Český premiér je na evropských summitech soustavně nepřítomen. Nezúčastnil se už summitu EU – Afrika v Lisabonu, dosud v Evropském parlamentu nepředstavil priority České republiky, dokonce se poslední debatě na toto téma v Evropském parlamentu vyhnul a nyní z blíže nevysvětlených soukromých důvodů odřekl svou účast na zakládajícím summitu Unie pro Středomoří v Paříži.

Rád bych od Mirka Topolánka slyšel podrobnější zdůvodnění než odkaz na soukromé důvody. Chybět jako jediný premiér z členských zemí EU na summitu, kterým startuje období společného předsednictví Francie – ČR – Švédsko, je na pováženou. Nikdo nám žádný vážný důvod premiérovy absence nesdělil, doufám, že se mu nechtělo jet jen na ryby.

Možná je českému premiérovi zatěžko vysvětlovat tu záhadnou vsuvku, kterou prosadil do závěrů posledního summitu v Bruselu, kterou bůhví proč sděluje všem členům Evropské unie, co všichni vědí: že Lisabonská smlouva byla u nás poslána k Ústavnímu soudu. Možná se mu nechtělo odpovídat na otázky, co bude s ratifikací v České republice a jestli je schopen plnit závazek, který na sebe vzal premiérským podpisem pod Lisabonskou smlouvu. Ale nic z toho nejsou důvody, aby si mohl dovolit v Paříži absentovat na summitu, který byl věnován posílení vztahů se středomořskými státy.

Není to tak dávno, co český premiér vyhlásil, že jednou z priorit českého předsednictví má být otázka Kypru. Není to tak dávno, co Alexandr Vondra mluvil o tom, že prioritou českého předsednictví by mohlo být posílení vztahů Evropské unie a Izraele; dokonce se zmínil o možnosti uspořádat summit EU – Izrael.

Vyhlašovat takto, co bychom si přáli, můžeme cokoliv. Sotva ale něco dokážeme, pokud nám na klíčových schůzkách chybí premiér. Naše delegace se nutně ocitá v postavení druhořadého hosta. Důkazem budiž rozpuštění plánované schůzky, na níž se měl sejít s francouzským prezidentem Sarkozym, švédským premiérem Reinfeldtem a předsedou Evropské komise Barrosem. Bez Topolánka bylo jednání zrušeno. Jeho obsahem přitom měla být nepochybně koordinace v rámci trojpředsednictví Francie – ČR – Švédsko a debata o společných prioritách.

Pořád se u nás mluví o tom, jak se připravujeme na předsednictví, dokonce si na to vláda pozvala britského konzervativce sira Leona Brittana, aby jí sdělil, jak si v Unii počínat, abychom se zhostili úkolu, jehož zvládnutí bude na léta určovat pověst České republiky v EU. Dnes v jedněch českých novinách Brittan sděluje, že hlavní je se už nyní seznamovat s různými unijními hráči a učit se s nimi hledat společnou řeč. Pokud tato školení nejsou jen legrácky pro veřejnost, tak by mě zajímalo, co si z nich vzal Mirek Topolánek.

Náš premiér mnohokrát opakoval, že mu jde o plnohodnotné předsednictví - aby sám osobně mohl řídit jednání Evropské rady. Pařížský summit šest měsíců před předsednictvím byl skvělou příležitostí učit se proceduře a formě, způsobu, jak podobné akce řídit.

Zároveň to byl také mimořádný summit z hlediska hledání a naplňování obsahu českého předsednictví. Sarkozymu se tento summit povedl. Pokusil se odblokovat Barcelonský proces a zamrzlou politiku EU ve Středomoří. Evropská unie vyšla vstříc svým jižním sousedům. Nabídla jim konkrétní projekty v oblastech ochrany životního prostředí, čištění Středozemního moře, budování dopravní infrastruktury, rozvoje vzdělávání a kulturních styků.

Pokud dnes tak hlasitě mluvíme o energetické bezpečnosti jako o možné prioritě českého předsednictví, tím spíš jsme se měli účastnit projednávání této otázky na nejvyšší úrovni v Paříži.

Nevím, co by se muselo stát, aby český premiér překonal obtíže a na podobný summit odjel. Možná, že bude třeba, aby se příště v místě jednání konal nějaký fotbalový zápas.