Miroslav Kalousek tvrdí, že volal vyšetřovateli Mazánkovi, který má na starosti kauzu letounů CASA jen proto, že mu chtěl sdělit, že dozorujícímu vyšetřovateli posílá stanovisko, které zpochybňuje důvody policejního obvinění Parkanové. To je něco tak naprosto nemožného, že se to dá srovnat pouze s nedávným vystoupením Petra Nečase, když zdůvodňoval odvolání ministra Pospíšila. Poměry v naší zemi začínají připomínat „tanec bláznů“, ve kterém se nedodržují ani ta nejzákladnější pravidla.

V posledních dnech se odehrávají věci, které demokratická společnost nesmí nikdy připustit. Nejvyšší představitelé státu neslýchaným způsobem napadají policii a orgány justice a vypadá to, že vše je povoleno a vše jim může projít.

Ministr Kalousek mluví o policejní zvůli a estébáckých praktikách a evidentně vyhrožuje a zastrašuje policii. Činí tak přesto, že se nachází v jasném konfliktu zájmů. Za prvé, blíží se hlasování ve Sněmovně o vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové. Za druhé, v kauze letounů CASA se jedná o firmu Omnipol, spojenou s „osobou jemu blízkou“ Richardem Hávou. Za těchto okolností byla nepřijatelná všechna jeho veřejná vystoupení na toto téma.

A jakoby to všechno nestačilo, ministr Kalousek dokonce provede něco, co žádný vládní činitel nesmí udělat. Zavolá vyšetřovateli kauzy, která se týká jeho kamarádů v byznyse a stranických kolegů. Vlastně se jedná o kauzu, která se týká jeho samého. Ponechme stranou informace, že údajně v tomto telefonátu vyhrožoval, že dotyčný skončí u policie a podobně. To teď nedokážeme ověřit. Naprosto nepřípustný je už samotný telefonát. Jaká nezávislost justice, pokud vám u některých kauz bude volat ministr. Je to praxe, která připomíná telefonáty vrchního státního zástupce Rampuly, ve kterých volal svým podřízeným a naznačoval jim, co si o jednotlivých kauzách myslí a jak by měli postupovat.

Právní stát znamená, že se všem lidem měří stejně , pokud se jim prokáže porušení zákona. Kalouskova a zřejmě i Nečasova představa je taková, že by měli oni rozhodovat o tom, koho stíhat budeme a koho stíhat naopak dovoleno není. Jako bychom neměli v této zemi smutné příklady padesátých let, kdy politici říkali prokurátorům, co mají dělat a jak mají v kauzách postupovat. K čemu chodíme na všechna ta kladení věnců k Miladě Horákové, kde zní projevy, jak už nikdy nepřipustíme, aby politika usměrňovala právo, aby arogantní mocipáni rozhodovali, jak uplatňovat zákony. Kde jsou dnes všichni ti řečníci? Pokud Kalouskovi projde to, co udělal, tak to znamená roztrhání ústavy a konec demokratického právního státu.