Ani v době, kdy se u nás pandemická krize dostala, i s přičiněním špatných vládních rozhodnutí, na úroveň, kterou jsme si nedovedli představit (ano, pan premiér měl pravdu, „we are best in Covid“), nesmíme zapomenout na jeho jiné, osobní, trable, které ale mají na naši zemi vliv.

Takže, jen pro připomenutí:

1. Nevíme, jak to je s ním a českým zákonem o konfliktu zájmů

Stav je dost těžko uvěřitelný. O tom, zda může či nemůže skupina firem ze svěřeneckých fondů pana premiéra, pobírat dotace či získávat veřejné zakázky, vlastně nikdo nerozhodl! Neboť soudy mají zato, že skoro nikdo se jich na to nemůže zeptat.
A tak mezi tím, Agrofert sbírá nové zakázky od státních firem, a z unijních dotací (kde stopku vystavil unijní zákon) se zřejmě koncern přesouvá do bezpečných vod dotací domácích. 
Více se o tom dočtete v tomto textu, který uvádí i možnost, jak se konečně k právnímu výkladu po letech dostat.

2. A co Čapí hnízdo?

Zní to trochu jako s odsouzením Al Caponeho (ne za vraždy, ale krácení daní). Zdá se, že do hry vstupuje fakt, že stomiliardový holding vlastní v Čechách a na Slovensku malý penzion. Je to pozoruhodná cesta ke spravedlnosti v případě, kdy vlastní logika věci je zcela jasná (dotace byla získána podvodem), ale na odsouzení to nestačí.


3. Problémy s daněmi 

Způsob nalití peněz do ztrátového Čapího hnízda prostřednictvím stovek milionů nezdaněných peněz firem Agrofertu, měl být snadným soustem pro finanční úřad. Můžeme se jen domýšlet, proč se to nestalo. Místo toho běží zdlouhavé policejní šetření, které sice možná nesměřuje osobně na premiéra (pokud i on sám některé smlouvy nepodepsal), ale možná něco naznačí i o poměrech v jeho firemním impériu. Jde zřejmě o šetření mnoha lidí, kteří neudělali nic, kromě respektování pokynu „ze zhora“, ale to nic na potřebě dobrat se k jasnému verdiktu nemění. A on nepřichází, a nepřichází.


4. Přímé zemědělské platby

Za ty je u nás odpovědný fond pod kontrolou Ministerstva zemědělství – SZIF. Ten se tváří, že na zemědělské přímé platby se ustanovení o konfliktu zájmu nevztahuje. A tak Agrofert inkasuje ročně přes miliardu korun z peněz EU (a vláda svými postoji v Bruselu dělá vše proto, aby v rozporu s návrhem Komise, penězovod takovýmto „farmářům“ neustal). Ani Evropská komise zatím do této situace nevstoupila – dle jejího vyjádření konflikt zájmů i zde platí, ale otázka platby je věcí SZIF. Takže penězovod běží dál a objem potenciálně neoprávněných plateb, které může v budoucnu požadovat po naší zemi Brusel zpět, utěšeně roste (nová úprava konfliktu zájmu v EU platí od srpna 2019).

5. Problém s dotacemi na inovaci stále nedořešen
Další problémy Agrofertu a ještě více státu, jsou v minulosti přidělené dotace. Jak jasně dokumentuje případ linky na toastový chléb (na kterou pekárny Penam z holdingu Agrofert získaly stamilionovou dotaci), je možné, že úřady, byly při posuzování dotací pro firmu příliš vstřícné (zda jen zde, to nevíme). Podrobnosti jsou srozumitelné, ale je pozoruhodné, že státní úřady vidí věci jinak. Na konci celé procedury pak může stát nutnost vymáhání peněz od firmy "pana premiéra" úřady vlády "pana premiéra", což je ekonomicky bez diskuse ale fakticky to bude věru neobvyklá situace.

Je toho moc na jednoho člověka. A do toho ještě stres s pandemií, neschopnost vlády zvládat rozpočet a smysluplně vymyslet, jak využít stovky miliard, které z rozpočtu Unie dostane bez toho, aby se o jejich využití postaral Agrofert.

Ale soucit není na místě, když se pan Andrej Babiš rozhodl dělat vrcholovou politiku, měl se od podnikání jednoznačně odstřihnout, a nebo podnikat jen tam, kde provazby na státní penězovody neexistují. Neučinil tak, a vleklé spory tak vytěžují spousty úřadů, vyvolávají mnoho stresu a mohou naši zemi stát spousty peněz. Mimo to, kazí atmosféru ve společnosti a pro mnoho lidí snižují důvěru nejen ve vládu, ale v celou společnost a její instituce.