Když vláda krátce před přípravou na předsednictví EU měnila velvyslance v Bruselu, tvrdil ministr Vondra, že se budeme divit, jak rychle se paní Vicenová ve své funkci prosadí a jak skvělou velvyslankyní pro předsednictví se stane. Volám dnes pana ministra k odpovědnosti za tyto výroky. Viděl někdo v poslední době paní velvyslankyni vystupovat? Tento náš prakticky "ministr" v EU by měl být dnes se svým úřadem klíčovou postavou. Veřejně by měl i u nás vysvětlovat politiku EU i naši roli a pozici České republiky.

Jaká je skutečnost?

Naše velvyslanectví v Bruselu je v rozvalu. Paní velvyslankyně selhává odborně i manažersky. Pracovníci velvyslanectví si navzájem udělují důtky. Paní velvyslankyně je zahlcena organizováním českého bálu v Bruselu. Paní Vicenová se vůbec nezorientovala v tom, co je její odpovědnost a role, a pilně se před námi schovává. Instituce, která je rozhodující pro zvládnutí předsednictví, prokazatelně nefunguje.

Tak jako se paní Vicenová zabývá plesem, pan Vondra se zabývá tím, jak bude vypadat jeho funkční zařazení na vizitce pro evropské kolegy. Slavnostně nám oznámil, že před Evropou bude vystupovat jako český „Vice Prime Minister“.

Tím ovšem celá legrace končí. Začnete-li se zajímat o skutečný stav příprav českého předsednictví, brzy narazíte. Především dosud nemáme v rukou ani to nejzákladnější: dokument, který by shrnoval vlastní priority českého předsednictví. To, co jiné země mají zpracováno nejpozději rok předem, a Španělé to dnes veřejně diskutují již dva roky před jejich předsednictvím, my nemáme k dispozici ani tři měsíce před 1. lednem 2009.

Premiér Topolánek cestuje po zahraničí a podle toho, jestli se nachází na Kypru, v Izraeli, na Ukrajině či ve Španělsku, přizpůsobuje české priority tomu, kde se zrovna geograficky vyskytuje. Takže nám pouze vypadávají oči z důlků, když se střídavě dovídáme, že to, do čeho se hodláme pustit, bude jednou sjednocování Kypru, pak vztahy EU s Izraelem, nebo se vrhneme na posilování vztahů s východními sousedy EU (Gruzií, Ukrajinou, Moldávií, Arménií, Ázerbajdžán a snad i Běloruskem).

Je pravda, že na ministerstvu zahraničí v určitém okamžiku skutečně začal vznikat dokument „Východní partnerství“. Ale jak jsem se měl možnost přesvědčit na Ekonomickém fóru v polské Krynici nebo v zahraničním tisku (EU Observer 18.9.2008 a mnoho dalších odkazů), „Eastern Partnership“ je všude prezentováno jako pouze polsko-švédský návrh. My jsme navzdory tomu, že budeme předsednickou zemí a měli bychom tento projekt realizovat, z něj načisto vypadli. To je opravdu husarský kousek, který se naší diplomacii povedl. Jediný, kdo dnes říká, že je to také český projekt, jsou Alexander Vondra a Karel Schwarzenberg, ale ti to říkají pouze doma.

Právě před několika dny v polské Krynici se nejlépe ukázalo, jak česká vláda, naprosto zavalená sama sebou, úplně vypadává z komunikace se svým okolím. Toto Ekonomické fórum je každoročně hojně navštěvováno podnikateli a politiky z celé Evropy. Kdo na něm letos absolutně chyběl, byli čeští vládní politici. Pořadatelé mi říkali, jak stáli o vystoupení českého premiéra k blížícímu se českému předsednictví. Nepřijel on, ani nikdo další. Přitom řada panelů se týkala stěžejních témat, před kterými dnes EU stojí. Právě otázky východní politiky, konfliktu Gruzie-Rusko, otázky bezpečnosti, energetické soběstačnosti Evropy a další. Na některých debatách dokonce řečníci meditovali o tom, co se dá asi čekat od České republiky v průběhu jejího blížícího se předsednictví. Někteří se dokonce snažili tlumočit názory Česka na rozšiřování EU. Bylo trapné, že na celém fóru nebyl nikdo z české vlády, kdo by se na podobné otázky pokusil odpovídat.

Zdá se, že česká vláda nepochopila úplně to zásadní, co znamená předsedat EU. Naším hlavním úkolem je totiž s partnery mluvit, být prostředníkem mezi nimi a vést všechny členské země k dalším krokům, které společně potřebuje Evropská unie udělat.

Není pak divu, že se můžeme ve španělském listu El País 20. září dočíst, že bohužel Česká republika, která se od 1. ledna chystá předsedat, patří mezi nejproblematičtější země EU. Představte si, že v čísle, ve kterém je rozhovor s premiérem Topolánkem při jeho návštěvě v Madridu, se zároveň píše o tom, že Česká republika je zemí, která se vyznačuje znevažováním unie a despektem k unijním strukturám.

Podobně v International Herald Tribune 27. srpna můžete najít povzdech, že je velká škoda, že Francie nemůže pokračovat ve svém předsednictví i po 1. lednu 2009. Alexandr Vondra sice může vyhlašovat, že chceme posilovat vztahy EU s Izraelem, nicméně proti tomu zní námitky, že na to prostě nemáme, abychom pomohli řešit problémy Blízkého Východu. Protože to, co vyhlašujeme, nemáme podloženo fakty, skutečnou prací, konzultacemi a komunikací.

Kdo nechce zavírat oči, musí být znepokojen nepřipraveností České republiky na její předsednictví. A podle hesla „Když se nedaří, tak ještě přitlačme“, poslala vláda šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, aby v Evropském parlamentu předložil návrh etablovat nové evropské těleso, které by mohlo sloužit jako výzkumný institut totalitarismu a muzeum totalitních režimů. Česká vláda, která se ukazuje být neschopná udělat něco pro budoucnost Evropy v klíčových otázkách, které je třeba řešit, tak se stejně jako doma v Česku aspoň zakutává do archivů. Zřejmě se jedná o příspěvek ODS k vyhlašovanému „zprůhledňování“ a „zjednodušování“ evropských institucí.

Říkalo se, že je povinností opozice poskytnout vládě „klid na práci“, abychom si během onoho půl roku předsednictví netrhli ostudu. Svého času jsme dokonce bezúspěšně nabízeli pomocnou ruku při přípravě předsednictví. Dnes je zřejmé, že vláda si žádné hájení nezaslouží. Topolánkův kabinet se ani snad pořádně nepřipravuje, snad pouze doufá, že to nějak překlepe. Vláda se vůbec nepoučila ze zpackané kandidatury na post nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Neschopnost české diplomacie komunikovat pokračuje. Nebude žádná škoda, pokud se tato vláda českého předsednictví nedožije.