Topolánkova koalice, která už nemá ve Sněmovně hlasy ani na schválení programu schůze, si ještě v Senátu dokázala odhlasovat umístění protiraketové základny USA v České republice. Proč? Premiér Topolánek přece potřebuje přinést na blížící se kongres ODS nějakou trofej. Radar se stává kartou ve vnitrostranickém boji (ostatně jako Lisabonská smlouva). Tomu také odpovídal projev, který předseda vlády v Senátu přednesl. Mluvil v něm o kontinuitě české zahraniční politiky, kterou údajně radar ztělesňuje. Pravý opak je pravdou. Radar představuje porušení principu kontinuity. Je to něco naprosto nového.

Dosud naše zahraniční politika byla postavena na členství v Evropské unii a NATO. Teď jsme se rozhodli zajišťovat naši bezpečnost jinak. Uzavíráme pouze dvoustrannou dohodu s USA. Není pravda, co mnohokrát tvrdil Topolánek, že se jedná o závazek ČR vůči NATO. Žádný takový závazek vůči NATO nemáme, NATO nepřijalo žádný závazek budovat systém protiraketové obrany proti mezikontinentálním balistickým raketám. Mluvčí NATO Appathurai nedávno prohlásil, že budování podobného systému je záležitostí pouze dvou stran, České republiky a Spojených států, eventuálně Polska a Spojených států. Podobně generální tajemník NATO Scheffer nedávno v České televizi jasně sdělil, že toto jednání není věcí NATO, ale pouze jednajících stran.

Z vystoupení premiéra Topolánka by člověk musel mít pocit, že jsme snad nikdy nevstoupili do EU a NATO, a že není pravda, že naše bezpečnost je v současnosti velmi solidně zajištěna. Pokud se týká vojenských závazků, tak ty si například ve vojenských misích v současné době plníme vrchovatě. Kdyby chtěl někde premiér dokazovat svou loajalitu, tak by ji měl prokazovat především vůči Lisabonské smlouvě, kterou před časem slavnostně podepsal. To je příklad skutečného závazku, který jsme přijali, a přesto jej dnes zpochybňujeme. Dokonce se tato smlouva stala předmětem vnitrostranického boje v ODS, který se dokonce odehrává až před Ústavním soudem.

Naopak k podpisu smlouvy o protiraketové obraně s USA nás nikdo z evropských spojenců nutit nebude. Podobná smlouva je dokonce v rozporu se Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Evropské unie. Je neomluvitelné, že hodláme podpořit budování takového systému ve střední Evropě, aniž bychom se na tom s ostatními spojenci dohodli. Protože se důsledky týkají všech, mělo být podobné rozhodnutí učiněno pouze společně se všemi. Není divu, že prezident Sarkozy nedávno prohlásil, že podobný systém nepřispívá k bezpečnosti Evropy, pouze věci komplikuje. Podobně předseda Evropské komise nedávno prohlásil, že bychom měli spíše budovat obchodní vztahy se svými sousedy, než na ně vytahovat nové zbraně.

Premiér Topolánek neslyší. Má před očima pouze svůj kongres a zřejmě proto se dnes vytasil v Senátu s ruskou kartou. Dokonce řekl, že čelíme novému imperiálnímu chování Ruska. Nějak zapomněl, že jsme celý rok mluvili o tom, že radar není proti Rusku, ale proti Severní Koreji a Íránu. Dokonce to byl ještě prezident Bush, který nás nedávno v Praze ujišťoval, že radar nemá s Ruskem nic společného. Náš premiér zapomněl a volá pateticky: „Neudělám znovu tu chybu a neodmítnu Marshallův plán“. Vypadá to, že v zajetí bipolárního světa a ducha Jalty zůstal především on sám. Podle jeho vystoupení platí, že jako se dříve bojovalo u Madridu za Prahu, má být dnes u Brd zachráněna Evropa a celý západní svět. „Chci radar, aby se dějiny neopakovaly“.

Problém je v tom, že toto myšlení vězí skutečně hluboko v minulosti. Mezikontinentální balistické střely nejsou zbraní, kterou bojují dnešní teroristé. Války současnosti vypadají jinak než Reaganovy hvězdné války. Stačí se podívat do Bombaje, jak vypadá dnešní terorismus.

Raketami a radarovými základnami dnes sotva vyřešíme aktuální krize ve světě. Potřebujeme novou bezpečnostní strategii, novou dohodu se spojenci a dalšími klíčovými aktéry.

Udělali bychom daleko více, kdybychom jako země chystající se na předsednictví v EU vzali vážně návrh na konferenci o novém bezpečnostním uspořádání v Evropě, kterou navrhuje prezident Sarkozy uspořádat v polovině roku 2009.

Kdepak s tímhle ale na současnou ODS. Ta vede úplně jinou válku v úplně jiném čase.