Nový francouzský prezident Sarkozy mluví často o vícerychlostní Evropě. A není dnes v Evropské unii sám. Mluví o ní i někteří další, kteří požadují, aby bylo co nejrychleji nalezeno řešení problému Ústavní smlouvy. Silný je názor, že je třeba zachovat z Ústavní smlouvy o Evropě co nejvíc. Pokud chce někdo ovšem tento proces brzdit a blokovat, ať jde jednoduše stranou a nepřekáží těm, kteří chtějí jít kupředu.
Není tajemství, že ten, koho dnes mají v EU při takové úvaze nejčastěji na mysli, je právě Česká republika. Určitě se nemyslí Polsko, kterému Sarkozy nabízí místo v šestičlenném direktoriu nejsilnějších zemí a rozhodně ne Velká Británie. V téhle hře můžeme krásně zůstat úplně sami. Naše Poslanecká sněmovna právě projednala pozici České republiky k Euroústavě. Co mi na ní nejvíc vadí, je naprostá absence alespoň minimálního respektu k těm osmnácti zemím, které Ústavní smlouvu ratifikovaly. Naše vláda se např. vůbec nezabývá tím, jak je možné, že např. deset nových členských států Unie pokládá pro sebe tuto smlouvu za výhodnou.
Úžasné, s jakou lehkostí nám jeden z poslanců za ODS sdělil, že vícerychlostní Evropy se netřeba bát: "Vždyť ji tady už máme, v případě společné evropské měny a např. Schengenu."
ODS zřejmě úplně uniká, že klíčová rozhodnutí v těchto oblastech jsou dnes činěna bez nás v době, kdy my ještě čekáme za dveřmi.
Jediné, co ODS zajímá, je opční protokol v příští smlouvě - možnost vystoupit ze společných politik. Na čem pracuje ODS, to je oslabování spolupráce - vytvářet prostor pro kroky ven z EU.
ODS dosud vůbec nepochopila evropskou integraci. Nastoupili jsme sice do vlaku, ale chováme se jako někdo, komu je celý vlak ukradený, koho nezajímá, kam jede a kouká, jak co nejrychleji vypadnout ven. Podle toho se také chováme. Nedodržujeme smlouvy a nemáme zájem na dohodě. Pokud něco dopadne jinak, než jsme si přáli, vyhrožujeme soudy. Pěkným příkladem je naše chování v případě národní kvóty na produkci oxidu uhličitého. Něco podobného může vyvolávat jen údiv. Silácká gesta, když evidentně nejsme v právu - tím můžeme jen poškodit zájmy České republiky.
Pouštíme se do válek, ve kterých nemůžeme uspět, místo abychom se snažili využít obrovských možností, které nám dnes EU nabízí. Tahle vláda jedná proti zájmům naší země.
Kdosi řekl, že pro premiéra Topolánka je vládnutí zřejmě cosi jako jeden velký skvělý flám. Tohle dobrodružství ale půjde na účet velkého množství lidí. ČR sice může čerpat miliardy z fondů EU, otázka ale je, jestli toho bude schopna. Ministerstvo pro místní rozvoj je nefunkční. Rámcový program pro čerpání prostředků, který byl dodán do Bruselu v březnu, je nekvalitní. Sotva můžeme spoléhat, že ministr Čunek se svou práci naučí. Bruselu není jasné, kde má partnera, jak bude fungovat vládní řídící výbor, kdo bude jednat, jak jsou rozděleny kompetence.
Hrozí, že do konce roku neuvidíme ani euro. Projekty, které se nedohodnou letos, se do roku 2010 nestihnou. Někdo si opravdu hraje s obrovským poškozením České republiky. A to už není věcí nějaké jedné politické strany. To je věcí hejtmanů, měst i obcí. Jestli peníze z EU nepřitečou, dojde např. ke zvýšení vodného a stočného, a to pocítí všichni. Řešení téhle situace se týká opravdu všech.
Tahle vláda nezvládla vstup do EU mentálně. Vnímá EU jako protivníka, kterému je třeba ukázat, co jsme zač. Stále předvádí, jak umí zvedat prapor národních zájmů, jak je připravena si to rozdat a pro samý bojový pokřik jí uniká, že evropské instituce jsme také my sami a že je třeba se v nich naučit pohybovat a jednat.
EU je naše velká šance, ale můžeme také hodně prohrát. Nerad bych, aby ostudou skončilo naše předsednictví v roce 2009. Nechci, aby se Česká republika stala tím černým vzadu. Pokud nás ODS začne vyvádět ven z EU, poškodí to Českou republiku dlouhodobě a bude velmi obtížné se vracet.