Vím, že vstupuji na tenký led. Chystám se kritizovat mimo jiné i kolegy bojující za zdravější potraviny. Ale tato kampaň je bezva příkladem, že boj za dobrou věc, byť poháněný nadšením a dobrými úmysly, může mít svá úskalí.


Vůbec si nemyslím, že lidé, kteří brojí proti palmovému oleji, jsou hloupí nebo neschopní. Určitě ne. Jen možná detailně nepromysleli výživové doporučení, které předávají. Co vlastně dělají? Už více než rok atakují veřejnost obrázky prchajících orangutanů a vyzývají k bojkotu potravin s obsahem palmového tuku a k tlaku na průmysl, aby ho nahradil jiným tukem.

Moje výtky ke kampani
Kampaň proti palmovému tuku je vedena tak, že do značné míry opomíjí hlavní problém. Palmový tuk ze zdravotního hlediska, alespoň pokud mluvíme o složení mastných kyselin, pravděpodobně není katastrofou. V současné době dochází k zásadní revizi výživových doporučení, kupříkladu máslo, vejce a obecně řečeno nasycené tuky už nejsou považovány za jednoznačně nezdravé potraviny. Maso, máslo nebo kokosy se vrací do jídelníčků. Škodlivost konzumace průmyslově neupravovaného palmového a kokosového tuku není dostatečně prokázána. S jistotou ovšem víme, co nám skutečně škodí: průmyslová úprava tuků, jejich rafinace a ztužování.
Konkrétně u palmového oleje zásadní problém souvisí s rafinací v rámci které se olej odbarvuje v kyselině fosforečné, prohání přes bentonit a deodorizuje. Tuk se ohřívá na teplou párou na 240 – 260 °C a vznikají tři procesní kontaminanty. Jsou genotoxické, karcinogenní a nemají limity, protože nejsou nepřípustné v potravinách. Palmový tuk se do našich těl dostává nejčastěji z „junk food“, ve kterém se právě nachází v popsané nezdravé rafinované podobě.
Proč je palmový tuk součástí mnoha vysoce průmyslově upravovaných sladkých a slaných pochutin od müsli tyčinek po chipsy? Protože máslo, které se používalo dříve, bylo drahé a údajně nezdravé. Margaríny s trans tuky, které máslo nahradily, zabíjely, a proto jsme žádali jejich náhradu. Nyní jsme zděšení, že palmový tuk zabíjí orangutany. Opět požadujeme změnu. Junk food s novým tukem.

Zachraňujeme orangutany, škodíme sobě
Vůbec nezpochybňuji, že palmový tuk, tedy pěstování palem na jeho výrobu, je ekologická katastrofa. Zabíjí nejen orangutany. Nesouhlasím ovšem s tvrzením, že je třeba bojovat za junk food s „aktuálně zdravějším tukem“. Daleko prospěšnější pro všechny je snaha omezit konzumaci junk food jako celku. Bylo by smysluplnější, kdybychom lidské a finanční zdroje dovedli využít pro osvětu: informování o potřebě jíst základní kvalitní potraviny, podporu konzumace lokálních potravin, podporu v zavádění smysluplných regulací, jako je třeba omezení prodeje junk food ve školách nebo nemocnicích. Vždyť ve školách děti mimo jiné učíme o zdraví, v nemocnicích zase léčíme potíže, které bývají často spojené s dlouhodobou konzumací nezdravého jídla. Zachraňujeme malajské orangutany, zatímco v klidu i bez palmojádrového tuku zabíjíme jídlem svoje děti.

Moje účast
Kampaň jsem také podpořila, i když jsem se od jejího počátku snažila vysvětlit svůj postoj. Mimo jiné jsem takto i vystoupila na semináři o palmovém oleji v poslanecké sněmovně. Do kampaně byla dokonce zapojena výživová celebrita, která už léta propaguje konzumaci snídaňových cereálií. Donedávna také obsahovaly palmový tuk, a proto nyní jejich údajnou zdravotní prospěšnost obhajuje argumentem, že už palmový tuk neobsahují.

Proč je kampaň tak úspěšná?
Útočí na naše city – zabíjení roztomilých orangutanů vadí úplně všem. Přitom jsme v tom zcela nevinně, to ti zlí výrobci nám přidávají palmový tuk do všeho. Nemusíme v konečném důsledku nic moc měnit, změna nás nebolí. Vybíráme si produkty bez palmového tuku, počkáme, až zmizí z většiny potravin, a pak se zase v klidu budeme živit svým oblíbeným junkem v celé jeho šíři.