Dovídáme se, že český prezident je ochoten podepsat Lisabonskou smlouvu, pokud bude Česká republika zahrnuta do britské a polské výjimky, která vyřazuje pro jmenované země platnost Listiny základních práv Evropské unie.
Zejména má jít o to, aby nic, co je obsaženo v hlavě IV zmíněné Listiny, nesmělo být soudně vymáháno, pokud to není výslovně stanoveno ve vnitrostátním právu dotyčné země.
Podívejme se, před čím nás tedy chce pan Václav Klaus přesně chránit a jaké budou důsledky této změny!
Hlava IV nese podtitul „Solidarita“ a pohleďme na jednotlivé články: Právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku; Právo na kolektivní vyjednávání a akce na ochranu svých zájmů; Právo na přístup ke službám zaměstnanosti; Ochrana v případě neoprávněného propuštění; Slušné a spravedlivé pracovní podmínky; Ochrana mladých lidí při práci; Ochrana rodiny – to je ochrana před propuštěním z důvodu mateřství, právo na mateřskou dovolenou apod.; Právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc; Právo na ochranu zdraví a ochranu životního prostředí; A také ochrana spotřebitele.
Takže důsledné suspendování této části Listiny znamená, že čeští občané se nebudou moci dovolávat Listiny pro ochranu svých práv před Soudním dvorem EU v Lucemburku. To je konkrétní zisk, který budeme mít my – čeští, moravští a slezští občané z kroku pana prezidenta.
Zřejmě náhodou je tento výsledek v naprostém souladu s tím, co Václav Klaus napsal v lednovém čísle Financial Times, kde lze nalézt jeho slova že „nejlepším způsobem jak reagovat na probíhající hospodářskou krizi by bylo dočasně suspendovat všechny ony nadbytečné standardy, které jsme si vytvořili v zemích Evropy v oblasti sociální, ekologické a zdravotní“. Shodou okolností přesně tyto tři oblasti pokrývá ona Hlava IV Listiny základních práv EU, která je v Klausem požadovaném dodatku výslovně zmiňována jako to, co nesmí být uplatňováno, pokud by to překročilo rámec vnitrostátního práva.
Shodou náhod je tento postoj prezidenta zcela v souladu s jeho dlouhotrvající nechutí ratifikovat Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, který podepsal Vladimír Špidla jako předseda vlády už v roce 2003. Obě komory tento Protokol schválily stejně jako Lisabonskou smlouvu a Václav Klaus v obou případech odmítá podepsat
Vůbec se nedivím, že Mirek Topolánek nyní tuto výjimku prohlašuje za úspěch, protože není příznivcem „třetí generace lidských práv“, které tato Listina obsahuje. Pohleďme, co se nám to nakonec vyklubalo z údajného boje proti nárokům sudetských Němců!