoření a u souvisejícího „změnového“ zákona). Posouzení této věci a rozhodnutí o sloučení rozprav je pak na celé Sněmovně, která by však měla podle našeho názoru zohlednit při svém rozhodování možné odůvodněné námitky a odlišné návrhy týkající se jejího postupu.

Poslanecká sněmovna přijala při projednávání návrhu 14 zákonů vrácených nebo zamítnutých Senátem svá usnesení, kterými sloučila rozpravu ke všem 14 zákonům (bodům) a dále usnesení, kterými v takto sloučené rozpravě rozhodla o omezení řečnické doby na 10 minut s tím, že každý poslanec může vystoupit v této sloučené rozpravě nejvýše 2 krát. Pokud by Poslanecká sněmovna zamýšlela se těmito usneseními dále ve svém jednání neřídit, měla by je revokovat. Jiný možný způsob by spočíval v tom, že ve sloučené rozpravě by byla dána možnost vystoupit 2 krát na 10 minut každému poslanci ke každému návrhu zákona, tj. ke každému tisku resp. bodu schůze (jedná se o body 87 – 100 z 25. schůze Poslanecké sněmovny). Posledně uvedený postup by však neřešil spornou otázku sloučení rozprav u logicky a obsahově nesouvisejících návrhů zákonů (viz výše).

Pokud jde o otázku pokynu místopředsedkyně Sněmovny Kateřiny Klasnové, jako řídící schůze k vymazání třetích a dalších přihlášek poslanců do rozpravy, uvádíme, že k této věci se legislativní odbor nevyjadřoval. Podrobný popis postupu příslušných pracovníků Kanceláře Poslanecké sněmovny je uveden dále ve vyjádření ředitelky organizačního odboru KPS.
Nad rámec výše uvedeného legislativní odbor však upozorňuje, že mezi běžně akceptované právní principy se řadí i zákaz zneužití práv. Podle názoru legislativního odboru je tento princip součástí principů právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. V souladu s tímto principem lze za určitých situací omezit do určité míry podle našeho názoru výkon práva tomu, kdo své právo pouze prokazatelně zneužívá.

Pokud by byla při provádění tzv. obstrukcí překročena únosná míra, bylo by podle názoru legislativního odboru možné omezit do určité míry poslancům některá práva, která jim jednací řád Sněmovny formálně přiznává (typickým případem by například mohlo být předložení nekonečného množství návrhů apod.). Pokud by zákonem stanovené právo poslance muselo být vždy a za všech okolností formalisticky vykonáváno, mohlo by to znamenat materiální popření smyslu činnosti Sněmovny (potažmo parlamentarismu jako takového).

Legislativní odbor má určité pochybnosti o tom, zda v aktuální situaci ve Sněmovně k překročení uvedené míry došlo. V konečném důsledku by se posuzováním této otázky musel zabývat Ústavní soud při případném přezkumu ústavnosti konkrétních zákonů. Stanovisko Ústavního soudu legislativní odbor nemůže předjímat.“

Tolik stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny. Opakuji a jenom shrnuji: Je zde vysloven názor, že by Sněmovna mohla a měla revokovat usnesení, která se týká sloučení, stejně jako revokovat usnesení, kterým jste zredukovali rozpravu ve sloučené debatě takovým způsobem, že má každý poslanec pouze 10 minut. Já si myslím, že to je tady sdostatek dokázáno, že tím omezujete právo poslanců.

A ještě pár slov k další kauze, a tou je záznam o pokynu paní místopředsedkyně Klasnové k vyřazení třetích přihlášek do sloučené rozpravy. Mám tady od příslušného legislativního experta velmi krátký popis toho, co se odehrálo:

"V pátek 4. 11. 2011 v pozdních odpoledních hodinách se na mne obrátili pracovníci IT, kteří evidují přihlášky poslanců do rozpravy do elektronického seznamu s dotazem, zda mohou vyhovět pokynu paní místopředsedkyně Klasnové, aby vyřadili ze seznamu tu přihlášku poslance, kterou podává již jako třetí. Po mém dotazu, jak na to přišla řeč, mi sdělili, že samozřejmě věděli, že Sněmovna omezila počet přihlášek na dvě, ale dosud se nesetkali s případem, jaký je tento, tj. že poslanci toto usnesení nerespektují. Proto se obrátili na místopředsedkyni Klasnovou, která v tuto chvíli Sněmovně předsedala, s dotazem, jak mají postupovat. V jejich kompetenci není případnou třetí přihlášku odmítnout poslanci zaevidovat. Paní místopředsedkyně Klasnová jim dala pokyn, aby seznam prošli a třetí přihlášky ze seznamu vyřadili. Poté jsem se tedy o věci dověděl já. Po konzultaci s ředitelem legislativního odboru jsme se dohodli na následujícím postupu: paní místopředsedkyně stvrdí tento pokyn svým podpisem a pracovníci IT se jím tedy budou řídit."

Myslím si, že vyjádření legislativního odboru je jednoznačné.

A na závěr téhle debaty bych si vám dovolil přečíst text úplně jiný, než je text právníka, text velmi krátký, velmi stručný, který možná znáte. Jde o výrok Tomáše Bati z roku 1932:

"Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina. Hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se tady v Česku nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanovisko k lidem, k práci a k veřejnému majetku. Je třeba nevydírat pracující. Máte pravdu. Je třeba překonat krizi důvěry. Ale ne technickými zásahy, finančními a úvěrovými, tak ji překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."


Z vystoupení, která jsem 5. listopadu přednesl na 25. schůzi Poslanecké sněmovny PČR k pokřivené proceduře projednávání zákonů vrácených Senátem