Na okraj historického jednání EU

22. 07. 2020 | 17:28
Přečteno 1301 krát
Další roky ukáží, zda se Unie úterním rozhodnutím posunula někam dál, třeba k „těsnějšímu, ale méně dokonalému“ společenství. Nebo, a to by znělo lépe, to bylo potvrzení, že „Evropané budou řešit velké věci společně“. Může to ale býti i jinak. Opominout totiž nelze ani další, menší věci, které se během pár dní v Bruselu odehrály. A s těmi se bude muset Unie také umět vyrovnat. O některých, z mého pohledu podstatných, jsou další řádky:

V Unii nerozhodují ti velcí

Všeobecné přesvědčení, že v EU rozhoduje Německo a Francie, možná s přispěním Itálie a Španělska, nikdy neodpovídalo realitě a příčí se i pravidlům EU. Tento summit potvrdil fakt, že zcela zásadní roli v Unii často hrají střední (či dokonce malé) země. Potvrdilo se to před pár týdny, kdy právě menší země prosadily (proti velkým) svého kandidáta do vedení Eurogroup. Na maratonu vyjednávámi o penězích Unie pak sehráli zásadní roli třeba premiéři Nizozemí a Rakouska. I když jejich roli v tomto případě osobně těžko považuji za pozitivní, jasně to ukazuje příležitosti, které máme třeba i my, v ovlivnění naší společné budoucnosti. A také to zřejmě bude impulz proto, aby se „velcí“ o názory „malých“ více zajímali. Zároveň ale platí, že pokud by se systematicky velké země, na kterých Unie ekonomicky, politicky i bezpečnostně stojí, cítily, že jsou systematicky v defenzívě, nevěstilo by to pro budoucnost společné Evropy nic dobrého.

Sobectví na vzestupu, vize na odchodu
Zdá se, že k vnímání EU od presidenta Zemana (money, money, money) se fakticky přidává stále více politiků. Velmi často totiž pojem „náš zájem“ je totožný s pojmem „moje eura“. Postup Holandského premiéra Rutteho, který začal se strategickými tématy (často s neobvyklou mírou radikality, jako třeba u požadavku na jednomyslnost při schvalování národních plánů na čerpání peněz), a skončil u velmi usilovné snahy (i logice odporujícími cestami) získat pro svou zemi více eur, to dokumentuje. Na summitu byla vidět urputná snaha všech, „přivést domů“ více peněz (často v kombinaci s tím, že na ostatní pak zbyde méně).

Není pak divu, že peníze na programy, které mají opravdu unijní povahu (a směřují do budoucna) ,a měly by společné Evropě dát nejvíce (věda, výzkum, bezpečnost, ochrana hranic, zdravotnictví, působení Unie mimo hranice EU), se staly obětí honby po „národních eurech“, ke škodě celé Unie.

Bude (s rozpočtem) hůř?

Boj o (skoro) každé euro a požadavek na snížení unijních financí se odehrával na hřišti, které ovlivnily dva podstatné aspekty. Prvním z nich byla povaha návrhu od Evropské komise. Ta byla sestavena jako docela prounijní a v mnoha ohledech se netají svými ambicemi. Její „standardní rozpočet“, tedy vstup do debaty premiérů a presidentů, stavěl na zachování velkorysé kohezní politiky (což vítají chudší země), zachování politiky zemědělské (ve prospěch lobby farmářů a zemím, jako je Francie) a poskytnutí peněz „unijním programům“ (o kterých píši výše). Navíc, v reakci na krizi navrhla „krizový rozpočet“, nad rámec rozpočtu standardního (což byla nutnost, neb dotace pro zemědělce či peníze chudším zemím jistě nejsou vyšší priorita než dnešní krize). Premiéři a presidenti proto „rozebírali“ rozpočet, který byl silně „prounijní“. A jakkoliv utrpěl značné škody, jeho hlavní rysy přetrvaly.

Je ale samozřejmě otázkou, zda tomu tak bude dál. Zemědělské dotace v 21. století působí objektivně poněkud anachronicky, a příjemci kohezních peněz (včetně nás) dělají hodně proto, aby tento penězovod plátci „zařízli“. Logice boje „o každé moje euro“ by to odpovídalo a tlak na co nejmenší unijní rozpočet bude možná růst.
Akce ale má svou reakci – konec unijní společné zemědělské politiky by vedl postupně ke konci společného trhu s potravinami a zemědělskými výrobky (což je asi sen naší Agrární komory a některých firem), neb země by si asi začaly dotovat „podle svého“. Konec podpory chudších zemí by pak mohl být koncem volného pohybu osob i zboží, neb jejich snaha konkurovat „cenou“ (spolu s odchody do „bohaté ciziny“) by jistě vzrostla.

Jak to je s jednotou

Dohoda, na (pro společnou Evropu dosud) bezprecedentním proti krizovém plánu, dosažená během několika týdnů, je opravdu obdivuhodný čin, na kterém by bylo možno postavit Unii stabilnější, bezpečnější a lépe spolupracující. A samozřejmě, stojící na dobrých a logických pravidlech. Proto nelze pominout cenu, za jakou byla dohoda dosažena. Nejde jen o místy až osobní invektivy, které jednání provázely. Horší je to, že souhlas s dohodou od některých (ne-li většiny) zemí, byl dosažen výměnou za úpravy příčící se logice a společnému zájmu. Eura se totiž hledaly někde „ořezáním“ unijních programů, ale třeba i nepochopitelným přesunutím čtvrtiny výnosu cel zemi, která je (pro Unii) vybírá, a třeba i chaotickým zvyšováním rabatů (slev na platby) pro některé čisté plátce.

V takovéto „pracovní metodě“ bude dosahování dohod na věcech, které nemají takový potenciál pro „nakupování souhlasů“, velmi složité. A přitom takových témat, pro Unii velmi důležitých, bude na stole mnoho – třeba jen z ekonomické oblasti digitální daň, přeshraniční režim zohlednění emisí při výrobě zboží (border adjustment), či reforma korporátních daní. Formovat společný postoj bude třeba i v politické oblasti, což je neméně důležité než ekonomika.

Hlavní otázka tedy vlastně je, cestu k jaké Unii dohoda na velkorysém finančním plánu otvírá. Již léta je totiž patrné, že nalezení dohod tam, kde Unie rozhoduje jednomyslně, je obtížné. A daří se obvykle jen pod enormním tlakem nepříznivých okolností (jako dnes). Vývoj posledních dní to nejen potvrdil, a naznačil, že další hledání shody při takovýchto rozhodování bude ještě složitější než dříve. Je to důležité, neboť nemálo „velkých“ otázek se v Unii, z vůle členských zemí (tedy znění smluv), rozhoduje právě jednomyslně (a i v zájmu dosažení dohod v minulosti země tento princip omezovaly, ale v řadě oblastí, třeba daňové, stále platí).
Stále razantnější prosazování „národních zájmů“ (v uvozovkách i proto, že třeba v naší zemi je vidět, jak nejasný a manipulovatelný pojem to je), které se při jednání projevilo, může vést k tomu, že Unie se „smrskne“ na „nejmenšího společného jmenovatele“, než se zjistí, že ani ten nemusí existovat.

Cesta k dalšímu fungování projektu společné Evropy, který našemu kontinentu přinesl dříve neznámou bezpečnost a stabilitu (a s nimi i prosperitu), je tak spojen se zvýšením odpovědnosti politiků za osud tohoto společného díla (a s tím i spojené možné změny pravidel rozhodování v Unii, které by ale v této atmosféře nebyly snadné). A tedy na tom, že se budou v budoucnu více chovat jako odpovědní leadeři společnosti, než jako hokynáři nebo konští handlíři.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy