Dostal jsem otázku, proč nepřát kosovským Albáncům jejich nezávislý stát. Nakonec i my jsme v roce 1918 byli přece šťastni, když jsme konečně zamávali vídeňskému císařskému dvoru a udělali se sami pro sebe. Tak proč to nepřát jiným?

Existuje naivní představa, že každé etnikum si automaticky zaslouží národní stát. Ovšem rozmanitých jazykových, kulturních a národních společenství byly v historii tisíce. Pouhý zlomeček z nich si dokázal vybudovat státní existenci.

Známé jsou Masarykovy vzpomínky, ve kterých se vrací k tomu, jak často si před rokem 1918 kladl otázku, jestli máme vůbec na to založit vlastní stát a jestli ho svedeme sami řídit, spravovat, jestli si dokážeme sami vládnout. Provést revoluci na ulicích je ještě jednoduché, ale pak se ukáže, jestli jste dost silní kulturně, hodnotově, civilizačně. Budování státu je pořádně těžký úkol.

Má Česká republika uznat nezávislost Kosova? Ponechme na chvíli stranou argumenty mezinárodního práva, skutečnost, že vytrhneme z celistvého území státu 15 % území jen proto, že na něm žije jiné etnikum. Ponechme stranou, jak nebezpečný je to precedens pro Abcházii, Kurdy, Basky a řadu dalších. Mám jinou otázku:
"Máme dost důvěry v tento stát a jeho představitele? Přesvědčili nás Kosované, že si podobný stát zaslouží?"

Současní kosovští předáci se rekrutují z tzv. Kosovské osvobozenecké armády, která se vytvořila v 2. polovině devadesátých let 20. století. Její činnost byla ukončena na základě rezoluce rady bezpečnosti OSN 1244 z roku 1999. Bývalí bojovníci UÇK (Ushtria Çlirimtare e Kosovës) vstoupili jak do politiky, tak do nových kosovských vojenských a policejních složek. Nikdy nebylo jednoduché rozlišit údajné politické cíle těchto paramilitárních organizací od organizovaného zločinu. Vším prostupují zavedené struktury albánské mafie. Údajný boj za osvobození albánského lidu od srbského útlaku, boj za velkou Albánii či velké Kosovo je často jen zástěrkou činností jednotlivých skupin organizovaného zločinu, jemuž šlo vždy především o vlastní profit. Kosovo vykazuje rysy zhroucené společnosti. Je zde vysoká nezaměstnanost, omezené možnosti dosažení adekvátního příjmu a o to víc rozevírá svou náruč albánská mafie. V takovém prostředí se snadno i politika stává jen nástrojem podsvětí.

Právě úzké napojení na organizovaný zločin způsobuje, že v Kosovu se stále nachází velké množství zbraní. Je pozoruhodné, že jako argument pro vyhlášení nezávislostí slouží i výhrůžky, že pokud k němu nedojde, nelze vyloučit další eskalaci násilí ze strany etnických Albánců.

Kdo jsou současní představitelé Kosova? Uspěli ve volbách, ke kterým přišlo pouze asi 45 % voličů. Svou schopnost civilizovaně spravovat a hospodařit v Kosovu zdaleka neprokázali. 40 % HDP Kosova jsou granty a půjčky z mezinárodní finanční pomoci. Postavy, které reprezentují současné Kosovo, ať už Hashim Thaçi, Čeka nebo bývalý premiér Ramush Haradinaj vyvolávají u leckoho pobouření. Důvody jsou velmi podobné. Existují doklady o jejich brutalitě a napojení na organizovaný zločin. Před lety se jejich jména v USA nacházela na seznamech hledaných teroristů. Současný "premiér" Hashim Thaçi vlastní rukou střílel velitele, kteří nechtěli poslouchat. Dnes se mají tito lidé stát našimi politickými partnery.

Nevěřím tomu, že si lze najmout dobrodruhy a vojenské zabijáky spojené se zločinem a začít s nimi budovat civilizovaný stát. Na to je potřeba jiného typu lidí. Ti se nedokázali ještě v Kosovu prosadit a my jsme nenašli způsob, jak je podpořit.

Také proto je vyhlášení nezávislého Kosova v této chvíli předčasné a neodpovědné.