Vláda: Konec A. Babiše a “spravedlnost” pro miliardáře
Naše vláda již zřejmě plánuje konec Andreje Babiše v politice. Jinak nelze vysvětlit plán, podle kterého miliardy z rozpočtu pro transformaci uhelných regionů má spolknout „jeho firma“ Lovochemie.
Peníze z rozpočtu EU jsou totiž již od léta 2018, na základě unijní legislativy o konfliktu zájmu, zapovězeny (a jen český zemědělský fond se neustále tvrdošíjně tváří, že na některé unijní peníze se to nevztahuje).
Vysvětlit to jinak, než tím, že předkládající ministerstvo (multiministra Havlíčka) již s panem premiérem ve vládní funkci nepočítá, jistě také jde. Nebo třeba tím, že ministerstvo se z loajality k Andreji Babišovi musí tvářit, že předmětný „problém neexistuje“ a nebo ministerstvo ví, že firmy jsou jen lačné po dotacích - a A. Babiš holding třeba „někam“ dočasně odloží (jako to již úspěšně vyzkoušel s Čapím hnízdem).
Možná jen tyto důsledky nikoho nenapadly.
Mnohem horší je, že autory návrhu na využití unijních miliard na podporu uhelných regionů, nenapadlo spoustu dalších věcí. Namísto pomoci lidem, žijících v těchto (samozřejmě i za přispění vládních politik) těžce zkoušených regionech, se rozhodli pomoci pár oligarchům, přihrát peníze státní firmě či nahradit obvyklé, málo efektivní výdaje, které vláda hradí z jiných zdrojů. A dosáhnout tím - zřejmě „skoro ničeho“.
Jaký totiž bude mít dopad mix podpory - energetického zdroje v Lovochemii nebo datového centra ČEZ nebo podpory výzkumu geotermální energie či zaplacení rekultivace (kterou má platit energetická firma ze svého), ze státních peněz na život desítek tisíc v stále více zaostávajícím regionu (který navíc, dle vládních plánů bude ještě mnoho let ekonomicky stát na devastaci krajiny, životního prostředí a dokonce i zdraví lidí, jen a pouze díky těžbě uhlí), se v návrhu vskutku nedočteme.
Není to překvapivé. Nejde jen o to, že již desítky let má náš stát ve zvyku nespojovat vynaložení peněz s dosažením nějakého měřitelného a jasně rozpoznatelného užitku. Zde jde navíc i o to, že náš stát v energetice, se kterou je Fond spravedlivé transformace jednoznačně pevně spojen, nevymyslel již desetiletí nic jiného, než snění o jaderném bloku (ovšem za desítky let) a pokračování pálení uhlí v mnohdy zoufale zastaralých, pro životní prostředí nebezpečných, elektrárnách.
Takže, když nejsou nápady, přijdou velké firmy, ty státu vytrhnou trn z paty, a peníze ochotně přijmou. A nejen ony, jsou tu i další ochotní “pomocníci”.
Z vládního seznamu zjistíte, že kromě několika mála smysluplných pojmů (jako třeba celoživotní vzdělání, obnovitelný vodík, podpora komunitní energetiky), peníze půjdou především do kapes právě velkých firem (včetně 12 miliard pro ČEZ, 6 miliard do Lovochemie, 5 miliard pro Unipetrol). A další velkou část 7,5 miliardy spolkne u nás notoricky neproduktivní státem financovaný výzkum (včetně dost neuvěřitelné miliardy na zkoumání ekonomické transformace regionu) a něco málo zbude jako vždy i na dopravu (3,4 miliardy – velkou část spolkne rekonstrukce jednoho nádraží).
Vidíte v těchto výdajích přínos pro tisíce lidí na Ústecku? Já nikoliv.
Pozoruhodné jsou i samotné „nápady“ z oblasti energetiky, která je právě s uhlím pevně spjata, ovšem uhlí je i důvodem existence Fondu spravedlivé transformace. Vláda se chystá vložit skoro 38 miliard do rozvoje „komunitní energetiky“, kterou ovšem svou regulační politikou již dlouhá léta úspěšně blokuje. V situaci, kdy není ministerstvo a regulační úřad s to za mnoho let vyrobit jednoduchý model proto, aby bylo možno ekonomicky smysluplně namontovat pár fotovoltaických panelů na střechu obytného domu, opravdu tuto oblast nerozvineme. Stejně tak je zajímavé, že vláda hodlá dát jedné konkrétní polosoukromé firmě (ČEZ) peníze na stavbu fotovoltaických elektráren. A to bez výběrového řízení a bez jakékoliv soutěže. A podobnou cestou zřejmě vybrala k modernizaci jednu konkrétní teplárnu (vlastněnou skupinou pana Křetínského).
Nikoliv poprvé naše vláda předvádí, jak lze utratit horentní sumu peněz (zde jde dle seznamu o více než 70 miliard korun) a neposunout přitom naší společnost dál. Z tohoto pohledu, je-li tedy součástí plánu odsun pana Babiše (včetně jeho selského rozumu, který nám pomohl ke katastrofální současné situaci) do pozice, která mu umožní naplánovaných 6 miliard získat (tedy mimo vládnutí), je to nezanedbatelné plus, za které možná stojí něco zaplatit.
Bohužel, neschopnost státu mít rozumné vize a zároveň je realizovat nebo umět dobře investovat veřejné peníze, se nezrodila v okamžiku přistoupení jeho hnutí do vlády. Provází nás již mnohem delší dobu.
Což je nesmírně špatná zpráva. A to nejen pro uhelné regiony, kterým bychom měli za pomocí unijních miliard konečně jednou opravdu pomoci.
Peníze z rozpočtu EU jsou totiž již od léta 2018, na základě unijní legislativy o konfliktu zájmu, zapovězeny (a jen český zemědělský fond se neustále tvrdošíjně tváří, že na některé unijní peníze se to nevztahuje).
Vysvětlit to jinak, než tím, že předkládající ministerstvo (multiministra Havlíčka) již s panem premiérem ve vládní funkci nepočítá, jistě také jde. Nebo třeba tím, že ministerstvo se z loajality k Andreji Babišovi musí tvářit, že předmětný „problém neexistuje“ a nebo ministerstvo ví, že firmy jsou jen lačné po dotacích - a A. Babiš holding třeba „někam“ dočasně odloží (jako to již úspěšně vyzkoušel s Čapím hnízdem).
Možná jen tyto důsledky nikoho nenapadly.
Mnohem horší je, že autory návrhu na využití unijních miliard na podporu uhelných regionů, nenapadlo spoustu dalších věcí. Namísto pomoci lidem, žijících v těchto (samozřejmě i za přispění vládních politik) těžce zkoušených regionech, se rozhodli pomoci pár oligarchům, přihrát peníze státní firmě či nahradit obvyklé, málo efektivní výdaje, které vláda hradí z jiných zdrojů. A dosáhnout tím - zřejmě „skoro ničeho“.
Jaký totiž bude mít dopad mix podpory - energetického zdroje v Lovochemii nebo datového centra ČEZ nebo podpory výzkumu geotermální energie či zaplacení rekultivace (kterou má platit energetická firma ze svého), ze státních peněz na život desítek tisíc v stále více zaostávajícím regionu (který navíc, dle vládních plánů bude ještě mnoho let ekonomicky stát na devastaci krajiny, životního prostředí a dokonce i zdraví lidí, jen a pouze díky těžbě uhlí), se v návrhu vskutku nedočteme.
Není to překvapivé. Nejde jen o to, že již desítky let má náš stát ve zvyku nespojovat vynaložení peněz s dosažením nějakého měřitelného a jasně rozpoznatelného užitku. Zde jde navíc i o to, že náš stát v energetice, se kterou je Fond spravedlivé transformace jednoznačně pevně spojen, nevymyslel již desetiletí nic jiného, než snění o jaderném bloku (ovšem za desítky let) a pokračování pálení uhlí v mnohdy zoufale zastaralých, pro životní prostředí nebezpečných, elektrárnách.
Takže, když nejsou nápady, přijdou velké firmy, ty státu vytrhnou trn z paty, a peníze ochotně přijmou. A nejen ony, jsou tu i další ochotní “pomocníci”.
Z vládního seznamu zjistíte, že kromě několika mála smysluplných pojmů (jako třeba celoživotní vzdělání, obnovitelný vodík, podpora komunitní energetiky), peníze půjdou především do kapes právě velkých firem (včetně 12 miliard pro ČEZ, 6 miliard do Lovochemie, 5 miliard pro Unipetrol). A další velkou část 7,5 miliardy spolkne u nás notoricky neproduktivní státem financovaný výzkum (včetně dost neuvěřitelné miliardy na zkoumání ekonomické transformace regionu) a něco málo zbude jako vždy i na dopravu (3,4 miliardy – velkou část spolkne rekonstrukce jednoho nádraží).
Vidíte v těchto výdajích přínos pro tisíce lidí na Ústecku? Já nikoliv.
Pozoruhodné jsou i samotné „nápady“ z oblasti energetiky, která je právě s uhlím pevně spjata, ovšem uhlí je i důvodem existence Fondu spravedlivé transformace. Vláda se chystá vložit skoro 38 miliard do rozvoje „komunitní energetiky“, kterou ovšem svou regulační politikou již dlouhá léta úspěšně blokuje. V situaci, kdy není ministerstvo a regulační úřad s to za mnoho let vyrobit jednoduchý model proto, aby bylo možno ekonomicky smysluplně namontovat pár fotovoltaických panelů na střechu obytného domu, opravdu tuto oblast nerozvineme. Stejně tak je zajímavé, že vláda hodlá dát jedné konkrétní polosoukromé firmě (ČEZ) peníze na stavbu fotovoltaických elektráren. A to bez výběrového řízení a bez jakékoliv soutěže. A podobnou cestou zřejmě vybrala k modernizaci jednu konkrétní teplárnu (vlastněnou skupinou pana Křetínského).
Nikoliv poprvé naše vláda předvádí, jak lze utratit horentní sumu peněz (zde jde dle seznamu o více než 70 miliard korun) a neposunout přitom naší společnost dál. Z tohoto pohledu, je-li tedy součástí plánu odsun pana Babiše (včetně jeho selského rozumu, který nám pomohl ke katastrofální současné situaci) do pozice, která mu umožní naplánovaných 6 miliard získat (tedy mimo vládnutí), je to nezanedbatelné plus, za které možná stojí něco zaplatit.
Bohužel, neschopnost státu mít rozumné vize a zároveň je realizovat nebo umět dobře investovat veřejné peníze, se nezrodila v okamžiku přistoupení jeho hnutí do vlády. Provází nás již mnohem delší dobu.
Což je nesmírně špatná zpráva. A to nejen pro uhelné regiony, kterým bychom měli za pomocí unijních miliard konečně jednou opravdu pomoci.