Úřad pro ochranu osobních údajů vyhlásil, že Drábkovo ministerstvo práce a sociálních věcí svými sociálními kartami porušilo zákon. Ze strany ministerstva došlo podle úřadu k neoprávněnému předávání osobních údajů. Takže to, co tady Drábek s Šiškou s sKartami rozjeli, je komplet nezákonné.

Předseda úřadu Igor Němec navrhnul dvě varianty řešení. Buď systém sKaret zastavit, nebo schválit v parlamentu zákon, kterým by se odsouhlasilo předávání potřebných osobních údajů soukromému subjektu.

S onou druhou variantou absolutně nesouhlasím. Výplata dávek je role státu. Není žádný důvod, proč tuto činnost vyčleňovat a předávat nějakému soukromému subjektu. To je výhodné možná pro ten soukromý subjekt, ale rozhodně ne pro stát. Odmítám celou filozofii převádění podobné agendy na soukromé subjekty.

Další nezákonností, která se odehrává před našima očima, je amnestie prezidenta republiky. Nastupující prezident Miloš Zeman dokonce opakovaně řekl, že druhý článek amnestie je zločin. Souhlasím. Důsledky tohoto zločinu vidíme každý den. Dnes čteme o Jiřím Štěpánkovi, který žil několik let pod falešným jménem v Karibiku. Novoroční amnestie dopadla i na něj. I v tomto případu se ukazuje naprostá lživost hradní argumentace. Průtahy v jeho procesu nezpůsobily žádné státní orgány a justice, ale to, že zločinec prostě uprchl a devět let žil v Dominikánské republice. To je ovšem zdržení víc než osm let a lump je amnestovaný.

Amnestie je zločinná tím, že brání tomu, aby po zločinu přišel trest. Úřad prezidenta byl využit způsobem, který podkopává hodnoty právního státu a demokratický řád. Jak říkal Abraham Lincoln, demokracie musí být schopna zabránit chaosu – šíření pocitu, že žádná pravidla neplatí. To se zde přesně stalo. Žádný ústavní činitel v právním státě nemůže svoji pravomoc vykonávat neomezeně. Na každého se musí vztahovat ústavní pořádek a základní principy právního státu. Jestliže prezidentská kancelář spáchá zločin, není možné, aby to zůstalo bez trestu. Proto podporuji senátory, kteří zvažují stíhání prezidenta před Ústavním soudem pro velezradu na návrh Senátu.

Jsem si vědom, že trest za velezradu je poměrně marginální. Ztráta způsobilosti se o prezidentský úřad znovu ucházet a ztráta požitků prezidenta po skončení funkce. To není žádný tvrdý trest. Důležité ale je také něco jiného: stanovit v této zemi jasně meze výkonu pravomocí prezidenta. Řízení před Ústavním soudem by bylo právě proto důležité. Aby bylo jasné, že nežijeme v monarchii a nikdo nemůže být nad ústavou a zákony.

V případě novoroční amnestie prezidenta Václava Klause se ukazuje, že podobná masová abolice, jaká byla u nás spuštěna, připomínající kombajn, jenž rozvrací všechny hodnoty, se dosud nestala nikde na světě. Dokonce i v Peru ve velmi rozbouřené době se tak stalo zákonem. Podobný příklad neznáme ani ze zemí, jako je Rusko. Naše amnestie je porušením mezinárodních principů proti praní špinavých peněz a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Došlo k ní navzdory jasně formulovaným varováním BIS před prorůstáním organizovaného zločinu do státních struktur. BIS výslovně varovala, že cílem těchto skupin je zabránit vyšetřování a stíhání trestných činů. Existují vážné indicie, že o přípravě amnestie se mohli někteří obžalovaní dozvědět s předstihem.

Podezřelý je také celý utajený postup příprav rozhodnutí o amnestii. Přišla jako blesk z čistého nebe a nelze se dobrat toho, kdo byl jejím klíčovým tvůrcem. Jediné, co je zřejmé, že postup příprav byl naprosto nestandardní. Právní a legislativní odbor Kanceláře prezidenta byl požádán o názor až post festum. Obrátil jsem se oficiálně na prezidentskou kancelář s žádostí o poskytnutí těchto informací. Reakce je taková, že kancelář využívá každé příležitosti k napadání těch, kteří se dotazují, a k obstrukci.

Obracím se v této chvíli také na premiéra a na ministra spravedlnosti s podobnými otázkami, ve kterých se jich ptám, kdy byl text premiérovi či ministru spravedlnosti předložen, kdy byl premiérem podepsán, kdo a kdy tuto věc projednával, s kým byla konzultována, jaké osoby a instituce se na této práci podílely.

V žádném případě nelze nechat celou věc usnout. Jestliže byl spáchán zločin, nemůže zůstat bez trestu, ať ho spáchal kdokoliv.