Na Národní třídě se sešli bývalí studentští vůdci Pánek, Mejstřík, Bartuška, Klvaňa, Benda. Sešli se staří veteráni a pamětníci revoluce, kteří se chystají v sobotu zapálit svíčku, položit nějakou tu květinu, chvíli postát a zavzpomínat na to, jak jsme před osmnácti lety vzali režim útokem. Pak se dá zajít třeba do kavárny, poklábosit s Václavem Havlem a zase můžeme mít rok pohov. Možná senátor Mejstřík v průběhu roku zabojuje proti MDŽ či podobným symbolům komunismu.

Podle starých revolucionářů tu máme zavedený rituál vzpomínání, de facto i víme, kdo má 17. listopadu hlasitě a veřejně vzpomínat a kdo má morální právo něco k tomuto výročí organizovat. Ale teď pozor, naše bývalé studentské vůdce něco hodně znepokojilo. Mohl to být docela klidný 17. listopad, ale kdosi se chystá pořádat na Václaváku nějakou obskurní demonstraci proti vládě a jejímu chvályhodnému radarovému úsilí. Někdo, kdo o 17. listopadu pořádně nic neví se nám do toho montuje a dokonce tvrdí, že tu nemáme dost demokracie a volá po referendu.

Staří, zkušení veteráni revoluce nás varují: "Taková demonstrace zneužívá datum 17. listopadu." Podle nich "referendum přece není prubířským kamenem demokracie". O pořadatelích demonstrace říkají, že jsou to "podezřelé skupinky" a o studentech vysokých škol, kteří to podpořili, říkají karatelsky, že "nedokáží rozlišit mezi demokracií a diktaturou, svobodou či nesvobodou".

Co se nám to stalo s našimi včerejšími mladými studentskými vůdci? Najednou nám tu vystupují jako strážci odkazu revoluce a jejích tradic. Nakonec vzpomínám, že žárlili na svou revoluci už velmi brzy. Neuplynul ani rok od listopadu 89 a začali mluvit o "ukradené revoluci". Tehdy ovšem tvrdili, že jim jde o naplnění původních ideálů revoluce a znepokojovalo je, že jsou opouštěny. Občas to vypadalo, že i Václav Havel v jejich očích selhal. Při desátém výročí dokonce vyzvali k nové revoluci slovy "Děkujeme, odejděte". V pořádku. Tomu se dalo rozumět. Bylo možné být na Václavském náměstí s nimi.

Ale co se to stalo s včerejšími revolucionáři dnes. Po osmnácti letech jako by měli strach, že jim výročí revoluce ukradnou ti, kteří se 17. listopadu chystají do ulic. Durdí se, že se jim výročí revoluce někdo chystá "zneužít". Nebyl snad 17. listopad 89 v očích komunistů "zneužitím" výročí Jana Opletala? Nebyl snad 21. srpen za socialismu opakovaně "zneužíván" k protivládním demonstracím?

Podivné, že na tohle všechno včerejší studenti zapomněli. Poměrně rychle se ze včerejších revolucionářů stal konformní establishment. Budiž, s tím už moc nenaděláme. Ať tedy v klidu posedí v kavárně a zapalují svíčky, ale ať neohrnují nos nad lidmi, kteří se chystají venku demonstrovat. Když tak budou sedět v kavárně, mohli by zavzpomínat na to, že vše, co se tu mlelo na konci roku 89 bylo také proto, aby i u nás mohly být konečně veřejně vyjadřovány různé názory. Svoboda slova dnes znamená, že v této zemi 17. listopadu i kdykoli jindy mohou lidé demonstrovat a veřejně vystupovat za podmínky, že nepáchají trestnou činnost, nehlásají rasovou nenávist. Nikde není v trestním zákoně napsáno, že není možné protestovat proti radarové základně USA, proti vládnímu reformnímu batohu či snad proti tomu, že vláda brání schválení referenda. Žádný demokrat nemá právo tyto požadavky shazovat a mluvit o nějakém zneužívání 17. listopadu. Nikdo tu nemá právo na 17. listopad, nikdo nemá větší nebo menší právo na Václavské náměstí, pokud se pohybuje v mezích zákona.

A na večer 17. listopadu mám jedno doporučení: Můžete třeba zajít do kina na americký film Hrdinové a zbabělci s Robertem Redfordem, Meryl Streep a Tomem Cruisem. Ten film je namířený proti válce v Iráku i v Afghánistánu, je velmi tvrdý vůči administrativě prezidenta Bushe. Tvrdý vůči dnešní americké vojenské politice. Je to film, který vyzývá ke změně. A dokonce v něm vystupují i američtí studenti. Varuje, že nejhorší je apatie, nezájem o věci veřejné. Mluví o tom, že největší cenu mají ti mladí, kteří se nenechají zkonformovat. Zatímco čeští hrdinové včerejší revoluce říkají: Zůstaňte doma!, tak tenhle film říká naléhavě, běžte něco dělat. Je to dobrý film k 17. listopadu v Česku 2007.