Evropská unie čelí velmi závažné krizi. Ta sice zatím není vidět, ale další dny ji mohou odstartovat. Velká rozhodnutí o "financích" Unie totiž podléhají, z rozhodnutí členů, jednomyslnosti. Týká se to zásadní součásti finančního plánu Unie, rozpočtového rámce na 7 let (MFF), a nyní i vyjímečně, protikrizového Fondu obnovy, který má podporovat oživení ekonomik členských zemí (#NextGenEU).

Vzhledem k tomu, že v poslední době dochází v EU k vývoji, který většina členských zemí považuje za ohrožení základních principů fungování Unie (zejména principu právního státu), je do pravidel zapojen též princip, který v krajním případě umožní unijní peníze do daného státu zadržet. Práce nad ním probíhají již několik let, a z vůle jasné většiny států, je tento princip s rozpočtovými plány Unie v návrzích propojen.

Největším oponentem tohoto principu je Maďarský premiér podporovaný Polskou vládou. V posledních desítkách hodin přerostl tento odpor v rozhodnutí Maďarska a Polska vetovat dohodu jak o rozpočtu Unie tak o krizovém fondu.

Zdá se, že tento spor může eskalovat do vážné rozpočtové krize Unie, neboť Maďarská vláda bude podle všeho na vetu i nadále trvat, zatím co ostatní, tvořící jasnou většinu, nemají ochotu ustoupit. Roli hraje i pozice Evropského parlamentu, jehož podpora je nezbytná. Před chvílí se poslanci skupiny EPP (mimo poslanců Fidesz) jasně shodli na svém postupu – tedy na trvání dohodnutého textu. Lze očekávat, že stejný postup bude volit i jasná většina EP – jde totiž o právní zabezpečení principu, který jasná většina Parlamentu dlouhodobě požaduje (a kterým podporu rozpočtu podmínila).

V dalších dnech bude probíhat mnoho jednání mezi členskými zeměmi s cílem krizi zamezit. Vše nasvědčuje tomu, že jednání to nebudou vůbec jednoduchá, jelikož najít, v politice tak důležitý kompromis, se zde na první pohled nejeví jako možné.

V poměru s dnešními problémy, které přinesla pandemie, to vypadá jako něco malicherného. Ale není tomu tak, jelikož se hraje o samotnou podstatu Unie, kde, jak se k mé radosti zdá, stále shoda zemí existuje (mimo vlády Maďarska a Polska). Pokud premiér Orbán vytrvá (neb on hraje zřejmě hlavní roli), zablokuje nejen protikrizové stovky miliard euro pro země Unie, ale zároveň i čerpání peněz z "normálního" rozpočtu pro chudší země. To bude mít velké a bolestivé ekonomické důsledky. Nastane totiž velmi omezené rozpočtové provizorium, neb času na hledání alternativ bude extrémně málo.

Pro řadu lidí to bude bolestné, nepochopitelné a nepřijatelné. A pokud k tomu dojde, byť třeba jen na několik měsíců, povede to k velké krizi uvnitř Unie. Ta může přinést leccos, jak věci spíše pozitivní, tak, a to je pravděpodobnější, velmi negativní výsledky. Paradoxně to bude vypadat jako dar odcházejícímu presidentovi Trumpovi (a s ním politbyrům v Moskvě a Pekingu), které po ničem jiném, než po zásadním oslabení "společné Evropy", netouží.

PS: Mimochodem, je na místě ocenit dosavadní pozici české vlády, která stojí zatím jasně na pozicích většiny. A to i přesto, že mnoho trablů spojených třeba s osobními problémy pana premiéra naznačuje, že i u nás máme, ale snad nikoliv na systémové úrovni, v této oblasti sem tam nějaký problém. Doufám, že to demonstruje odhodlání systém spíše „opravit“, než se vydat na cestu „na blízký sever“ nebo „jihovýchod“ a také pochopení, kdo je v dnešní Evropě našim spojencem a kdo ne. Doufám, že toto bude platit v dalších týdnech tak, jako doposud.