Bursík o biopalivech - nejen pro veřejnost, ale i pro novináře

Poslanecká sněmovna přehlasovala včera veto prezidenta republiky k zákonu, který navýší od června podíl biopaliv v benzínu na 4.1 % a v naftě na 6 procent. Okamžitě se objevily protichůdné argumenty o prospěšnosti či škodlivosti biopaliv. Během několika hodin jsem si přečetl a poslechl tolik nesmyslů, že nelze nereagovat. Předesílám, že rozumím snaze novinářů o tzv. vyváženost. Ale - při vší úctě - není načase, aby si novináři začali argumenty dříve, než je použijí, ověřovat?

Tak především, studie zadaná Evropskou komisí prý ukázala, že při výrobě biopaliv se vyprodukuje více emisí oxidu uhličitého než ze spalování benzínu a nafty. Kdyby tohle byla pravda, pak by skutečně přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty postrádalo jakýkoli smysl. Jenže nic takového v dílčím výstupu studie International Food Policy Institute nenajdete (závěrečná zpráva dosud nebyla zveřejněna). Studie konstatuje, že s přibývajícím podílem biopaliv bude jejich efekt klesat. Jinými slovy: očekávání od biopaliv má své limity. To není nic nového, to víme. Na str. 65 až 67 studie konstatuje, že i když bude podíl biopaliv celoevropsky na úrovni 8,6% energetického obsahu, bude klimatický dopad přimíchávání biopaliv nadále kladný.

Pro poctivě vedenou domácí debatu o přínosech a záporech biopaliv, je třeba vědět, jaký efekt přinášejí biopaliva pěstovaná českými zemědělci. Centrum dopravního výzkumu (CDV) posoudilo životní cyklus biopaliv v podmínkách ČR. Spočítali spotřebu fosilní energie při sázení, obhospodařování, hnojení, sklizni a zpracování energetických plodin na biopaliva. Výsledek je jasný: metylester řepkového oleje, který se přimíchává do nafty, uspoří 42% emisí oxidu uhličitého. Bioethanol vyrobený z cukrové řepy, který se přimíchává do benzínu, uspoří 43% emisí. Česká biopaliva tedy splňují evropská kritéria udržitelnosti, která stanoví, že se musí ušetřit nejméně 35% emisí. Jejich klimatický efekt je tedy jednoznačně kladný.

Zemědělci i veřejnost by měli vědět, že produkce dnešních biopaliv má perspektivu maximálně šeti let. V roce 2017 začnou platit přísnější kritéria a biopaliva budou muset uspořit nejméně 50% emisí. To už biopaliva z cukrové řepy ani řepky olejné nedokáží. V té době by měla být již komerčně vyráběna synteticky biopaliva II. generace z biologicky rozložitelných odpadů.

Opatrnost, obezřetnost a pochopení limitů biopaliv je zcela na místě. Je nepřijatelné, aby vyspělé země řešily problém snižování závislosti na ropě a ochrany klimatu na úkor kácení tropických deštných pralesů, likvidace polí místních zemědělců anebo likvidace mokřadů a travinných porostů s vysokou biodiverzitou. Stejně tak víme, že je důležité zachovávat a podporovat biodiverzitu i v podmínkách České republiky. Rozsah pěstování plodin pro biopaliva mé své meze, ke kterým se podle mého soudu blížíme. Ale nenechme se mást. Pouze 20% výměry polí řepky se využívá k produkci biopaliv! Zhruba stejný podíl 21% cukrové řepy se využívá pro bioethanol.

Upřímně řečeno mně připadá dnešní domácí debata o biopalivech na pozadí havárie vrtu BP v Mexickém zálivu poněkud plytká. Ani po pěti týdnech se nepodařilo zastavit únik ropy. Pobřeží od Luisiany po Floridu je zasaženo ropnou skvrnou. Oblast se bude vzpamatovávat z havárie desetiletí. Již nyní je podle řady vědců rozsah havárie větší než doposud u největší havárie Exxon Valdez u pobřeží Aljašky. Ani tohle nebude dostatečným mementem lidstvu, že takhle dále ne?

Lidstvo potřebuje z mnoha důvodů hledat alternativy k ropě. A nebylo by rozumné přeceňovat roli biopaliv, ta náš problém se závislostí na ropě sama o sobě nevyřeší. Nahradí jen několik procent ropy. Více udělá pohodlná a konkurenceschopná veřejná doprava. Převedení kamionů na železnice. Investice do transevropeké sítě rychlovlaků. Vytvoření konkurence Českým drahám. Podpora využívání stlačeného zemního plynu v dopravě. Úspory paliva kombinací spalovacích motorů s elektromotory (hybridní pohony). Elektromobily dobíjené zelenou elektřinou z obnovitelných zdrojů energie. To vše jsou cesty, jak snížit naši závislost na ropě. Veďme dále diskusi o biopalivech, ale poctivě, opřenou o věcnou argumentaci. Ne o pseudoargumenty, které pouštějí do diskuse rafinérie, které přicházejí přimícháváním biopaliv o část svých zisků.

Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí