Vláda (zde ministr zdravotnictví) nejen promeškala rezervovaný termín pro promluvu k občanům v televizi, ale promeškala něco ještě důležitějšího - možnost aspoň trochu podpořit víru občanů v to, že naši zemi řídí kompetentní a odpovědní lidé.


Tato důvěra se nedá získat "drsností opatření" ani strašením, že "jsme viděli hrozné věci, a raději vám je neřekneme". Nelze ji získat placenou ani neplacenou "inzercí". A určitě k ní cesta nevede přes napadání tu toho, tu onoho. Hlavní pro ni je schopnost zdůvodnit, co vláda dělá a jednat s lidmi jako s lidmi, ne jako se světa neznalými dětmi.

Z tohoto pohledu je včerejšek další vládní Waterloo.
Patetická vyjádření o "poslední šanci" jsou hloupá. Lidi toliko děsí. Již v minulých týdnech měla vláda spoustu "posledních šancí" na zbrzdění nákazy (které by ochránilo životy a snížilo stres zdravotníkům). Zatím se zdá, že všechny tyto šance vláda promeškala a "střihoun", typu pana Prymuly, situaci podcenil. A tak je dnes nutné se podřídit nynější situaci a dělat to, co jsme nezvládli doteď, aby se situace zlepšila.

Ano, dnes čelíme reálné možnosti dramatického zhoršení dostupnosti zdravotních služeb. A z mého pohledu je správné nasadit velmi silné páky nato, aby k tomu nedošlo (a zde je zřejmě vládní rozhodnutí logické). Ale komunikace musí vypadat jinak.

1. Každý s logikou pandemie obeznámený člověk si umí z kombinace vysokého počtu nakažených, vysokého čísla R, a snižující se rezervy lůžek v nemocnicích, udělat obrázek o špatném scénáři. Obestírat toto tajemstvím, což vláda učinila (a sdělila to s děsem v očích některých představitelů), je věru podivná strategie, která ladí s fatálním nedostatkem dat, které stát o pandemii uvolňuje (a pevně doufám v to, že taková data k dispozici má).

2. Není třeba mít PhD k pochopení, že s tak drastickým omezením podnikání, které vláda včera ještě více posílila, musí jít ruku v ruce i jasná pravidla na podporu postižených. Je k podivu, že vláda není ani po týdnech probíhající druhé vlny schopná vyšší míry podpory, a to ani poté, co si (snad ne v předtuše své neschopnosti) nechala schválit obrovský fiskální prostor v rozpočtu. Možná je paradoxně výhodou, že restaurace vládní rozhodnutí omezila tak brutálně (o tom snad není sporu), že podpora, a to dost významná, přijít prostě musí.

3. V bažině vládní logiky a argumentů zaznívá jeden konkrétní bod - to, že restrikce budou omezovány poté, co R klesne na 0,8 (což nezní hloupě). Paradox začíná ale v momentu, kdy si uvědomíme, že toto číslo vláda přestala publikovat a dostupné jsou jen "soukromé odhady", které se liší od toho, co o číslu R občas prohlásí vládní představitelé.

Komunikace není jediným defektem vládní "strategie" boje s pandemií. Stále žalostně málo testujeme. Jak to vypadá s trasováním se soudí těžko, ale asi žádná sláva to není, již také proto, že stále nevíme, kde a jak se většina lidí nakazila. Špatná komunikace tedy není "komunikační chybou", ale reflexí reality, což je moc špatné.

Doufejme, že "když to nešlo chytře, půjde to silou", a tak pandemii dostaneme pod kontrolu. Snad dojde i na kvalitní "kompenzace" postiženým. Naštěstí, zbytek unijní ekonomiky zatím docela funguje, a tak není ekonomická katastrofa na obzoru. Je to i díky tomu, že řada států si počíná mnohem kompetentněji, než ten náš. A to zase až tak moc dobrá zpráva není, neboť se to netýká zdaleka jen pandemie.