Začátkem srpna 2010 jsem jako reakci na úvahy v médiích, zda VZP koupí firmu IZIP a.s., napsal o systému IZIP článek do odborného tisku, jak to vlastně s IZIPem je.

V článku jsem mj. uvedl, že „Z pohledu obyčejné medicínské praxe je celý IZIP nesmysl. Pomineme-li nutné vybavení lékaře, tj. počítač, připojení na rychlý internet a lékařův elektronický podpis, má IZIP dvě základní chyby. Pokud nejsou zdravotní záznamy pacienta kompletní, a to vzhledem k počtu lékařů a možných záznamů nikdy nebudou, je IZIP nepoužitelný a pokud by záznamy kompletní byly, tak nemají lékaři čas dokumentaci neznámého pacienta z obrazovky počítače ani číst, některé její části rychle zastarávají a řada zdravotních problémů, které pacienta v průběhu života potkaly, spolu vůbec nesouvisí“. IZIPhujerům, pokládajícím soustřeďování veškeré zdravotní dokumentace (nezaměňovat s vyúčtování poskytnuté péče v pojišťovnách) v jednom centru za bezvadnou myšlenku, naposledy opakuji – tato idea je blbost, mj. proto, že informace o zdravotní stavu kohokoliv jsou mnohem citlivější než jakékoliv další informace např. o výši bankovního konta nebo vlastnictví nemovitostí.

Začátkem prosince 2010 na mě a presidenta Svazu pacientů ČR, který článek tehdy v srpnu „pustil“ do médií, podali pánové z IZIP a.s. trestní oznámení, ve kterém nás dva střídavě označovali za lotry a za poškozuvatele dobrého jména IZIP do dalších výběrových řízení. Policie ČR a státní zastupitelství v březnu 2011 celé podání odložily, neboť bylo na vodě ještě méně jisté než Titanic. Zvažoval jsem tehdy, zda mám na neúspěšné trestní oznámení IZIP nějak reagovat, ale pak jsem si řekl, že je škoda času a že do mrtvol se nekope.

Pokud si ovšem myslíte, že tím nesmyslné projekty ve zdravotnictví končí, tak se opravdu, ale opravdu hluboce mýlíte.

Podle zákona čís. 278/2007 Sb., o léčivech měla od 1. ledna 2009 fungovat elektronická preskripce léků, svěřená k vybudování a provozování Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Zvolené technické řešení a provozní podmínky, jsou spolehlivou zárukou toho, že systém nebude nikdy fungovat v měřítku menším než malém, natož potom celoplošně a že tak za 2-3 roky skončí jako IZIP č.2. Lékař a lékárna musí mít kvůli komunikaci s Centrálním úložištěm eReceptů (CÚeR) on line v reálném čase rychlý internet, lékař ePodpis, lékárna tzv. VPN router, s vystavením eReceptu musí pacient souhlasit, neboť ještě dříve, než opustí ordinaci, musí lékař všechny citlivé údaje (o pacientovi, o sobě, o předepsaných lécích) zaslat po internetu do CÚeR, které mu musí obratem zaslat tzv. Identifikační znak eReceptu (IZeR), jeho přenos od lékaře do lékárny není v zákoně stanoven a nakonec samotný SÚKL dospěl k řešení formou čárového kódu na „opisu“ receptu, IZeR je příliš dlouhý, takže ho drtivá většina snímačů v lékárnách nepřečte, navíc porušuje chráněná práva jiných autorů atd., atd., atd.

Nejen z uvedených důvodů nemůže takto postavená ePreskripce deklarované přínosy, jejichž základem je kompletní lékový záznam pacienta (nemají ho ani pojišťovny), vůbec plnit a ochranu lékařů, lékáren a pojišťoven před falešnými recepty lze realizovat jednodušeji, rychleji a levněji i jiným způsobem. Není proto divu, že z uváděných cca 8000 lékaři vystavených eReceptů jich prošlo lékárnami údajně pouze asi 150. Přes všechny výhrady však vřele doporučuji všem, kteří na výše uvedené nevěří, aby si ePreskripci SÚKL vyzkoušeli na vlastní kůži. Nic není lepší než osobní zkušenost.

Podle původně uváděných částek měl stát vývoj ePreskripce 450 mil. Kč a roční provoz 90 mil. Kč. Za téměř 4 roky stál systém 180 mil. Kč a 1. června je uzávěrka veřejné zakázky na „Podporu provozu aplikačního SW eReceptu“ (!!!) za 32,5 mil. Kč bez DPH, celkové náklady tak pomalu šplhají k 220 mil. Kč. Řeknete, no a co, je to stejně jen desetina toho, co stál IZIP. Ale pozor, informace o předepsaných a vydaných lécích, které by měly být uloženy v CÚeR mají podstatně větší „globální“ hodnotu než „individuální“ informace o zdravotním stavu kteréhokoliv jednotlivce. Rozdíl jsou tak asi 3 řády.

IZIP a ePreskripce SÚKL mají chybnou společnou filosofii v řešení spočívajícím v centrálním shromažďování informaci. Jedno však mají zcela rozdílné. Zatímco IZIP koncipovali amatéři, možná s dobrými úmysly, ePreskripci si pojistili její tvůrci, rovněž možná s dobrými úmysly, přímo zákonem.

IZIP byl a stále ještě je problémem VZP a nakonec ho museli řešit politici. ePreskripce je problémem MZ ČR, jako nadřízené organizace SÚKL. Kdo ji bude řešit je zatím otázka.