O čem není možné mluvit, o tom je třeba mlčet. Tohle kdysi napsal rakouský filozof Ludwig Wittgenstein o metafyzice. Topolánkova vláda ukazuje, že to může platit i pro politiku. Stejně jako u Wittgensteina platí, že to, o čem se mlčí, je důležitější než to, o čem se mluví.

Tahle vláda zavedla tajná usnesení tam, kde jsme si je dříve neuměli představit. Topolánkova vláda tím začala už 15. listopadu loňského roku, když utajila usnesení o smlouvě o narovnání mezi českým státem a společností Nomura. Loupežníci, kteří tady tunelovali miliardy jako o závod, zde dostali od ministra Tlustého a premiéra Topolánka generální pardon a ještě, aby na nás opravdu dobře vzpomínali, pořádnou porci šlehačky - možná až sedm miliard ze státního rozpočtu jako odškodné. Tohle určitě vláda neměla a nemá právo tajit. V této zemi platí zákon o svobodném přístupu k informacím a neexistoval žádný důvod ho obcházet.

Stejně zásadní je mlčení, které vláda zachovává ve věci radarové základny v České republice. Sice známe text žádosti, kterou se USA obrátily na Českou republiku, ale text nóty, kterou Česká vláda před pár dny odpověděla, zůstává utajený. Zároveň vládní koalice dvakrát zablokovala projednání této věci v poslanecké sněmovně. Premiér řekl, že není nic nového, co by nám mohl sdělit.

Do třetice použila vláda režim utajení nyní pro daňovou reformu. Nikdo určitě nečekal, že příslušné usnesení vlády zůstane v režimu "vyhrazeno". Vláda i v tomto případě postupovala stejně jako v případě s Nomurou i s radarovou základnou USA. Vždy uspořádala veřejnou prezentaci - takovou mediální show, kterou má zcela ve své režii a na které se mluví jen o tom, o čem se chce mluvit. Příběh, který pokaždé odvypráví, má sice svou odvrácenou stranu, ale o té se nemluví a můžeme o ní jen něco tušit.

Že se dá utajit usnesení vlády o návrhu daňové reformy, je možná pro někoho překvapení,
ale současní vládní politici zřejmě zjistili, že jim takové utajení poskytuje jasnou výhodu. Je dobré mít informační monopol a být v roli toho, kdo musí být dotazován, protože jediný zná všechna fakta.

Utajení je výhodné také proto, že ODS před volbami říkala, že daně se sníží všem a že na reformě všichni vydělají. Pokud nejsou všechny údaje venku, pak se hůře dokazuje, že se slib nedrží. Díky utajení nyní můžeme jen spekulovat o tom, kolik se bude vybírat na ekologické dani a jaký bude její dopad na občany. Nevíme, jak velké budou škrty investic do stavby dálnic, škrty v oblasti vědy a výzkumu, nevíme, jak se sníží podpora zdravotně postižených, jaký bude dopad na státní administrativu, učitele apod.

Víme jen, že vláda na svých prezentacích říká jen to dobré, ba nejlepší. Zachází se svými produkty jako se zbožím. Na všechno se dají použít marketingové triky. I špatné zboží se dá dobře zabalit a zákazníka doběhnout.

Politika ale není ani metafyzika ani běžné zboží a vládě dlouho nevydrží nemluvit o tom, co se jí zrovna nehodí do krámu.