Měsíční zpráva o plnění státního rozpočtu je mým častým čtením. Z přiložených čísel lze během pár minut vyčíst, jak stát pečuje o peníze, které mu dle platných zákonů svěřujeme. Dnes je to čtení o to zajímavější, protože ekonomika (a samozřejmě my s ní) prožívá věci netušené.

Takže, co jsou „má oblíbená čísla“ za měsíc červen?

Bezprecedentní uzavření ekonomiky a stress před ním i po něm ubral, proti loňskému roku, státu jen 44 miliard korun příjmů (stát vybral baťovskou sumu 699 miliard). Mimochodem, premiérova oblíbená DPH vynesla rozpočtu jen o 8,2 miliardy méně než loni, a to i za přispění snížení některých sazeb (pokles jen o 6%). Označit to za katastrofu není věru namístě.

K rekordnímu červnovému schodku 195 miliard (více než dvojnásobnému proti nejhoršímu roku 2010) se rozpočet ministryně Schillerové tak propracoval hlavně díky růstu výdajů o 130 miliard. Kdo by si pomyslel, že to jsou přece „krizové výdaje“, by si měl všimnout, že třeba výdaje na sociální dávky (včetně důchodů) vzrostly skoro o 40 miliard, a zvýšily se o více než 11%.

Co to říká? Potvrzuje to, že rozpočet byl nastaven na neskutečně optimistický vývoj ekonomiky, a jakékoliv „zaškobrtnutí“ (i mnohem menších rozměrů), by mu způsobilo velké trable.

Chyba ale nebyla jen v tomto rozpočtu. Ještě horší bylo chování vlády „před ním“. Kdyby vláda cynicky (ale z pohledu nákupu voličských preferencí pragmaticky) neprojídala peníze z období rychlého růstu ekonomiky (když už není sto zlepšit podmínky pro podnikání, které by jej dále urychlily), vytvořila aspoň nějaké smysluplné rezervy (v řádu několika desítek miliard), byla by sto pokrýt většinu krizí zmizelých výdajů. Kdyby si odpovědněji počínala na straně výdajů (ne nutně nižšími sociálními dávkami, ale hledání zdrojů pro ně redukcí jiných výdajů), menší by byla i tato druhá složka deficitu. Krize by pak znamenala mnohem menší deficit, mnohem nižší nárůst dluhu a snazší cestu k hospodaření (aspoň v rámci ekonomického cyklu) vyrovnanému.

Opakovaně tvrdím, že v takovéto krizi by stát „měl sáhnout do kapsi“ a občany, podnikatele a firmy podpořit. Možná i značnou částkou, pokud bude jasné, že je smysluplná. Ovšem zda velmi pomalu spouštěné, složitostí oplývající, vládní programy dostatečně podpoří obrat ekonomiky k růstu, lze díky nekoncepčnímu chaosu (a rozdílu slibů a skutečnosti) jen těžko hádat. Jisté ale je, že deficit bude opravdu astronomický. 

Jedna věc je ale zcela jasná. To, že náš rozpočet skončí v rekordním mnoha set miliardovém schodku, nebylo ani v dnešní době nutné. Stačilo by, kdyby se vláda chovala v minulosti odpovědněji. To, že se to nedělo, je zcela jasné. Je pak otázkou, zda tato vláda má dostat důvěru k tomu, aby naši zem, tedy naše občany, (z jejichž peněz se dluhy platí) stovkami miliard zadlužila.