Kolik bylo znásilněných v kauze Jiřího Čunka?
Kolik bylo znásilněných policistů, vyšetřovatelů, státních zástupců? Znovu se vrací základní otázky. Kdo lhal v kauze Urbanová versus Čunek? Kdo má pravdu ve sporu, v němž na jedné straně stojí vyšetřovatel Šošovička a dozorující státní zástupce Obst, a na druhé nově pověřený státní zástupce Salichov a vrchní státní zástupce Coufal? Všichni zároveň mít pravdu určitě nemohou. Jejich tvrzení stojí ostře proti sobě. Pan Salichov řekl, že tak neprofesionální a zmanipulované vyšetřování ještě v životě neviděl a rozhodl se trestní stíhání zastavit. Inspekce mu ale za pravdu nedala. Také Okresní státní zastupitelství v Olomouci potvrdilo názor inspekce, že Šošovička nepochybil.
Jaká tedy je role pana Salichova? Čeho se týkaly jeho schůzky s bývalým ministrem a současným poradcem premiéra Pavlem Němcem? Tento podivný pan Salichov má snad dostat Čunkův případ zpátky? Pan Salichov se seznamoval s vyšetřovacím spisem. Musel vědět o tom, co z něho nyní uniklo. Ukládání miliónů na údajně ztracený občanský průkaz, zneužívání sociálních dávek. Jeho povinnost byla určitě jiná, než se snažit celý případ rychle uzavřít.
Stále není jasné, proč paní Vesecká tento případ odňala dozorujícímu státnímu zástupci Obstovi a předala ho právě panu Salichovovi. Její postup byl navíc ve sporu se zákonem o státním zastupitelství a rolí Nejvyššího státního zástupce.
Na to všechno bychom se mohli ptát, kdyby nebyla Sněmovna předčasně ukončena a pokračovala interpelacemi, které byly na programu.
Interpelace jsou nakonec jednou z mála věcí, kterou se Sněmovna může zabývat. Vláda do ní totiž mnoho zákonů neposílá. Kromě několika Evropskou unií vynucených „euronovel“ jich máme sotva polovinu toho množství, kolik jich bylo v minulém volebním období.
Tahle vláda opravdu nevládne. Možná je veřejnost ovlivňována tím, že současný premiér působí dojmem, že je pořád v poklusu a vláčí s sebou nějaké objemné spisy. Ale to je klam podobný tomu, když se říká takový vtip, že úředník, aby zvýšil svoji důležitost při setkání s neznámým návštěvníkem úřadu, zrychluje krok, skoro běží, a dokonce i na WC nebo do bufetu si bere s sebou tlustý šanon písemností.
Podobné je to s touhle vládou. Ohlásila mnoho reforem, ale žádné koncepce těchto reforem Sněmovně nepředkládá. A bez koncepcí, celkové představy v jednotlivých resortech nelze pak připravovat zákony. Vláda ve svém programovém prohlášení možná slibovala vícefaktorovou analýzu pro investice do dopravních sítí. Dnes víme, že na splnění tohoto slibu úplně rezignovala. Bezpečnostní strategie z roku 2003 je dnes nevyhovující a zastaralá. Vláda řekla, že novou nepotřebujeme. Vzpomeňme si jen na způsob, jakým vláda předložila batoh stabilizace veřejných financí. Dvě stě stran textu, které ve Sněmovně nebylo možné řádně projednat, žádný výbor k tomu ani nestihl připravit řádné usnesení, šedesátistránkový pozměňovací návrh předložený na poslední chvíli premiérem si nikdo nestačil ani přečíst. Kdopak by si ještě vzpomněl na Špidlovu vládu, která před reformou veřejných financí předložila Strategii hospodářského rozvoje a celkovou koncepci připravované reformy. Koncepce této vládě nic neříkají. Vůbec jí nechybí koncepce bytové politiky, koncepce policejní reformy, nepotřebuje žádnou koncepci armády k zamýšlenému rušení záchranných praporů v ČR. K čemu koncepce, když lépe ani nemluvit o tom, co nás čeká ve zdravotnictví či školství.
Tuhle vládu nezajímá skutečné vládnutí, strategie budování státu. Pravděpodobně ji více zajímá kontrola finančních toků a veřejné zakázky. Nejde o to, aby CzechInvest fungoval k tomu účelu, ke kterému byl zřízen. Jde o to dosadit tam lidi, kteří budou mít pod kontrolou toky peněz. Možná je štěstí, že tato vláda nedokáže „europeníze“ čerpat.
Prostě devadesátá léta jsou pryč, s jejich metodami kupónových privatizací a tunelování státních podniků. Tahle vláda přišla s novými způsoby vládnutí. Koncepcí se ale od ní nedočkáme.
Jisté je, že Sněmovnu podobná vláda příliš nepotřebuje. Proto v ní také mnoho práce nemáme. Je to pro vládu nepříjemné místo, protože se v něm otevírají témata, o kterých se vládě nechce mluvit. Když se premiérovi nechce mluvit o americkém pozvání pro ruské vojenské odborníky na základnu v Brdech, tak se nám jednoduše omluví, že je ve vězení na Borech. Projednávaný bod se nakonec musí přerušit, protože vládní koalice zabraňuje přijetí jakéhokoliv usnesení, a pak se vyřadí z programu, tak jak jsme viděli ve středu večer.
A jde také o další body, o kterých bylo třeba mluvit. Kdo by ovšem stál o rozpravu nad tím, že z postu ředitele ChzechInvestu rezignoval člověk dosazený ministrem Římanem pouze pár měsíců poté, co se ujal své funkce. Krize CzechInvestu se prohlubuje. Ze špičkově fungující státní agentury, která získala mezinárodní renomé, se stal paralyzovaný shluk lidí bez motivace. Potkávám se na Moravě s investory, kteří si stěžují, že CzechInvest není schopen jim podávat informace, které podával, dokud tam ještě byli profesionálové. Agentura dnes dožívá z projektů, které připravilo staré vedení. S čerpáním nových peněz si neví rady. Tak dopadla instituce, která byla v téhle oblasti nejlepší v zemi.
Na téhle schůzi se už nebude možné zeptat premiéra, jak se vláda staví k cimrmanovské iniciativě pražské radnice, jež se velkém stylu chystá na olympijské hry, které – jak si všichni šuškají – ve skutečnosti nikdy nebudou. Ale komu by to vadilo, když se na přípravu kandidatury dá utratit miliarda. Dokonce i olympijský stadión by mohl vyrůst na Letné. Všem občanům navzdory. Pomník megalomanie. Možná zítra přijde i kosmodrom.
A je toho ještě podstatně víc, na co je třeba se ptát této vlády. Ale tahle vláda se nechce bavit už s nikým. Nemluví nejen s opozicí, nepotřebuje ani žádnou veřejnou debatu, nechce slyšet žádné otázky. Je prostě zralá na to, aby následovala pana Čunka.