Covid v ČR: Opatrnost na místě
Je to samozřejmě úleva, když na místo denně 15 tisíc nově nakažených, je to třetina. Ale zdaleka to není důkaz toho, že je vše v pořádku, i když logika postupně klesajícího čísla R samozřejmě k těmto závěrům bezpochyby vede.
Ale jen pro připomenutí:
Pro porovnání, našich 5 tisíc případů odpovídá 40 tisícům případů v Německu. Tamní vláda, která je zatím asi v okolním světě benchmarkem dobrého zvládání pandemie, intenzivně brzdí na a to na úrovni mezi polovinou a třetinou tohoto počtu. Našich 5 tisíc pozitivních testů znamená, dle dlouhodobých dat, 100-200 nových pacientů pro přetížené a vystresované doktory a sestry v nemocnicích, a bohužel, desítky lidí, kteří nemoc nezvládnou. A to za každý den.
Při šíření nákazy, před jen několika týdny, to byla právě jen otázka 1 týdne, kdy nárůst případů vystoupal z hladiny 5 tisíc na 10 tisíc. Lze tedy říct, že pokud nebudeme mít kvalitní data o vývoji nákazy, je cesta k opakování katastrofy, nebezpečně krátká.
Proto má hlavní obava ale plyne z dramatického poklesu testování v kombinaci s vysokým podílem pozitivních výsledků. Určité hlasy z vlády rovněž tvrdí, že pozitivně testování zřejmě „chrání“ své kontakty před testováním. Zatímco i vysoká cena za testy (spolu s tím, že to není nic příjemného) brání širšímu testování lidí, kteří mají obavy, že nakažení jsou. Do toho všeho se mluví o tom, že netestování dětí spolu s otevřením škol může být roznětkou dalšího šíření nákazy. Z tohoto důvodu je nutné uvažovat o jakémkoliv větším rozvolnění před tím, než budeme mít rozumnou jistotu a to nejen ve výše uvedeném.
V delším horizontu několika měsíců rychle roste další české (i když ne exkluzivně české) riziko. Ani hrozný účet za nezvládnutí pandemie v posledních týdnech nevede podstatnou část lidí k tomu, aby byli připraveni se nechat očkovat. Přitom je více než jasné, že na úrovni celé společnosti neexistuje žádná jiná cesta pro zvládnutí epidemie, než právě masivní testování. Naše vrcholová politika, která nemá problémy často sama „alternativní pravdy šířit“, se nejen nesnaží toto zmínit, ale navíc mluví v souvislosti s očkováním o jistém deficitu kredibility. A některá média , i přes svá jistá pochybení během létá - při startu našeho současného pandemického problému, nyní velmi ochotně sahají po řečnících či informacích, které ochotu testovat dále snižují.
Bohužel, to že jsme (z pohledu celosvětových dat) prošli pandemickým peklem, vůbec nesnižuje riziko toho, že se situace zase, navíc s naším přičiněním, zhorší. Záleží samozřejmě na chování každého z nás, neb každý z nás může udělat hodně proto, abychom pandemii zvládli s nižšími škodami. Ale role „kompetentních“ rozhodnutí vlády, přes které se buduje důvěra ve stát v této těžké době, je nezastupitelná. Přes posuny pozitivním směrem, zejména na straně Ministerstva zdravotnictví, převládá chaos a kulhající logika. A navíc tu stále máme obrovský deficit související s „netestováním“, který kdykoliv v budoucnu, pokud nedojde ke změnám, může způsobit závažný problém.
Ale jen pro připomenutí:
Pro porovnání, našich 5 tisíc případů odpovídá 40 tisícům případů v Německu. Tamní vláda, která je zatím asi v okolním světě benchmarkem dobrého zvládání pandemie, intenzivně brzdí na a to na úrovni mezi polovinou a třetinou tohoto počtu. Našich 5 tisíc pozitivních testů znamená, dle dlouhodobých dat, 100-200 nových pacientů pro přetížené a vystresované doktory a sestry v nemocnicích, a bohužel, desítky lidí, kteří nemoc nezvládnou. A to za každý den.
Při šíření nákazy, před jen několika týdny, to byla právě jen otázka 1 týdne, kdy nárůst případů vystoupal z hladiny 5 tisíc na 10 tisíc. Lze tedy říct, že pokud nebudeme mít kvalitní data o vývoji nákazy, je cesta k opakování katastrofy, nebezpečně krátká.
Proto má hlavní obava ale plyne z dramatického poklesu testování v kombinaci s vysokým podílem pozitivních výsledků. Určité hlasy z vlády rovněž tvrdí, že pozitivně testování zřejmě „chrání“ své kontakty před testováním. Zatímco i vysoká cena za testy (spolu s tím, že to není nic příjemného) brání širšímu testování lidí, kteří mají obavy, že nakažení jsou. Do toho všeho se mluví o tom, že netestování dětí spolu s otevřením škol může být roznětkou dalšího šíření nákazy. Z tohoto důvodu je nutné uvažovat o jakémkoliv větším rozvolnění před tím, než budeme mít rozumnou jistotu a to nejen ve výše uvedeném.
V delším horizontu několika měsíců rychle roste další české (i když ne exkluzivně české) riziko. Ani hrozný účet za nezvládnutí pandemie v posledních týdnech nevede podstatnou část lidí k tomu, aby byli připraveni se nechat očkovat. Přitom je více než jasné, že na úrovni celé společnosti neexistuje žádná jiná cesta pro zvládnutí epidemie, než právě masivní testování. Naše vrcholová politika, která nemá problémy často sama „alternativní pravdy šířit“, se nejen nesnaží toto zmínit, ale navíc mluví v souvislosti s očkováním o jistém deficitu kredibility. A některá média , i přes svá jistá pochybení během létá - při startu našeho současného pandemického problému, nyní velmi ochotně sahají po řečnících či informacích, které ochotu testovat dále snižují.
Bohužel, to že jsme (z pohledu celosvětových dat) prošli pandemickým peklem, vůbec nesnižuje riziko toho, že se situace zase, navíc s naším přičiněním, zhorší. Záleží samozřejmě na chování každého z nás, neb každý z nás může udělat hodně proto, abychom pandemii zvládli s nižšími škodami. Ale role „kompetentních“ rozhodnutí vlády, přes které se buduje důvěra ve stát v této těžké době, je nezastupitelná. Přes posuny pozitivním směrem, zejména na straně Ministerstva zdravotnictví, převládá chaos a kulhající logika. A navíc tu stále máme obrovský deficit související s „netestováním“, který kdykoliv v budoucnu, pokud nedojde ke změnám, může způsobit závažný problém.