Dnešní 4 zprávy, aneb „Je to na nás“ a to je zpráva dobrá nebo špatná?
Od zdárného přečkání jarní, nejen zdravotní, ale i ekonomické krize. Přes schválení Unijního protikrizového fondu a rozpočtu. Po, snad efektivní, budoucí vynaložení těchto peněz v rámci České republiky. Až k slabinám v našich současných (nejen) zdravotních opatřeních.
Zpráva první:
Pokles ekonomiky, v „lock downovaném“ 2. čtvrtletí, jen o 8,4 %, je pro mne velmi dobrá zpráva. Dopad nastupující pandemie na ekonomiku byl v té době opravdu drtivý, a na situaci nepřipraveným vládám nezbylo, než použít velmi tvrdá opatření (která se samozřejmě ze zpětného pohledu nejeví jako ideální, ale o tom nemá smysl vést diskusi).
I přes výrazně exportní charakter naší ekonomiky či závislost na turismu, není škoda tak velká a pokud se postupný restart ekonomiky nezadrhne, přinese 3. čtvrtletí posun k viditelnému mezikvartálnímu růstu. Na první pohled si nemyslím, že celý rok bude ztráta dvojciferná. Zdá se, že jsme opravdu slušně přečkali jarní krizi, nejen zdravotní, ale i ekonomickou.
Což považuji za moc dobrou zprávu.
Zpráva druhá:
Schválení Unijního protikrizového fondu, a také rozpočtu, otvírá možnost pro silnou (a časově omezenou) fiskální expanzi. Již po minulé krizi jsme se poučili, že ta může celkové ekonomické a společenské škody podstatně snížit.
I když schvalování není u konce (své k tomu řeknou ještě poslanci parlamentů členských zemí, ale i parlamentu evropského), jsme jen kousek od toho, aby tento důležitý mechanismus začal fungovat.
A mimo jiné by též mohl zajistit něco, co je pro společnost důležité a v čem se liší Evropa od zbytku světa – tedy poměrně malé ztráty v zaměstnanosti. Neboť kombinace „přechodné podpory“ od státu, a podpora restartu ekonomiky „chytrými investice“ právě k tomuto směřuje.
Což jsou další velmi dobré zprávy.
Zpráva třetí:
Efektivita tohoto proticyklického balíku peněz (částečně, stejně jako v rozpočtech jednotlivých zemí provedeného na dluh) bude záviset na tom, jak s ním naložíme. Zatím jsme slyšeli je střípky vládních myšlenek. Například úvaha o 2 miliardách na reklamní kampaně v rámci cest po ČR, zní trošku jako z jiné planety.
O něco málo lépe pak zní úvaha o cyklostezkách (jedná se o stejnou sumu), ale i zde, není jasné, zda máme opravdu připraveny předmětné projekty, které by mohly podstatně posílit tento druh dopravy v městech a jejich okolí, nebo by mohly nastartovat masivní turistiku tohoto typu, anebo, zda jde jen o „dar asfaltérům a betonářům“.
Zatím se věc jeví tak, že navrhovatelé výše popsaného sází na to, že tento dobře znějící titul Unijní orgány (které budou programy schvalovat) prostě odmítnout nemohou. Což je asi pravda, ale ekonomicky i společensky může být výsledek tristní.
Pohádkám o digitalizaci v zemi, která bohužel za desítky let nezvládla nejen elektronické volby pro občany (respektive elektronické hlasování, tzv. e-voting), ale vlastně ani systém na posílání hlasů v obálkách, snad nevěří nikdo. A pokud není plán, tak miliardy skončí v nejasných zakázkách, které vytvoří něco, co bude v budoucnu zdroj dalších nákladů a další následné frustrace (a spokojeni budou znovu jen ti, co zakázky získali).
Stejně fantasmagoricky zní myšlenky na „rozjetí“ velkých stavebních projektů. Včera jsem se dočetl, že Praha konečně snad má všechny souhlasy pro stavbu další části okruhu, stavět by se mohlo začít v roce 2022! Říká vlastně vše i věcně poněkud sporná myšlenka premiéra „peníze prostavět“.
Vytvoření smysluplných plánů na smysluplné investice protikrizových miliard bude pro nás obrovský oříšek, neb doposud v takovýchto rozhodováních hrály hlavní roli požadavky jednotlivých lobby (velmi úspěšné) a věčná touha různých politiků, potažmo úřadů, aspoň o pár svých miliardách rozhodovat (také úspěšná). A nebyla to vůbec cesta k efektivním investicím a modernizaci společnosti. Proto naše relativní bohatství stojí dominantně na levné práci, což je pilíř velmi křehký. A vůbec ne pevný reflektující dnešní dobu.
Takže, přes to, že máme na dosah obrovský objem peněz, který by nás „posunul dál“, zde špatné zprávy převládají.
Zpráva čtvrtá:
Není pochyb o tom, že v prvním dějství pandemické krize jsme docela uspěli. Zato v druhé, začínáme selhávat. A to překvapivě nejen tolik v oblasti ekonomické (i když dokonce i relativně jednoduché dosavadní programy podpory ekonomiky jsou velkým chaosem) jako v oblasti zdravotní.
Týdny jsme ignorovali, že naše čísla jsou viditelně horší než data okolních zemí (přepočteny na počet obyvatel), a co je horší, nic neudělali s viditelnými slabinami, které naše postupy v boji s pandemií mají. Tím je velmi slabé testování, špatně přístupná data, nevyužití technologií a absence centrálního, systematického postupu. Ty se vymstily v případě zcela nezvládnuté situace na Karvinsku a zřejmě mají svůj podíl na dnešní situaci, kdy jsme v rozsahu nové nákazy jednou z nejvíce postižených zemí Evropy.
Vláda zjevně zvolila strategii „uklidnit lidi na dovolené“ a navíc od problému dávala často ruce pryč (to ne my, to přece hygienici).
Premiérovo ujištění, že „ekonomiku nezavře“ nebo „neomezí fungování firem“ nejsou přitom nic jiného než ničím podložené politické prohlášení, neb je jasné, že při určitých úrovních nákazy nic jiného na stole dnes není.
Doufejme, že toto selhání státu se nepromítne do opravdové, „námi vytvořené krize“ (a bude mít dopad „jen“ na stovky lidí, zbytečně nakažených a tím ohrožených na zdraví i životě). Ale dokonce jen jednotlivé poznatky o tom, jak chabě jsme se na zhoršení situace v šíření nákazy připravili, jsou zprávou velmi špatnou.
Dnešní krize má tu nejvíce představitelnou globální podobu. Nikdo ji nezvládne úplně sám. Ale platí, jak již píši mnoho měsíců, že konkrétní samostatné kroky jednotlivých zemí mohou průběh krize, pro jejich občany či firmy, podstatně zhoršit. To, zda se to u nás stane, záleží samozřejmě jen a pouze na nás. Zda to je dobrá nebo špatná zpráva, posuďte sami. Ale v situaci, kdy naše data jsou horší než ta v širokém okolí, to moc dobře nezní…
Zpráva první:
Pokles ekonomiky, v „lock downovaném“ 2. čtvrtletí, jen o 8,4 %, je pro mne velmi dobrá zpráva. Dopad nastupující pandemie na ekonomiku byl v té době opravdu drtivý, a na situaci nepřipraveným vládám nezbylo, než použít velmi tvrdá opatření (která se samozřejmě ze zpětného pohledu nejeví jako ideální, ale o tom nemá smysl vést diskusi).
I přes výrazně exportní charakter naší ekonomiky či závislost na turismu, není škoda tak velká a pokud se postupný restart ekonomiky nezadrhne, přinese 3. čtvrtletí posun k viditelnému mezikvartálnímu růstu. Na první pohled si nemyslím, že celý rok bude ztráta dvojciferná. Zdá se, že jsme opravdu slušně přečkali jarní krizi, nejen zdravotní, ale i ekonomickou.
Což považuji za moc dobrou zprávu.
Zpráva druhá:
Schválení Unijního protikrizového fondu, a také rozpočtu, otvírá možnost pro silnou (a časově omezenou) fiskální expanzi. Již po minulé krizi jsme se poučili, že ta může celkové ekonomické a společenské škody podstatně snížit.
I když schvalování není u konce (své k tomu řeknou ještě poslanci parlamentů členských zemí, ale i parlamentu evropského), jsme jen kousek od toho, aby tento důležitý mechanismus začal fungovat.
A mimo jiné by též mohl zajistit něco, co je pro společnost důležité a v čem se liší Evropa od zbytku světa – tedy poměrně malé ztráty v zaměstnanosti. Neboť kombinace „přechodné podpory“ od státu, a podpora restartu ekonomiky „chytrými investice“ právě k tomuto směřuje.
Což jsou další velmi dobré zprávy.
Zpráva třetí:
Efektivita tohoto proticyklického balíku peněz (částečně, stejně jako v rozpočtech jednotlivých zemí provedeného na dluh) bude záviset na tom, jak s ním naložíme. Zatím jsme slyšeli je střípky vládních myšlenek. Například úvaha o 2 miliardách na reklamní kampaně v rámci cest po ČR, zní trošku jako z jiné planety.
O něco málo lépe pak zní úvaha o cyklostezkách (jedná se o stejnou sumu), ale i zde, není jasné, zda máme opravdu připraveny předmětné projekty, které by mohly podstatně posílit tento druh dopravy v městech a jejich okolí, nebo by mohly nastartovat masivní turistiku tohoto typu, anebo, zda jde jen o „dar asfaltérům a betonářům“.
Zatím se věc jeví tak, že navrhovatelé výše popsaného sází na to, že tento dobře znějící titul Unijní orgány (které budou programy schvalovat) prostě odmítnout nemohou. Což je asi pravda, ale ekonomicky i společensky může být výsledek tristní.
Pohádkám o digitalizaci v zemi, která bohužel za desítky let nezvládla nejen elektronické volby pro občany (respektive elektronické hlasování, tzv. e-voting), ale vlastně ani systém na posílání hlasů v obálkách, snad nevěří nikdo. A pokud není plán, tak miliardy skončí v nejasných zakázkách, které vytvoří něco, co bude v budoucnu zdroj dalších nákladů a další následné frustrace (a spokojeni budou znovu jen ti, co zakázky získali).
Stejně fantasmagoricky zní myšlenky na „rozjetí“ velkých stavebních projektů. Včera jsem se dočetl, že Praha konečně snad má všechny souhlasy pro stavbu další části okruhu, stavět by se mohlo začít v roce 2022! Říká vlastně vše i věcně poněkud sporná myšlenka premiéra „peníze prostavět“.
Vytvoření smysluplných plánů na smysluplné investice protikrizových miliard bude pro nás obrovský oříšek, neb doposud v takovýchto rozhodováních hrály hlavní roli požadavky jednotlivých lobby (velmi úspěšné) a věčná touha různých politiků, potažmo úřadů, aspoň o pár svých miliardách rozhodovat (také úspěšná). A nebyla to vůbec cesta k efektivním investicím a modernizaci společnosti. Proto naše relativní bohatství stojí dominantně na levné práci, což je pilíř velmi křehký. A vůbec ne pevný reflektující dnešní dobu.
Takže, přes to, že máme na dosah obrovský objem peněz, který by nás „posunul dál“, zde špatné zprávy převládají.
Zpráva čtvrtá:
Není pochyb o tom, že v prvním dějství pandemické krize jsme docela uspěli. Zato v druhé, začínáme selhávat. A to překvapivě nejen tolik v oblasti ekonomické (i když dokonce i relativně jednoduché dosavadní programy podpory ekonomiky jsou velkým chaosem) jako v oblasti zdravotní.
Týdny jsme ignorovali, že naše čísla jsou viditelně horší než data okolních zemí (přepočteny na počet obyvatel), a co je horší, nic neudělali s viditelnými slabinami, které naše postupy v boji s pandemií mají. Tím je velmi slabé testování, špatně přístupná data, nevyužití technologií a absence centrálního, systematického postupu. Ty se vymstily v případě zcela nezvládnuté situace na Karvinsku a zřejmě mají svůj podíl na dnešní situaci, kdy jsme v rozsahu nové nákazy jednou z nejvíce postižených zemí Evropy.
Vláda zjevně zvolila strategii „uklidnit lidi na dovolené“ a navíc od problému dávala často ruce pryč (to ne my, to přece hygienici).
Premiérovo ujištění, že „ekonomiku nezavře“ nebo „neomezí fungování firem“ nejsou přitom nic jiného než ničím podložené politické prohlášení, neb je jasné, že při určitých úrovních nákazy nic jiného na stole dnes není.
Doufejme, že toto selhání státu se nepromítne do opravdové, „námi vytvořené krize“ (a bude mít dopad „jen“ na stovky lidí, zbytečně nakažených a tím ohrožených na zdraví i životě). Ale dokonce jen jednotlivé poznatky o tom, jak chabě jsme se na zhoršení situace v šíření nákazy připravili, jsou zprávou velmi špatnou.
Dnešní krize má tu nejvíce představitelnou globální podobu. Nikdo ji nezvládne úplně sám. Ale platí, jak již píši mnoho měsíců, že konkrétní samostatné kroky jednotlivých zemí mohou průběh krize, pro jejich občany či firmy, podstatně zhoršit. To, zda se to u nás stane, záleží samozřejmě jen a pouze na nás. Zda to je dobrá nebo špatná zpráva, posuďte sami. Ale v situaci, kdy naše data jsou horší než ta v širokém okolí, to moc dobře nezní…