Před necelým rokem a půl chystalo hnutí ANO a jeho ministryně financí také jednu daňovou reformu. Od té doby je vše úplně jinak, jen ministryně je stejná.

O co tehdy šlo:
- Stát se chtěl zbavit nepříjemné povinnosti platit za 6 milionů svých občanů zdravotní pojištění (byť šlo o sumu velmi malou v porovnání s tím, kolik platili zbývajících 4 miliony občanů)
- Aby peníze ve zdravotnictví nechyběly, oněm 4 milionům by se zvýšila „zdravotní daň“ (a vznikl by problém zvaný „finanční krize zdravotnictví v době recese“)
- Aby to nebylo nepopulární, snížila by se daň ze mzdy, aby nějaké „drobné“ poplatníkům zbyly
- Aby v rozpočtu ony „drobné“ nechyběly, došlo by na „úspory na straně výdajů“
- Je zjevné, že ministryni financí není chybějících několik málo desítek miliard po chuti
(Zdroj zde)

Co se mezi tím změnilo? Kromě toho, že ekonomika a zejména rozpočet jsou v mnohem horší situaci, je to jedna zásadní věc. Hladké navýšení letošního schodku rozpočtu na dříve nepředstavitelnou sumu 500 miliard korun (dvou a půl násobek historického schodku roku 2009, i když reálně je to o něco méně), stejně tak jako „akceptace“ toho, že vysoké schodky budou (bez zjevného důvodu) pokračovat i dál, otevřelo premiérovi oči. A z člověka, který byl přirozeně fiskálně konzervativní se (zřejmě i z obavy o preference cílených voličů) přes noc stal člověk, žonglující s desítkami miliard a považující růst dluhu za standardní nástroj pro financování toho, či onoho, mnohdy zcela nekoncepčního výdaje.

Takže jak vypadá návrh reformy dnes:
- Stát bude za svých 6 milionů pojištěnců platit ne méně, ale více (což je věc, docela dávající smysl, ale samozřejmě to vyžaduje růst příjmů státu nebo snížení jiných výdajů)
- Odvody z mezd (zdravotní a sociální), které jsou hlavním zdrojem „danění mezd“, nebude vláda nijak řešit. Provede ale lingvistické cvičení spočívající v zákazu termínu „super hrubá mzda“, což na tom, že podniky za práci platí mnohem více než je mzda hrubá (právě o svou část odvodů) nic nezmění
- Aby hnutí ANO oslovilo i další voliče, dojde k podstatnému snížení daně ze mzdy (paradoxně k takovému, které nejvíce pomůže lidem s vysokým příjmem) a takto strukturovanou změnu schválí (zřejmě k sebevraždě směřující) socialisté. Vznikne tím obrovský schodek, který ještě prohloubí předvolební ad hoc platba důchodcům.
- Zdroj na financování tohoto výpadků příjmů se nalezne v růstu dluhu. Ne jednorázovém, ale (až do další změny) trvalém. O úspoře na straně výdajů není řeč
- Ministryně financí souhlasí

Původní reformní návrh byl špatný a nebezpečný. A vedl by ke krizi zdravotnictví v okamžiku, kdy by ekonomika zaškobrtla. Byl ale poměrně „úsporný“. Postupně snížit výdaje státu o pár desítek miliard, a zbytek pokrýt „růstovou dividendou,“ by asi šlo a strukturálně by to rozpočet neoslabilo (a „jen“ by to prohloubilo „zlozvyk“ danění mzdy, ne daní, ale pomocí odvodů, z částky skrytých do plateb zaměstnavatelem).

Dnešní plán hnutí ANO je z hlediska budoucnosti rozpočtu šílený. Spolu se stávající „rozpočtovou dírou“, kterou vláda postupně tvořila, dostává strukturální, nikoliv jednorázový, problém našeho rozpočtu do oblasti vysoko nad 100 miliard korun. Což už je něco, co se bude opravovat velmi, velmi bolestně.