1. Rozhodnutí soudu a nejistota
Zdá se, že zásadním důvodem pro rozhodnutí soudu byla nejistota v tom, zda se věci staly tak, jak je tvrzeno ze strany obžaloby. A když neexistuje stoprocentní jistota, tak se váhy spravedlnosti převáží ve prospěch stíhaného, respektive jeho „osvobození“.
Zní to sympaticky, ale jen na první pohled. Nejen v dnešním světe existují pochyby skoro vždy a o všem. A přesto, aniž bychom si byli věcmi zcela jisti, musíme dennodenně činit svá rozhodnutí.

Týká se to všech lidí, a tedy též a výhradně soudců. Jistě lze totiž teoreticky připustit, že i když obviněného vidělo při činu deset lidí, mohli se stát předmětem nevysvětlitelné davové psychózy (nepravděpodobné, leč lze to vyloučit?). Stejně tak, co když člověk, zadržený při činu, byl nějakým „trikem“ ve vazbě třeba vyměněn za někoho jiného (úsměvné, leč teoreticky možné)?

Proto nemůžeme hledat v ničem absolutní jistotu, ale jen velmi vysokou pravděpodobnost, že se věci udály tak, jako je třeba obžaloba, anebo obhajoba, popisuje. Samotná existence pochyb nemůže být dle mého názoru pro rozhodnutí stěžejní. Podstatná je totiž otázka „míry a závažnosti“ těchto pochyb, kterou musí ti, co se rozhodují, posoudit..

2. Reakce presidentky
Presidentka paní Čaputová zdůraznila respekt k rozhodnutí justice, a víru, že se spravedlnost (nelze se ubránit dojmu, že tím považuje spíše odsouzení pana Kočnera) nakonec naplní u Nejvyššího soudu. Presidentka Slovenska také vyjádřila podporu rodičům zavražděných.

Myslím, že to je podstatné, neb pokud bychom soud nerespektovali, nebylo by daleko k tomu, aby se ze soudního hledání spravedlnosti stalo hledání spíše lidové. Což v dnešní době, kdy zmanipulovat „lid“ je snazší, než kdykoli dříve, by bylo fatální. Otevírat tuto cestu třeba silnými výroky (premiér Slovenska mimo jiné řekl, že došlo k vysmeknutí se "z drápu spravedlnosti", i když to doprovodil odkazem na to, že soudy budou o vině jednat dál), je hodně nebezpečná strategie.

3. Rozsudek a my
Ne náhodou historicky vychází naše země i Slovensko z jednoho společného státu. A zřejmě řada jeho starších právníků, soudců i zákonodárců mají do jisté míry podobné „vzdělání“ a „zkušenosti“. Proto se divím podivování se nad rozhodnutím soudu u nás.
U nás je na svobodě značné množství lidí spojených s finančními machinacemi v průběhu již mnoha desítek let. Pokud byl někdo odsouzen, tak jen malé množství spíše „malých ryb“. A stovky milionů, takto získaných, jsou v podstatě „v bezpečí“.

Klíč k tomuto popsanému stavu je přitom prakticky stejný jako u „skandálního“ rozhodnutí v případu Mariana Kočnera. Nedostatek přímých důkazů, důvodné pochybnosti, složitost a neúplnost dokládání skutkového stavu věci. Někdy dokonce k tomu navíc i skandální propojení soudců nebo dokonce vyšetřujících s vyšetřovanými.

Očekávám, že podobně vyvázlo i na Slovensku spoustu lidí. Takže milé Slovensko, nejste v tom sami. Akorát, u Vás teď o tom bude „větší řeč“ a navíc máte snahu se od režimu „Fica a spol.“ odstřihnout.

Zatím co u nás pojedeme i nadále po starém. Nedůvěru k justici budou dokonce šířit i nejvýše postavení představitelé státu (spolu s šířením nedůvěry v jiné instituce, třeba jako v případě presidenta republiky a BIS). A politické strany budou velmi halasně volat po stíhání protivníků (nebo je přímo otevřeně označí za zločince, že pane premiére), zatím co v případě, že pokud se pod vyšetřování dostanou její členové, či lidi s nimi úzce spojení, budou předmětný skutek již předem a intenzivně zpochybňovat (ODS a byty v Brně) nebo se od „svých lidí“ distancovat (ANO tamtéž).