Petr Nečas nechal vládu znovu schválit daňový balíček v nezměněné podobě. Rozdíl je jen v tom, že hlasování ve Sněmovně spojí s vyslovením důvěry vládě. Zaplaťbůh, že se nám ve Sněmovně podařilo stopnout tzv. církevní restituce. Ale proč nám vláda stále nutí hlasování o penzijní reformě? Stejně jako u církevních restitucí se jedná o rozhodnutí na třicet - padesát let dopředu. K takovému konání už vláda rozhodně nemá mandát. Nikdo neví, jak důvěra vládě za dva měsíce ve Sněmovně dopadne.

Navíc hlasování o daních se přímo týká penzijní reformy. Ministr Kalousek nedokázal vybrat na zvýšené DPH těch dvacet miliard, které tvrdil, že použije na zavádění druhého pilíře penzijní reformy. Takže celá vládní kalkulace kolem penzí se hroutí. Je třeba skončit pokus, který nevychází dřív, než začal.

Do omrzení opakujeme, že penzijní reforma na padesát let musí být dohodnuta v širokém politickém spektru. Tuhle nemůžeme podpořit, protože bude výhodná maximálně pro dvacet procent nejbohatších (a to ještě možná). V CERGE spočítali, že tato reforma zásadně sníží důchody v základním systému – za dvacet let bude průměrný důchod 6 500 Kč ve stálých cenách oproti dnešnímu průměru cca 10 400. Prostě jestli důchody ještě dosud byly aspoň trochu k životu, tak zítra to bude pro velkou část penzistů jen živoření. Jestli dosud jsme měli poměrně homogenní společnost, kde i penzisté mohli mít nějaký kousek radosti ze života, tak zítra budou stát bokem.

Občané dnes informace o tom, co obnáší penzijní reforma nemají. Vláda sice reformu prosazuje ve Sněmovně, občany ale neinformovala. Pokud vláda přesto ve Sněmovně uspěje, tak jedinou kampaň povedou privátní fondy. Ty už se nezakecají a použijí všechny marketingové finty. Už dnes tiknou inzeráty, kterými hledají agenty na přesvědčování občanů. Reklam bude všude plno, ale naše důchody budou o to nižší.

Jestli zákon projde, tak říkáme rovnou, že ČSSD povede kampaň proti téhle penzijní reformě a budeme přesvědčovat lidi, aby se do privátních penzijních fondů nepřihlašovali a nepodíleli se na tunelování průběžného systému, který by byl nutně jejich účastí v privátním pilíři oslabován. Říci oslabován je ale málo. Každý rok se z něj budou vyvádět desítky miliard a z toho, co zbude, nebude možné udržet slušnou úroveň důchodů drtivé většiny obyvatelstva. Nemůžeme jen tak přihlížet rabování tzv. průběžného fondu – základního pilíře naší penzijní politiky.

Budeme například občanům vysvětlovat že i ti, kteří mají zrovna dojem, že pobírají relativně vysokou mzdu a mají šanci na vyšší důchod z privátního fondu, tak se jim může stát, že o práci přijdou nebo onemocní, z fondu nebudou moci vystoupit a nakonec budou po zásluze potrestáni.

Protože není dohoda, bude zavádění reformy provázet boxmač. Takto se ale penzijní reforma v civilizované zemi nedělá. Vláda by měla penzijní reformu stáhnout z programu Sněmovny stejně jako to učinila s církevními restitucemi. O obou položkách by se mělo začít znovu jednat a tentokrát se všemi.