8. listopadu 1620 se odehrála klíčová bitva u letohrádku Hvězda. Bílá hora se stala symbolem pro nástup rekatolizace v českých zemích. Zároveň po této krvavé události došlo k historicky největšímu přesunu majetku. Katolické církvi tehdy znovu připadlo osmdesát procent majetku, o který přišla husitskými válkami.

8.listopadu 2012 v ranních hodinách se odehrálo něco podobného znovu. Poslanci vládní koalice rozhodli o podobném historickém přesunu majetku v rozsahu více než sto miliard.

Schůze Sněmovny, která o tomto rozhodnutí nyní rokovala, se odehrávala 7.listopadu, v den výročí bolševické revoluce. Průběh rozpravy byl také bolševický. Poslance vládní koalice a vládu vůbec nezajímalo, co se odehrává u řečnického pultu. Vůbec je nezajímaly výhrady, které jsme znovu opakovali. Varovali jsme před hrozícím prolomením hranice roku 1948, varovali jsme, že hrozí soudní zpochybňování dekretů prezidenta republiky z roku 1945. Podobné zpochybnění by mohlo otevřít spory o navrácení majetku konfiskovaného právě podle těchto dekretů. Varovali jsme, že navržené velkorysé odškodnění církví vyvolá soudní žaloby pro porušení ústavních práv dalších restituentů. Varovali jsme, že podáme ústavní stížnost na hlubokou nespravedlnost a nerovnosti, které tento typ odškodnění církví vyvolá. Opakovaně upozorňujeme, že vzhledem k tomu, že neexistuje žádný výčtový seznam vydávaného majetku, otevře se ohromný prostor k celé řadě nekonečných majetkových sporů.

Nikoho nic z toho nezajímalo. Vládní koalice se řídila úplně jinými pravidly. Ve Sněmovně se objevil například Josef Dobeš, který po dvou měsících absence začal hřímat podporu vládní koalici. Co tak náhle? Že by mu někdo slíbil podporu pro jeho originální projekt „stranu sportu“? Karolina Peake sice dlouho tvrdila, že hlasování o církevních restitucích podmiňuje definitivním schválením daňového balíčku, ale nakonec povolila i s celou svojí partičkou LIDEM. Že by zabral slib, že se přepíše jednací řád Sněmovny a budou si moci založit poslanecký klub se všemi výhodami?

No a ten největší bonbónek nakonec. Máme tu poprvé vládu, která stojí na hlasech odsouzených poslanců, kteří jí dodávají hlasy pro zákony, jež budou ovlivňovat náš život na desítky let. To platí jak pro penzijní reformu, tak pro církevní restituce. Jaká je svéprávnost takových poslanců, jako jen pan Škárka nebo pan Pekárek? Panu Pekárkovi hrozí šest let za korupci. Teď má imunitu a už všude do médií roztrušuje, jak je ta jeho kauza nešťastná a jak podivné byly údajné důkazy.

David Rath sice hnije v litoměřické věznici, ale kauzy známých pražských bossů se nehýbou nikam. Co je s nehodou pana Janouška? Co je s kauzou Promopro? Žalostný je osud Opencard, kde jsou obvinění pouze subalterní úředníci. V hlavním městě to stále vypadá, že není tak těžké pomoci modrému soudruhovi v tísni. Ti tři poslanci, kteří tak překvapivě odstoupili ze svých postů, jsou také záhadou. Bůhví jestli jimi pohnula motivace pozitivní, nebo negativní. Cukr, nebo bič. Jisté je, že tohle netransparentní zákulisí dnes rozhoduje o výsledku ve Sněmovně.

Pro mě jako sociálního demokrata z toho plyne jediné: Pokud tohle nedokážeme změnit, tak nemáme nárok na existenci.