Šéf Agentury pro protiraketovou obranu USA generál Obering si při své návštěvě české Poslanecké sněmovny chválil naše poslance za cestu na Marshallovy ostrovy. Řekl, že to byla velmi úspěšná cesta. Zřejmě předpokládá, že kdo jednou uviděl ona báječná vojenská zařízení, uvěří na ně. A pro ty, kdo tam nebyli, přijel podat svědectví sám. V jeho podání to vypadalo tak, že protiraketovou obranu musíme postavit kvůli Íránu. „Írán je hrozba“, opakoval nesčetněkrát. V průběhu let může vyvinout i mezikontinentální řízené střely. Svá tvrzení dokládal barevnými prezentacemi, na kterých létaly rakety i antirakety. Prostě generálové předvádějí své válečné hry. Do téhle už se vrazilo 91 miliard dolarů. Tady ve střední Evropě se má investovat dalších 16 miliard, radarová základna v Česku má stát 3,5 miliardy dolarů.
Náš náčelník generálního štábu Vladimír Picek říká: „Z vojenského hlediska nevidím důvod proti radaru“. Náš generál nevidí důvod nehrát tuhle hru.
Bůh nás chraň od čistě vojenských hledisek. Americký generál dostal od jednoho novináře otázku, jak se má Írán chovat, když američtí vojáci jsou v sousedním Iráku a v Afghánistánu, brázdí Perský záliv a na severu mají člena NATO Turecko. Oberingova odpověď stojí za citaci: „Tak to není moje práce.“
Rozumím panu generálovi. Jeho business je pouze protiraketová obrana. Má-li volit mezi silou a diplomacií, volí sílu. Během své prezentace řekl, že systém protiraketové obrany, který se USA snaží budovat, by měl odstrašit protivníky od dalšího vývoje řízených balistických střel. Pokud budeme mít jasnou převahu, tak možná od jejich vývoje upustí.
Tady může být hlavní omyl. Už teď se zdá, že to funguje přesně naopak. Strategie preventivních válek podle doktríny Spojených států působí naopak jako stimul k opatření si zbraní hromadného ničení. Právě tyto zbraně jsou to poslední, co chrání před preventivním úderem. V únorových Financial Times Anna Fifieldová popisuje, že celý proces vývoje jaderných zbraní v Severní Koreji byl už vlastně skomírající a byla to právě politika „osy zla“ George W.Bushe, která mu vdechla život. Rostoucí tlak na severokorejský režim a neústupnost americké vlády vedla k nové mobilizaci všech sil a prostředků. Kdo má dnes problém s USA a nechce dopadnout jako Irák, napodobí Severní Koreu. Írán nedělá nic jiného.
Všechny ty simulace, které znázorňují, jak Írán svými raketami útočí na hlavní města Evropy, jsou fantasmagorií, která zakrývá ohromnou převahu, kterou dnes mají státy Severoatlantické aliance vůči kterémukoliv podobnému režimu. Omylem to ulétlo nedávno prezidentu Chirakovi, který se pak za to musel omluvit: „Pokud by na nás Teherán vystřelil nějakou raketu, tak to zjistíme do několika minut a do půl hodiny je Teherán srovnán se zemí.“ Podstatné je, že jakýkoliv podobný pokus o útok se rovná okamžité sebevraždě, protože žádná z těchto zemí nemá a určitě nebude mít sílu ani prostředky na žádný druhý úder. Pokud tedy dnes haraší jadernými zbraněmi nebo se pokouší vydírat mezinárodní společenství, je to způsob, jak si dnes zajišťují vlastní bezpečnost.
Ocitáme se v jakémsi bludném kruhu vzájemného zastrašování. Generálové se svými simulacemi nás z něj nevyvedou.