Kouření zabíjí. Zabíjí kuřáky i nevinné kolemjdoucí. Protikuřácký zákon se určitě podaří prosadit jednou i v Česku. Jenže s velkým nedostatkem. Co takhle zákon odvážně překopat?

Většina běžných protikuřáckých zákonů stejně jako aktuální český návrh zakazují kouření v uzavřených prostorách. To je skvělé opatření, které bohužel není dostatečné. Kuřáci závislí na své dávce chemikálií se totiž vyrojí z uzavřených prostor a budou okupovat otevřené prostory okolo nich. Zpravidla to bývají všechny vstupní prostory do budov a obchodů, předzahrádky restaurací a kaváren, okolní lavičky a zelené plochy.

Nekuřák aby lezl kanálem
Nekuřák je štvancem, který musí kličkovat mezi dýmem a zápachem a brodit se odhozenými špačky. Chápu, že na čerstvém vzduchu se zdraví škodlivé zplodiny rozptýlí do prostoru a oproti uzavřeným místnostem se rychleji naředí. Problém je, že kuřáci si neužívají jedů osaměle na vrcholcích hor či v jiných odlehlých oblastech. Po vyhnání z budov nejčastěji kouří v místech, kterými jsou nekuřáci nuceni procházet, a kouří ve skupinách, takže koncentrace opět stoupá.

Na co máme právo?
Máme právo ničit si vlastní plíce? Bohužel ANO. I když bych byla mnohem spokojenější, kdybych za cizí poškozené plíce a zhuntovaná těla nemusela platit i já nekuřák. Kritiky, kteří přijdou s námitkou, že máme systém solidární péče a že bychom následně mohli navrhovat neplatit za úrazy sportovců anebo infarkty pojídačů steaků, rovnou ujišťuji, že je obrovský rozdíl mezi náhodným poškozením zdraví jinak zpravidla prospěšným pohybem nebo nezdravou stravou, jejíž definice se v posledních letech stále mění, a poškozením zdraví kouřením. Protože na jednoznačné škodlivosti kouření je dnes absolutní shoda.

Máme právo ničit plíce okolním lidem?
To snad NE! Tak co s tím budeme dělat? Určitě je třeba pořád dokola předkládat informace, jenže výchova zpravidla trvá roky a bez podpory restrikcí funguje jen omezeně. Výhodou restrikcí je jejich okamžitý výsledek. Nevýhodou je zásah do práv kuřáků. Otázkou je, jestli má stát podporovat práva kuřáků, na jejichž zdravotní problémy pak draze doplácí, a současně s dodržováním jejich práv ohrožovat práva a zdraví nekuřáků.

Co takhle zákon odvážně překopat?
Co kdybychom úplně zakázali kouření na všech veřejných společných prostranstvích, tedy ve státních organizacích a firmách, v muzeích, kinech, divadlech, v parcích, na hradech (včetně toho nejvýznamnějšího) a na ulicích? Kouření v soukromých prostorách, tedy v našich domovech nebo privátních firmách a restauracích, bychom naopak plně nechali na rozhodnutí majitele. S jedinou podmínkou, že pro možnost vědomého rozhodnutí nekuřáků musí být povolení kouřit v soukromých podnicích a firmách jednoznačné, označené a kontrolovatelné. Označení vstupu do kuřácké firmy nebo podniku by mohlo vypadat podobně, jako dnes vypadají krabičky cigaret, tedy nést jasné sdělení: Zde se kouří. Nejlépe i s fakty: Kouření zabíjí. Nebo rovnou upřímně: Pomáháme vám do hrobu. Aby se nekuřák mohl v pohodě rozhodnout, jestli do kuřáckého podniku zajde na jídlo či posezení nebo jestli půjde pracovat do kuřácké firmy.

Co by úplný zákaz kouření na úplně všech veřejných prostranstvích přinesl?
• Naprostou ochranu nekuřáků
• Zmizení nákladů za úklid po kuřácích
• Zanechání svobody soukromníků k rozhodnutí o jejich podnikání
• Snadnou kontrolu a stíhání porušení pravidel
• Možnost likvidace argumentu, že zákaz kouření sníží zájem o podnik

Sama v načrtnutém řešení vidím ještě jednu výhodu. Trend zájmu o nekuřácké prostředí dramaticky roste a jsem přesvědčena, že většina soukromých podniků a firem by se hned dobrovolně rozhodla pro nekuřáctví. Nekuřácké prostředí je příjemnější a je pravděpodobné, že podniky bez cigaretového dýmu budou stále vyhledávanější. Pak je jen otázkou času, kdy budeme v historických muzeích kromě dinosaurů vystavovat také cigarety.