Myslím, že naše úřady (a tím i vláda) v krizi s koronavirem nefungují z hlediska "medicínských opatření" špatně (a zjevně za tím stojí pár kompetentních lidí).

A to jak v porovnání (třeba stojánky s desinfekcí na Ruzyni potěší, na letišti v Bruselu chybí), tak i s ohledem na to, že jde o úplně jiný typ hrozby než ty, co jsme zažili (kdy vše udělat správně prostě nelze).

Vidím ale dosti odlišně boj na jiné, zatím ne úplně viditelné frontě. Tou je ta ekonomická, na které se "válka" teprve chystá (zde vycházím z vyjádření pana premiéra, jak je přinesl Reuters, kde řeč byla o bankách, úrocích a státním rozpočtu).

Snížení úroků pomůže podnikům i občanům jen velmi málo. Problémem firem budou velké výpadky příjmů, na které, u dobrých klientů, budou banky reagovat odkladem splátek, a o to, zda bude úrok o nějakou desetinkou nižší, tolik nesejde (čistě finančně, kvůli růstu rizika by mohl vzrůst, což by snížení sazeb ČNB mohlo kompenzovat, ale nemyslím, že by je banky stávajícím klientům měnily).

Představa, že neobvykle ziskové banky použijí své peníze na podporu ekonomiky v boji s virem, je pochybná. Základní logika bank je to, že si půjčí od jedněch klientů peníze a půjčí je klientům dalším (se ziskem, který by měla omezit konkurence). Prostor pro to, aby peníze "záměrně mizely", prostě není a navíc se může stát, že vysoké zisky minula padnou na ztráty dneška.

A do třetice, s panem premiérem se neshodnu na tom, jakou roli má hrát rozpočet. Podle mne, jednoduše řečeno, "aktivní". A udržení schodku není nic, na co by se vláda měla upírat.

Teoreticky existují tři možné reakce na to, co se s rozpočtem téměř jistě stane - tedy na to, že mu oslabenou ekonomickou aktivitou klesnou příjmy a nečekané výdaje plus zhoršení ekonomiky tak navýší schodkem i z druhé strany:

1. Zachovat schodek
Tedy snížit plánované výdaje (zřejmě škrtem investic) a bude-li třeba, navýšit příjmy (třeba zvýšením daní). Stát tímto zdánlivě ochrání svou kasu, ale pomůže ekonomice k většímu poklesu. Jde o tzv. procyklické chování, které vláda dosud dělá (výrazně navýšila výdaje v době růstu). Obecně je taková politika většinou ekonomů považována za špatnou.

2. Umožnit "automatické stabilizéry"
To znamená akceptovat zhoršení rozpočtu o přímé efekty virového šoku. Tedy například o vyšší sociální výdaje a také o pokles příjmů. Díky tomu bude rozpočet na ekonomiku působit "podle původního plánu" a změna podmínek - zhoršení ekonomiky - se promítne "jen" do hospodaření státu (a tedy v budoucnu do vyšších nákladů na dluh). Většina ekonomů to považuje za "minimum".

3. Aktivní fiskální reakce
Nad rámec stabilizérů se rozpočet pokusí podpořit ekonomiku tam, kde to je účinné, s cílem minimalizovat ztrátu "výkonu". Díky tomu je také třeba rozsah "automatických stabilizérů" menší - třeba proto, že méně lidí přijde o práci a zachování výkonu ekonomiky navýší příjmy. Účinnost této strategie se špatně obecně hodnotí, neboť ona aktivní opatření mohou být jak smysluplná (a pro společnost "výnosná"), tak špatná, a tudíž představující spíše vyhozené peníze. Další podstatná podmínka této aktivní "proticyklické" politiky je, aby poté, v lepších dobách, stát takto vzniklý dodatečný dluh splatil...

Osobně bych se v dnešních situaci, kdy poměrně zdravé ekonomiky dostaly (nejen obrazně řečeno) nákazu, jistě nevolil první cestu, takže debata o "povolení" u schodku je na místě. A mou preferencí by bylo najít opravdu kvalitní opatření, která budou odpovídat možnosti třetí.