Dopis prezidentu Baracku Obamovi podepsaný bývalými politiky zemí střední a východní Evropy má rukopis české skupiny Vondra-Schwarzenberg-Havel. Nese překvapivě emoční náboj.

Prý nás, východní země Evropy, už nenosí americká zahraniční politika ve svém srdci. Přestala si o nás dělat starosti, chybí nám větší péče ze strany Američanů. Amerika si myslí, že už jsme za vodou a nic nám nehrozí. Ale podle autorů dopisu to není pravda. Ve skutečnosti prý tady stojíme na politické křižovatce a v našem regionu roste nervozita. NATO je údajně dnes slabší, než když jsme se k němu připojovali. Rusko chce vrátit zpět svou mocenskou pozici, kterou mělo v „koncertu velmocí“ v 19. století. A navíc k tomu používá taktiky a metod století dvacátého prvního. Autoři dopisu vytýkají Obamovi lehkovážnost. Nepřímo odmítají Obamův rozchod s unilaterální politikou síly předcházející Bushovy administrativy. Odmítají Obamův nový začátek ve vztahu k Rusku.

Ano, přesně autorům rozumím. Realizují to, co jasně vyjádřil Mirek Topolánek ještě jako premiér, když v rozhovoru pro týdeník Euro uvedl, že česká zahraniční politika může sotva najít nějakou větší a lepší ambici než být dodatkem politiky Spojených států.

Získat další signatáře z ostatních zemí znamená širší podporu pro tuto politiku „dodatku USA“. Autorům dopisu se stýská po starém Rumsfeldově dělení Evropy na „novou“ a „starou“, dávají najevo, že oni by rádi Evropu rozštěpili a hlásí se jako ta nová spolehlivá parta, která šla s chutí s Bushem vstříc dalším dobrodružstvím. Dopis postupně vyjmenovává, v čem všem se tato „nová“ Evropa stále liší od té „staré“. Upozorňuje, že u nás, na Východě, je jiný názor na klimatické změny než v západní Evropě. Stejně upozorňuje, že jsme to byli my, kteří podepisovali prohlášení podporující americkou vojenskou akci vůči Iráku. Vypočítává, že v Evropě existuje odlišný názor na politiku vůči Rusku a stejně tak se v Evropě neshodneme v názoru na projekt protiraketové obrany USA v Česku a Polsku. Prostě východ a střed Evropy je připraven pokračovat v těsném svazku víceméně ve včerejší politice George Bushe jr.

Dopis prozrazuje, co beztak víme. Tady v Česku se některým vůbec nelíbil pražský projev prezidenta Obamy. Vůbec je neoslovuje jeho výzva, že USA potřebují Evropu silnou a jednotnou. Tento dopis prezidentu Obamovi špatně skrývá především hlubokou nedůvěru k evropskému projektu a Evropské unii. Když takto někdo zásadně nevěří prostředí, ve kterém žije, tak mu nezbývá než vzývat někoho zvenčí. Nezbývá než čekat, co přijde ze Spojených států. Je to vyznání především zásadní hluboké nesebedůvěry a nedostatečnosti.

Nedivím se německému komentáři ze Suddeutsche Zeitung, který dnes napsal, že signatáři dopisu vystupují jako vyslanci Evropy, kteří si nevšimli, že existuje něco takového jako Evropská unie.

Kéž by bylo možné vést s autory dopisu skutečnou debatu. Kéž by jí byli schopni a ochotni poslouchat. Jsou ale tak zahleděni do minulosti, že odmítají vzít na vědomí to, co se v dnešním světě děje. Bylo by třeba mluvit o tom, že finanční a hospodářská krize přerostla ve všestrannou krizi celého současného formátu civilizace. Že se vyčerpal řád založený na imperiálním konceptu síly, ať už v podání kohokoli. Obamův rozchod s unilaterální politikou je velmi dobře zdůvodněn. Obamova „Změna“ je naděje nejen pro Spojené státy. Signatáři jdou proti agendě současné americké zahraniční politiky. Tím, že dávají najevo odstup vůči politice reagující na změny klimatu, tím, že zpochybňují potřebu strategického a mírového partnerství s Ruskem. Sotva je někdo vyslechne v jejich požadavku budovat na bázi vztahů středovýchodní Evropy a USA ryzí a proti Rusku semknutou atlantickou politiku. Autoři dopisu stejně tak zpochybňují i evropskou agendu. Především tím, že mluví o rozdílech a nevypadá to, že by je trápilo, jak tyto rozdíly překonat. Jak to říká ODS: Svůj názor si v Evropě poneseme třeba proti všem.

Nestačí totiž pouze psát, jak to činí autoři v dopise, že v EU potřebujeme rozhodnou a principiální pozici vůči Moskvě. Je třeba pro to něco dělat. Ale to bychom Evropskou unii museli brát vážně jako prostředí, ve kterém chceme něco dokázat. Předsednictví EU přece byla příležitost pokusit se státy EU ve vztahu k Moskvě koordinovat. Proč tedy summit EU-Rusko v Chabarovsku za našeho předsednictví byl jen summitem zdvořilých úsměvů? Protože jsme to vůbec v Evropě neodpracovali. Úkol přece byl jasný: měli jsme o tom nejdříve jednat se sousedy, s dalšími státy ve střední a východní Evropě, v Pobaltí a společně se snažit s nimi formulovat pozici. Začít otázkami: Jak se budeme bavit s Ruskem? Co Rusku dovolíme, a co ne? A postupně se na tom domlouvat v celé EU. Samozřejmě je to hodně práce. Ale kdo by bral EU vážně, by se té práce nebál. Od těch, kteří Evropské unii nevěří, zní podobné výzvy velmi pokrytecky. A protože my se nezmůžeme na nic, tak si na Rusko pozveme Američany.

Četl jsem tento dopis pouze v anglické verzi. Doufám ale, že ti, kdo ho v Česku podepsali, budou ochotni obhájit svoje myšlenky také před českou veřejností. Je zvláštní, že senátor Schwarzenberg před pár dny v České televizi řekl, že v programu jeho nové strany se o radarové základně USA v ČR rozhodně zmiňovat nebudou, protože ta věc je v chladničce a v programech se má psát pouze o věcech zásadních a podstatných. Nyní ale panu Schwarzenbergovi stojí za to o tomto okrajovém detailu psát americkému prezidentovi a zdůrazňovat, jak nesmírně na této věci záleží: „Tento problém se stal symbolem americké kredibility a závazku k našemu regionu. Jak s ním bude zacházeno, bude mít zásadní dopad na budoucnost transatlantických vztahů.“ Zatímco v programu pro veřejnost to nestojí za zmínku, v dopise Americe se radarem téměř vyhrožuje: Pokud radar nebude, může být, že nebudeme americkou zahraniční politiku do budoucna podporovat.

Takže prosím o širokou veřejnou debatu. A pravdivě a přesně v ní mluvme o všem…