Spojení kauz dua N + N (Nagyová, Nečas) a bezplatného, prostředky státu spořícího bytu ministryně financí v textu Sabiny Slonkové, dává větší smysl, než se na první pohled zdá.

Pohoršení nad tím, že policejní zákrok, který ukončil politickou kariéru premiéra Nečase (a jeho vlády), a na dlouhou dobu zablokoval vznik středo-pravicového kabinetu, sdílí nejeden volič pravice. Někteří k tomu považují za podobnou nespravedlnost třeba i konec vládnutí ODS v Praze jako jeden z důsledků vládnutí Pavla Béma. Proč by ne, vždyť lidem, kteří tvořili v té době "pražskou mafii z mafiánského náměstí", se zatím u soudů skoro nic nedokázalo.

Pokud toto pohoršení sdílíte, pak je dobré si uvědomit, že lehkost, s jakou se ze vskutku pobuřující kauzy bytu na Pařížské paní ministryně vymluví nebo vymlčí, je důsledkem relativizování zjevných a ve slušné společnosti neakceptovaných doložených činů politiků před paní ministryní.

Je dobré, že Sabina Slonková ve článku na Seznam Zprávy to, co se dělo ve Strakově akademii za vlády dua N + N, připomenula. Samozřejmě je smůla, že situaci tehdy využil, či lépe zneužil president Zeman a pomohl k zásadnímu obratu na naší politické scéně, která nám přinesla i paní ministryni. Ale to nic na skutku samotném nemění.

Šlo nejen o zasloužený konec politické kariéry pro premiéra Nečase, a ukázku toho, jak málo odpovědní jsou lidé, kteří se ucházejí o nejvyšší státní posty (a co s nimi udělá, když je získají). Ještě horší ale je neakceptace toho, že "reakce policie a soudů je v pořádku", velkou částí společnosti. Byla to další z epizod, která způsobila posun v politické kultuře v naší zemi, na jejímž konci je to, že byt i kosmetický stolek paní ministryně financí a místopředsedkyně vlády, či stovky miliard pro firmy, kterou samozřejmě nevlastní pan premiér (jen dostává její zisky), jsou v pořádku.

Představit si dnes kauzu, která by politika z dnes vládnoucí hordy odeslala urychleně z funkce, je skoro nepředstavitelné, jak to dokládá například až ohlušující ticho z hnutí ANO kolem možného zapojení rodiny Faltýnků do obrovské korupční kauzy v Brně.

Mimochodem, v kontextu minulých rozhodnutí vlády, která svýmí obvykle špatnými, někdy méně špatnými ekonomickými rozhodnutími pomohla notně prohloubit dluh naší země (což se projeví právě v probíhající krizi), je chování paní ministryně v souladu s pořekadlem "z cizího krev neteče" vlastně logické (neb její argumenty o tom, o jak úsporný krok se jedná, jsou k smíchu). Ukazuje to ale, jak málo má pan premiér své nejbližší spolupracovníky pod kontrolou. On totiž působí dojmem člověka, který nemá naturel rozhazovače (a spíše než sklon k úspornosti mu bolestivě chybí nadhled a znalosti) – dokládá to nejen využívání obou stran papíru (které ho nedávno kompromitovalo) či lety v ekonomické třídě po Evropě. To, že jeho velmi blízká spolupracovnice takto ujela, ho jistě bolí.

Mimochodem, že nejsme na konci spirály růstu akceptovanosti věcí neakceptovatelných nejlépe dokládá tým pana presidenta. Kromě jiných excesů třeba případě neoprávněně získaných dotací pro podnikání pana hradního kancléře Mynáře. Jeho neskutečné podnikání (například v Osvětimanech) nejen, že neohrožuje jeho postavení na samotném vrcholu české politiky, ale dokonce ani neoprávněně získané peníze nemíří zpět do státní pokladny. A kromě pár článků, kauzy opakovaně popisujících... vládne další ohlušující ticho.