Profesora Hobzu jsem zažil coby student katedry fyzikální chemie na Přírodovědecké Fakultě UK v Praze. Tehdy ještě Dr.Hobza byl externistou v oboru kvantové chemie a jeho specializační přednášku jsme pravidelně absolvovali na jeho tehdejším působišti v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského v Ďáblicích.

Nejsem tedy ze skupiny jeho "vlastních" studentů, nikdy jsem s ním vlastně ani nespolupracoval a kromě občasných kontaktů při obhajobách na katedře se nepotkáváme. Nicméně Pavel Hobza je člověk, na kterého jen tak nezapomenete. Již tenkrát mi připadal jako z jiného světa, nezapadající do "typické" představy učených, vážených a často také trochu nudných pánů vědců. Vždy usměvavý a vyzařující obrovskou energii a oplývající schopností touto energii infikovat své okolí. Po několika hodinách v jeho přítomnosti jsem například já, do té chvíle nechápající smysl obskurních Hamiltoniánů a Schroedingerů, pojal názor, že den bez alespoň jednoho "ab initio" výpočtu je den ztracený. Vzpomínám si na jeho pracovnu s nevídaně obrovským monitorem (byl to snad 25") se spoustou černých terminálových oken. "Tak tohle nám běží tady u nás a v tomhle okně počítám u kamaráda v Heidelbergu.", usmíval se šibalsky.

Jako dnes si pamatuji jeho rozzářené oči, když se Ústavu podařilo prolomit v té době ještě platné embargo a získat v té době jedinečný počítač od firmy Cray Supercomputers. "Na Cray teď budou výpočty podstatně rychlejší", pochvaloval si a v žertu dodával: "Když nastřelíme vstupní parametry nesprávně, budeme to vědět už příští týden a ne až příští velikonoce." Na jeho pracovišti jsem tenkrát také poprvé viděl neuvěřitelné trojrozměrné modely proteinů vytvořené na počítači společnosti Silicon Graphics, která mimochodem se stejným počítačem ve stejném roce rozhýbala prehistorické ještěry ve filmu Jurassic Park.

Byl to on, kdo nejen mně pomohl zvládnout nepřekonatelný respekt až komplex z kvantové chemie. V období před státními zkouškami jsme k němu dojížděli na jakési "doškolovací kurzy" z teoretické chemie. Teprve během těchto setkání se v našich hlavách spousta nic neříkajících rovnic, operátorů a matic měnila ve smysluplnou moderní vědu.

Pavel Hobza není akademická celebrita, kterou vídáváme často ve večerních zprávách či nedělních diskusních pořadech zasmušile hovořit o temných zítřcích české vědy. Není sebestředným sběratelem funkcí ve vědeckých radách či kolegiích. Je to člověk otevřený a pevný ve svých postojích, což se ukázalo i v průběhu několika vědecko-personálních aférek, do kterých byl zatažen. Je to charismatický špičkový vědec a úspěšný vědecký manažér zároveň. I kdyby neměl absolutní prvenství citovanosti ze všech vědců z Česka, vždy budu jeho velkým obdivovatelem a proto si myslím, že se ona "česká nobelovka" dostala skutečně do správných rukou.

Pane profesore, moc Vám blahopřeji.