Navzdory všem řečem o koordinaci a výměně informací, které jsme slyšeli po schůzce mezi Donaldem Tuskem a Mirkem Topolánkem, navzdory všem ujištěním, jak blízké jsou jejich postoje, závěr, který můžeme udělat po jejich schůzce v Praze zní: každá země si dnes jde ve věci protiraketové obrany vlastním směrem a svým vlastním způsobem.
Na schůzce Donalda Tuska s vedením Poslanecké sněmovny došlo k zajímavému momentu. Když polský premiér vyslechl informaci, že opoziční sociální demokracie má odlišný postoj k protiraketové základně než vládní ODS, pokýval hlavou a řekl: „To byste se divili, možná je náš postoj vašemu bližší, než si myslíte.“
Donald Tusk v Praze na tiskové konferenci s českým premiérem připomněl polskou pozici, jak ji známe z vyjádření polského ministra zahraničí a ministra obrany. Polsko opakuje v posledních dnech stále to samé – „Náš hlavní zájem je posílení národní bezpečnosti. Irán pro nás není hrozba, pokud zde Američané chtějí něco rozmístit, nesmí být důsledkem snížení naší bezpečnosti. Proto musí být splněny naše podmínky: posílení ochrany vzdušného prostoru a finanční záruky. Američané také musí uklidnit Rusko, protože máme zájem na zlepšování vztahů s Ruskem. Nehodláme na celé věci tratit.“
Tolik polská pozice. O české nevíme nic. Premiér Topolánek si dával na tiskové konferenci hodně záležet, aby pokud možno o protiraketové obraně vůbec nemluvil. Vypadal, že jen čeká, až se někdo špatně zeptá, aby mohl vybuchnout. Naprosto nepřípadně a absurdně sjel přítomné novináře, že by se mohli pro příště naučit česky a polsky natolik, aby se nemusel ztrácet čas tlumočením. „Když my dva si můžeme rozumět, tak byste mohli rozumět i vy.“ Skoro jako výsměch novinářům a veřejnosti znělo, když vnucoval na tiskové konferenci informace, že s panem Tuskem společně přeberou záštitu nad výročím 1200 let Českého Těšína. Byl to docela nepříjemný pohled, tahle tisková konference. Z české strany směs bezobsažnosti a arogance.
Vodí nás za nos, náš premiér Topolánek. Mluví o koordinaci s polskou stranou, ale co se bude koordinovat, nevíme. Českou pozici nám totiž neprozradí. V žádné fázi se nikdy nesdělilo, jaké jsou české podmínky pro jednání s americkou stranou. Když byl premiér dotázán, jestli je pravda, že již existuje návrh politické dohody, kterou za českou stranu poveze do Washingtonu, směje se a všechno popře. Premiér umí zapřít i nos mezi očima. Samozřejmě, že návrh smlouvy musí být hotový, pokud zároveň říká, že pokud vše půjde ideálně, budou smlouvy v dubnu předloženy Sněmovně.
Ergo kladívko - přístup obou zemí nemůže být odlišnější.Všimněme si, že Polsko o žádných dohodách s USA nemluví, ale mluví pouze o svých podmínkách. Požaduje rozmístění systému Patriot nebo Thaad proti raketám krátkého a středního doletu a také určité finanční záruky. Pokud nebude americká strana reagovat odpovídajícím způsobem, žádná dohoda být nemůže. Česká strana oproti polské žádná rizika pro národní bezpečnost zřejmě nevidí, i když náš vzdušný prostor je stejně nechráněn jako polský. Na rozdíl od Poláků nadšeně opakujeme řeči o iránské hrozbě a vypadá to, že jsme ochotni prohlásit za nepřítele kohokoliv, na koho se nám zítra ukáže. Zatímco Poláci deklarují, že s Ruskem je třeba hledat dohodu, my přes rameno silného amerického bratra Rusy okřikujeme, ať zavřou zobák.
Premiér Topolánek před pár dny řekl, že problém Čechů je, že „když se něco stane, tak se podělají“. Ovšem poslední průzkum ukazuje, že 70% občanů je dnes proti téhle základně. Zameť si, Mirku Topolánku, před vlastním prahem. Občané si na zadek nesedli. Kdo se chová nedůstojně, je spíš současná politická reprezentace