Tak si představte, že ve Štrasburku zrovna nyní jedná Evropský parlament, vystupuje švédský premiér Frederik Reinfeldt a mluví o úkolech, které čekají Švédsko, Českou republiku a Francii – tři země, které budou nyní postupně předsedat Evropské unii a uvádět do praxe Lisabonskou smlouvu. Švédský premiér pořádá setkání s francouzským premiérem Francois Fillonem a mluví o prioritách předsednictví, které by měly všechny tři země připravovat společně. Zásadně se shodují ve vyzdvižení problému klimatických změn a problémů spojených s imigrací, ostrá diskuse je kolem budoucího členství Turecka.

Debata o ratifikaci Lisabonské smlouvy a o jejím zavádění do života během českého a švédského předsednictví probíhá i na plénu Evropského parlamentu.

Jediný, kdo chybí, je český premiér.

Jediný, kdo chybí z premiérů tří zemí, které mají připravit společný 18timěsíční program, je ten náš. Debata o tom, co se bude v tomto období za našeho předsednictví dít, probíhá bez naší aktivní účasti.

Proč jsme proboha do Evropské unie vlastně vstupovali, když nás ani moc nezajímá, čím Evropská unie žije? Premiér Topolánek, vyčerpán po prezidentské volbě, dal přednost lyžování na horách.

Má recht. Je to vlastně všechno příliš komplikované. Všechny ty změny, které Lisabonská smlouva zavádí, všechno, co se musí měnit a domýšlet, je to celé příliš únavné. Bude lépe na horách! Jen je tu maličký problém. Nevím, jestli to našemu premiérovi někdo vysvětlil:

Právě nyní by měla Česká republika, Francie a Švédsko vytvořit tým, který si společné priority vyjasní, právě teď se vytvářejí důležité kontakty, rozhoduje se o pozici jednotlivých zemí, vytváří se předpoklady pro spojenectví, které umožní prosadit vlastní představy. Dokonce se rozhoduje i o tom, jaká bude role premiérů jednotlivých zemí v tomto přechodném období.

Připadá mi komické, že český premiér každou chvíli vykřikuje, že se nenechá v tomto přechodném období připravit o plnohodnotné předsednictví České republiky, ale když se právě o tomhle vede ve Štrasburku debata, tak běhá někde po horách.

Nedávno si mi jeden český diplomat postěžoval, že názory České republiky už v EU nikoho nezajímají. Důvod je stále větší chaotičnost českého vystupování na evropské scéně.

Možná si vzpomenete, co jsme zahlédli v televizi ze summitu v Bruselu na závěr německého předsednictví, kde Česká republika přišla s kuriózním návrhem vracet kompetence zpátky na národní úroveň. Všichni jsme viděli rozčileného předsedu Evropské komise Barrosa vykřikujícího "Impossible", když mu náš premiér nutil český návrh se slovy "Have a look at it and be happy!"

Nyní jsme se ve Štrasburku podobnému trapasu vyhnuli, premiér už nic nenavrhuje, protože už tam tentokrát vůbec není.

Jen si říkám: Který Perun nám pomůže s českým předsednictvím v roce 2009?