Václav Klaus se jako prezident předsednické země EU přišel vysmát Evropskému parlamentu. Ironicky mluvil o evropských poslancích jako o těch, co si o sobě myslí, že jsou „vyvolení“. Evropský projekt označil za pouhý „revoluční experiment“. Srovnával evropské parlamentní prostředí s naším socialistickým obdobím, kdy chyběla skutečná opozice. Není divu, že někteří z přítomných sál opustili. Český prezident zopakoval několik oblíbených pouček Liberálního institutu. Prý i v čase krize platí, že ne regulace, ale toliko trh nás může zachránit. Dále kritizoval současný ekonomický systém unie jako systém potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky.

Český prezident se tímto vystoupením ocitl mimo čas a prostor současné evropské debaty. Trávil jsem dny v Bruselu právě před jeho příjezdem. Každý, kdo se účastnil jednání na společném zasedání poslanců národních parlamentů členských států unie zároveň s europoslanci, musí potvrdit, že evropská diskuse jde úplně opačným směrem.

V debatě mezi poslanci všech parlamentů EU existovala široká shoda, že problémem unie v současné ekonomické a finanční krizi je její nízká úroveň integrace, absence společné hospodářské politiky. Vidíme, jak za Atlantikem jsou dnes Spojené státy s Barackem Obamou schopny dělat poměrně rychlé a rázné kroky právě proto, že jsou jasně definovaným státním útvarem. Evropská unie je stále především unie členských států, které mají vlastní daňovou, fiskální politiku a mezi sebou řadu bariér. EU sama má minimální rozpočet, a proto také nemnoho schopnosti pomoci tam, kde je třeba. Opakuje se pořád, že protekcionismus je cesta do pekla. Ale vtip je v tom, že protekcionismus sám je produktem neschopnosti na evropské úrovni provést řadu jednoznačných a jasných protikrizových kroků. Když unie nic nedělá, pak sotva zabráníme tomu, aby jednotlivé státy nepodlehly pokušení se ochraňovat samy. Situace je vážná. Všude se ozývá, že protikrizové balíčky přijímané v jednotlivých zemích jsou malé a nedostatečné. Navíc je nikdo nekoordinuje. Česká republika se o to po 1. lednu ani pořádně nepokusila. Přitom právě tohle měl být nejdůležitější úkol českého předsednictví. To je pole, na kterém jsme mohli něco pro EU opravdu udělat.

Aspoň jeden konkrétní příklad. Vidíme, že v USA federální banka i vláda vydávají v obrovském rozsahu státní dluhopisy. Spojené státy tím získávají stovky miliard dolarů na možné řešení dopadů krize. Evropská unie žádné podobné zdroje nemá. Stále více se ale mluví o tom, že země společné evropské měny by mohly začít s vydáváním evropských dluhopisů. Samozřejmě by to byl mimořádně silný krok k další integraci EU. Muselo by dojít k významnému posílení evropského rozpočtu. Musela by vzniknout instituce na úrovni jakéhosi evropského ministerstva financí, která by podobné dluhopisy vydávala. Nicméně takovýto krok by mohl být klíčový pro zvládnutí krize na evropském kontinentě. V dnešních Financial Times o tomto tématu dokonce píše známý finančník George Soros. Soros tvrdí, že takto by Evropa mohla najít zdroje pro pomoc novým ekonomikám v zemích střední a východní Evropy. Sorosův článek je reakcí na vážné propady východních evropských trhů v posledních dnech. Bohužel mezi ně patří i náš český.

Pamatuji si na vystoupení jednoho z poslanců EP, který řekl, že nemůžeme jenom stát a přihlížet, jak padají další fabriky a o práci přichází další statisíce zaměstnanců. Mezi zástupci národních parlamentů existovala silná shoda, že evropská integrace potřebuje silné vedení (leadership) a že potřebujeme posílit integraci tam, kde je nyní třeba. Každý zvlášť krizi nepřekonáme.

Do této debaty, jíž jsem se v minulých dnech v Bruselu účastnil, vstoupil Václav Klaus se svým projevem. Bučení a protesty evropských poslanců nebyly jen reakcí na to, že je urazil, ale byla to i reakce na Klausův kolovrátek a učebnicové poučky, které jim říká člověk, který je ve skutečnosti ještě méně v kontaktu s běžnými lidmi než oni sami. Zatímco oni tuší, že je třeba něco dělat, český prezident si pořádá svou řečnickou exhibici. A co Václav Klaus nabízí evropským občanům? Nedávno ve Financial Times publikoval článek, v němž představil svůj lék na krizi: „Nejlepší by bylo přechodně zmírnit, ne-li zrušit, nejrůznější pracovní, ekologické, sociální, zdravotní a další standardy, protože blokují racionální lidskou aktivitu víc než cokoli jiného.“ Podle Václava Klause by řešení krize nejvíce pomohlo rušit vše, co omezuje soukromou iniciativu a co jsme zavedli za poslední půlstoletí éry takzvané sociální a ekologické tržní ekonomiky. Klausovým lékem na krizi tedy je návrat do devatenáctého století.

Tak tohle kdybych poslouchal ... no, asi bych zrovna nebučel, ale bylo by mi všelijak.