Marek Mora je pro mne jedním z lidí, které rád vidím na čelních postech v naší zemi. Před pár dny od něj k mé lítosti zazněl výrok na téma eura v naší zemi – „výhody toho, že nemáme euro, výrazně převažují“.

Spíše než objektivní hodnocení, které by příslušelo autorovu postavení, se mi to jeví jako názor, navíc mísící pohledy (nikoliv fakta) politické a ekonomické. A na úvod dodávám, že můj názor, vycházející z pohledu ekonomického a politického, je přesně opačný. Ale to není důvod následujícího textu.

Především, když už se vysoký představitel státní instituce tak ostrého (fakticky nepodložitelného) výroku dopustí, měl by ho alespoň doplnit argumenty, jakkoliv nebudou nikdy dost robustní (což platí samozřejmě i pro výrok opačný). Na webu ČNB jsem k textu nějaké vysvětlení nenašel a rozhovor není na webu dostupný, takže argumenty chybí.

Autor by se též měl mimo jiné třeba vyrovnat s tím, o čem je řeč v jiných zemích Unie, které neplatí eurem – třeba s otázkou, jak velká nevýhoda je, že země mimo eurozónu nebudou mít přístup k možné podpoře vládních půjček z fondu ESM (v hodnotě stovek miliard euro) nebo pomocí obchodů Evropské centrální banky. To, že o této situaci u nás není řeč, neznamená, že neexistuje.

A jsou zde i dlouhodobé argumenty – třeba stabilní prostředí pro firmy z naší malé a extrémně otevřené ekonomiky, které euro vytvoří, či geopolitické úvahy, které vedly mimochodem řadu zemí k přijetí eura. Z eurozóny by se (a nebylo by to dobé) mohla nakonec vyvinout "funkční část" EU, pokud jeho fungování budou země stojící mimo eurozónu znesnadňovat.

Zejména v krizi jsou úvahy o výhodnosti koruny dokonce ještě více spekulativní než dříve. Nemáme nejmenší ponětí nejen o pokračování krize samotné a jejich dopadech, ale ani o tom, jak naše měnová politika během ní bude fungovat a co bude ČNB s to ovlivnit. První týdny, kdy došlo k významnému propadu koruny nikoliv z rozhodnutí měnové politiky, ale (technicky vzato) růstem rizikové prémie, toto ukazuje. A mimochodem, z hlediska nastavení měnové politiky zjevně směřuje ČNB do oblasti, kde jsou nastaveny hlavní parametry měnové politiky ECB.

Stejně tak nejasná je bilance argumentů, zda je v této situaci slabší koruna (která by za čas podpořila firmy) i za ceny vyšší inflace a slabší poptávky tou dobrou medicínou, neb i to bude záviset na průběhu krize (obtížnost diskuse dokumentují rozdílně pohledy na přínosy a nákladech politiky "euro za 27"), která v porovnání s dnešním oslabením kurzu měla ve své době na své straně některé další argumenty rozhodnutí podporující. Otázka je také to, jak by ovlivnila důvěru v korunu, kurz a úroky možnost, kdy by se ČNB rozhodla na trhu vládním dluhopisům výrazně pomáhat. Neb to, co bude fungovat pro "velké měny" a "likvidní trhy", nemusí fungovat v podmínkách malého a nelikvidního trhu s velkou rolí zahraničních investorů, u nás.

Pozoruhodná je i druhá linka logiky tohoto výroku – v eurozóně se budou dít „složité věci“ – a proto je třeba u toho nebýt. V minulosti jsme měli (právem) velké potíže, že se „o nás rozhodovalo bez nás“. Dnes máme možnost u rozhodování, které na nás bude mít zásadní dopad – třeba u změn architektury eurozóny – být. A ovlivnit je. Je to důležité, neb díky struktuře naší ekonomiky a podílu obchodu se zeměmi, které euro přijaly, určuje jejich vývoj i naši prosperitu a stabilitu. Považovat za plus, že "u toho nejsme", je překvapivé. Navíc, pokud státy eurozóny připustí oslabení či horší fungování svého klubu, dopad na nás bude rychlý a silný.

Konkrétně je ve vyjádření pana viceguvernéra řeč o formě fiskální Unie. Považovat toto za mínus je pro mne též ekonomicky překvapivé. Mechanismus typu fiskálních stabilizérů (třeba vznik evropského pojištění nezaměstnanosti) je odborníky (včetně MMF) dlouhodobě eurozóně doporučován. Pokud za výrokem stojí obavy o vznik "fiskální Unie" (která v EU existuje a ze které máme posledních 16 let díky kohezní politice obrovský prospěch), je třeba říct, že fiskální "noha" eurozóny může fungovat jak na principu fiskální neutrality (pokud některé země budou čerpat, v dalších letech to příspěvky vykompenzují), tak na bázi transferů, jako již dnes funguje rozpočet Evropské unie.

Ale aspoň na jedné věci se s Markem Morou shodnu – na krizi typu "V" to úplně nevidím, Již také proto, že restart některých odvětví (turismus, letecká doprava) bude na velmi dlouho, pokud vůbec k plné obnově dojde. Na tom, co musí dělat vlády a centrální banky, to ale moc nemění, a také jejich akce rozhodne, jaké "písmeno" to nakonec bude.

O tom, jaký bude dopad krize na naši zemi, rozhodne v největší míře to, jak se s krizí vyrovná celá Evropa. Menší roli, dle mého názoru, bude hrát to, že nejsme členy eurozóny. Mimochodem, pokud by někdo argumentoval tím, že při minulém průchodu krizí nám koruna pomohla, bylo by to velmi odvážné. I proto by korektní diskuse, a ne silné, leč spekulativní výroky o euru v ČR, pro určení správného kurzu pro naši zemi pomohla.