Tou je "fronta" ekonomická. Protože nevíme, kdy se svět kolem nás začne vracet do "nějakého normálu", nevíme, jak velké škody na hospodářství, což není nic jiného než ztráty firem, živnostníků a lidí, budou. Ale budou velké.

Země Evropské unie, u kterých je jasné, že budou postiženy velmi mnoho, zcela legitimně očekávají, že jim ostatní alespoň trochu pomohou. Nejen tím, že jim pošlou potřebné vybavení (což se děje), pomohou s péčí pro vážně nemocné pacienty (což se děje), ale i ekonomicky.

Je to logické. Je-li nižší životní úroveň v chudších zemích Unie proto, aby si tyto země nárokovaly obrovskou finanční podporu od ostatních, tím spíše by měla podobná pomoc dorazit, pokud zemi postihne katastrofa podobná té dnešní.

Ve hře jsou dvě formy: pomoc ve formě "darů" a případná podpora země při získávání půjček nutných na financování rozpočtu.

Na první z nich jistě panuje shoda. Ale chybí na ni peníze. V evropském rozpočtu totiž žádné podstatné rezervy nejsou. Bylo by hezké (a správné), kdyby "kohezní země", které nebudou tolik škodami postiženy, souhlasily s tím, aby část "jejich peněz" tímto směrem šlo. Bylo by to vhodné, neboť již nyní vzniká iniciativa Holandska, které se snaží vznik podpůrného fondu iniciovat. A aby země, které miliardy třeba od Německa, Francie či Itálie (velcí čistí plátci) přijímají, "strčily hlavu pod stůl a peníze od nich v plné výši přijaly", vyžaduje silný žaludek. A je zcela nutné, aby v rozpočtu na další léta, který se projednává, tento faktor hrál velmi podstatnou roli. Je to sice "zdánlivě" na úkor zemí, jako jsme my, ale je to bezesporu správné a jen takto to dnešní Unii, ze které máme nemalý prospěch, uchová a posílí.

U druhého opatření, ve kterém jde o možnosti poskytnutí (návratných) půjček zemí, které budou mít problémy s financováním dluhu, se shoda nerodí snadno. Potenciálně ohrožené země na tom trvají. A to z dobrých důvodů. Neboť ke stabilizaci a návratu k růstu ekonomiky Unie může dojít jen tehdy, pokud se přinejmenším země "zastabilizují". A v případě stresu s financováním se to opravdu nestane. Oponenti upozorňují na morální hazard - země, jejichž dostupnost úvěrů nebude muset být podložena kvalitní ekonomickou politikou, mohou zdárně pokročit na cestě ke krizi. A to je též závažný argument.

Pokud se tento konflikt nepodaří vyřešit, dojde nejen ke zkomplikování cesty k oživení evropské ekonomiky, ale též k závažné, ne-li potenciálně smrtící krizi projektu společné Evropy. A času není nezbyt, neb dojem lidí v řadě zemí, že je "zbytek Evropanů hodil přes palubu" sílí, i když ne vždy odpovídá faktům.

Ve hře jsou dva hlavní scénáře.

První, ke kterému se přiklánějí země silně postižené, je vydání zeměmi Unie garantovaných dluhopisů, které vytvoří "koronavirový fond", který by zemím poskytoval v případě potřeby výhodné úvěry (a teoreticky i pomoc, pokud by bylo jasné, kdo a jak ji splatí). Šlo by o zcela nový nástroj, dočasný fond, u kterého by bylo třeba doladit pravidla tak, aby byl přijatelný pro všechny.

Druhým je využití již existujícího fondu ESM, který vznikl jako reakce na krizi roku 2009. Ten je s to získat až 400 miliard euro půjček, kterými by mohl v případě potřeby podpořit schopnost financování státu u zemí v problémech (jen úvěry). Výhodou je, že tento fond již existuje, nevýhodou pak to, že jeho účel byl jiný. A jeho procedury (včetně třeba zapojení MMF) by se musely upravit.

Oba postupy mají jednu věc společnou - čím dříve a kvalitně se připraví, tím je menší pravděpodobnost, že budou muset být ve velkém rozsahu použity. A sehrají tak roli cenné pojistky. V obou případech jde o totéž, země Unie demonstrují přístup "jeden za všechny, všichni za jednoho", ale při zachování odpovědnosti zemí za to, jak své hospodářství "zvládají". Vzhledem k tomu, že tudy vede cesta k co nejrychlejšímu růstu hospodářství v Evropě, mělo by být nalezení dohody celkem snadné. Ale není. Neb problém je na obou stranách silně zpolitizován a část politiků nemá odvahu "správný postup" před občany obhajovat. Nicméně, dnešní pozitivní signály ohledně využití ESM z Německa naznačují, že se nějaké, možné ne optimální, ale funkční řešení, rychle najde.

Spolu s podporou další evropské instituce - Evropské investiční banky (která umí poskytovat výhodné úvěry) a odhodlání ECB dbát nad vývojem trhu státních dluhopisů v eurozóně, to představuje zárodky finanční části ekonomického plánu.

Mimochodem, z našeho pohledu (České republiky) to ale není (z mého pohledu) vývoj úplně skvělý. Záchranný fond ESM je totiž projektem eurozóny pro země eurozóny. Hrozí tak, že "ochranný deštník", chránící zemi proti nepřízni finančního trhu, nad našimi rameny natažený nebude. A tom, jak ho rozšířit a nebo najít deštník jiný, se zatím, dle mých informací, nemluví. A ochranný deštník či jisté pojištění se obvykle v životě hodí, neb nikdo neví, kdy se nějaký déšť (či větší problém) objeví. Ale to je jiná diskuse, o kterém jsem nedávno psal zde.